CRAB – jak stát draze a neúčelně eviduje administrativní budovy

Dle Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), zřizovatele registru, by Centrální registr administrativních budov (CRAB) měl vyřešit absenci „aktuálního celostátního přehledu o administrativních objektech v majetku státu, o jejich obsazenosti a dislokaci státních zaměstnanců“. Jinými slovy, každá z téměř sedmi stovek státních institucí spravujících administrativní nemovitosti by měla veškerý nevyužitý nemovitý majetek evidovat v registru tak, aby nedocházelo ke zbytečným nákupům nebo pronájmům dalšího nemovitého majetku. Jelikož neexistovala jednotná legislativa ani evidence pro hospodaření s nemovitým majetkem státu pro různé druhy státních institucí, zdálo se být zřízení této platformy velmi dobrým nápadem. Každý úředník bude mít přehled o volných nemovitostech ve vlastnictví státu (možnost využívat je zdarma),  a nebude tak „muset“ uzavírat nevýhodné smlouvy s různými „podnikateli“.  Jenže... Dobrých nápadů, které nefungují, je v naší zemi více, než bychom si přáli.

Dle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu z minulého roku totiž CRAB stále neplní funkce, pro které byl zřízen. Kontrola z let 2011 až 2013 se zaměřila na ministerstva financí, obrany, vnitra, práce a sociálních věcí, místního rozvoje a školství. Za zřízení CRAB stát zaplatil přes čtvrt miliardy Kč (254 milionů Kč), přičemž  jej však vybudoval na již existující platformě Informačního systému majetku státu (ISMS) a tím úředníci ze zakázky o provoz systému vyřadili možnost konkurence. Zakázka tak proběhla bez uveřejnění (bez soutěže) s předem známým dodavatelem. Závislost zakázek na jednom dodavateli je snad české prokletí!  

Plnění účelu CRAB je přitom dle NKÚ velmi sporné. Ačkoliv měly všechny státní instituce vyplnit údaje o vlastněných administrativních nemovitostech do 1. 7. 2013, dle zjištění NKÚ bylo na konci roku 2013 v systému jen 1918 budov. Kolik kancelářských budov státní instituce vlastní celkem? Nikdo neví. Paradoxně ani sám Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který tak jako zřizovatel nemůže vyhodnocovat úspěšnost projektu. V roce 2007 však bylo provedeno šetření na vzorku zhruba 60 % státních institucí, které reportovaly provoz více než 4800 kancelářských budov s drtivou většinou ve vlastnictví státu. Je tedy zřejmé, že v CRAB chybí údaje o tisícovkách nemovitostí.  

Vyjma toho bylo zjištěno, že jednotlivé instituce mnohdy ne zcela výhodně pronajímají vlastní nemovitý majetek, zatímco samy fungují v pronajatých kancelářích. Ministerstvo školství například v roce 2013 pronajímalo lukrativní prostory v Karmelitské ulici na Malé Straně za ceny od 276 Kč/m²/rok, přičemž si samo pro vlastní účely najímalo budovy v Karlíně za ceny kolem 6600 Kč/m²/rok, tedy více než 23krát dráž!

Na tom, že se v případě CRAB jedná o další ekonomickou past na daňové poplatníky, nemůže nic změnit ani „argument“ o použitých prostředcích ze strukturálních fondů Evropské unie (85 % nákladů). Jedná se pořád o veřejné peníze, které mohly být použity mnohem účelněji, ale hlavně – časy, kdy budeme do unijního rozpočtu více přispívat, než z něj odebírat, se nenávratně blíží. A pak třeba budeme s gustem hradit i podobné projety v jiných členských zemích.

Při každé zahájené debatě o fiskálních škrtech politici okamžitě používají hesla o tom, že přeci není možné snižovat starobní důchody, sociální dávky nebo výdaje na zajištění veřejného pořádku. To po nich nikdo nechce. Pro začátek bude stačit, když se zaměří na podobné plýtvání... 

Foto: wikipedia.org