Tak jako všechny vyspělé země, i Česká republika je zapojena v systému mezinárodní rozvojové pomoci. Na základě mezinárodních úmluv i speciálně přijatého zákona (zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí) každý občan České republiky přispívá na zahraniční rozvojové programy, a to v průměru čtyřmi stovkami ročně. Nejvyšší kontrolní úřad provedl analýzu dané problematiky a zjistil, že s ohledem na úmluvy Česká republika pomáhá méně, než by měla.

Nejvyšší kontrolní úřad prověří v příštím roce například výběr daně z příjmů fyzických osob, hospodaření Ředitelství silnic a dálnic nebo peníze vynaložené na modernizaci dálnice D1. Uvádí to plán kontrolní činnosti, který dnes úřad zveřejnil na svém webu. V plánu na příští rok je 30 kontrol, což je proti letošku o deset méně, úřad do něj ale během roku může zařadit další kontrolní akce.

Obhájci státních zásahů, kteří se rekrutují hlavně z řad osob intervence vykonávající nebo osob na intervencích závislých, často argumentují nutností těchto činů v takzvaném veřejném zájmu. Že je nesmysl, aby stát ve jménu dobra vykonával běžné podnikatelské aktivity jako prodej aut nebo provoz supermarketů, již naštěstí chápeme (skoro) všichni. Ale u aktivit spojených s „veřejným blahem“, jako je provoz muzeí a galerií, podpora umění nebo sportu daňový poplatník tak nějak váhá.

Prezident Miloš Zeman se prostřednictvím svého mluvčího Jiřího Ovčáčka nechal slyšet, že jej fascinuje neochota najít v rozpočtech 30 milionů korun na provoz Klokánků, přičemž náklady na cizí uprchlíky budou jistě větší. Nebudu hodnotit potřebnost výdajů na jeden nebo druhý projekt. Nebudu hodnotit desetimilionové dluhy v hospodaření Fondu ohrožených dětí provozujících Klokánky, jelikož bohulibá činnost této instituce pomáhající dětem zřejmě přesahuje finanční rozměr. Zaráží mě jiná věc – že ekonom a prognostik Miloš Zeman neví, jak fungují veřejné finance.

Projekt stáže ve firmách, který měl z veřejných financí zachránit českých trh práce, skončil naprostým fiaskem. Nejvyšší kontrolní úřad, který se na finanční toky v projektu zaměřil, upozorňuje na čerpání peněz v rozporu se zákonem, absenci kontrol, podivné finanční transakce, chybějící koncepci a nejasné výsledky. Pro mě jakožto dlouhodobého kritika tohoto projektu žádné překvapení. Taky se vám stává, že jste něco předvídali, přesto však z naplnění vaší předpovědi nemáte žádnou radost?

Dotace ve výši 1,3 miliardy korun na modernizaci vysokých škol se asi nepodaří dočerpat. Vyplývá to z prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), jejíž výsledky dnes oznámila mluvčí úřadu Olga Málková. Část projektů z dotačního období 2007 až 2013 ještě ani koncem loňského roku nezačala, a přitom mají být projekty hotovy do konce letošního roku.

Ani přes postupné utěsňování mezer v daňové legislativě, kterými tradičně utíkají daňové příjmy státní pokladny, se defraudace a úniky nedaří zastavit. Dle posledních zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu totiž „berňáku“ ročně proteče mezi prsty přes 100 miliard Kč. Proč?

Zavedení nových mechanismů proti daňovým únikům nepřineslo lepší výběr daně z přidané hodnoty, tvrdí Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Daňové úniky na DPH rostou od roku 2011 a předloni vystoupaly na 105 miliard korun. O závěrech prověrky za roky 2011 až 2013 dnes informovala mluvčí NKÚ Olga Málková. Vyjádření ministerstva financí zjišťuje.

Ke stovkám státních projektů, u kterých se na poutavé myšlence nakonec podařilo vystavět černou díru na peníze, můžeme směle přidat ten z názvem CRAB. Nebojte se, nejde o žádného korýše. CRAB je zkratkou pro Centrální registr administrativních budov. A tak jako téměř všechny registry provozované státem nás stojí hodně peněz a nefunguje optimálně.

Inzerát: „Máte ve vaší firmě jednotný informační systém, v rámci něhož zaměstnanci efektivně sdílejí informace či vzájemně komunikují? Máme pro vás skvělou nabídku – rozdělíme jej na 125 databází, které budou fungovat nespolehlivě, nebudou vzájemně propojeny, budou obsahovat duplicitně uložená data a jejich správa bude mimořádně drahá.“ Oslovil by vás takový inzerát? Asi ne, že?