Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Když máte uprchlíky tak rádi, nastěhujte si je domů. Známý hejt si teď Češi můžou sami vyzkoušet

 
čtvrtek, 26. dubna 2018, 14:00

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Sluníčkář? Co to je?

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?
Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…
Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?
Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?
Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.
Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?
Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory?
Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Samostatný pokoj na půl roku

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?
Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?
Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?
Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?
V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Nejsme tak xenofobní, jak si myslíme

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?
My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?
Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?
Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?
Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Text byl původně publikován na HlidaciPes.org

Napsal(a) Vojtěch Berger | Foto pixabay.com | Zdroj hlidacipes.org
 


 

Kam dál?

Pavel Fischer: Připadám si jako sanitka, která přijíždí na poslední...

středa, 10. ledna 2018, 07:23

Jako jediný má reálné zkušenosti z fungování Hradu. Během prezidentství Václava Havla působil v Kanceláři prezidenta republiky –...

Nejsem žádný vítač ani kývač. Do druhého kola prezidentské volby si...

úterý, 9. ledna 2018, 10:42

V listopadu loňského roku veřejně oznámil svůj zájem kandidovat v prezidentských volbách a díky podpoře desítky senátorů se stal...

DRBÁRNA: Spolupráce s Leošem Marešem vznikla spontánně, písnička se...

neděle, 5. listopadu 2017, 20:00

Těšíte se na další díl Drbárny? Tentokrát jsme vás napínali o pár dní déle než obvykle, ale věřte, že se čekání vyplatilo. Novým...

Až se podívám zpátky, chci, abych si řekla, že můj život byla jízda,...

neděle, 10. září 2017, 23:20

Dvacetiletá obyčejná holčina, která si rada plní své sny a nikdy se nevzdává. Také se snaží inspirovat lidi okolo sebe a změnit...

 

Komentáře

 
 

O čem píšou další Drbny

Město pošle na provoz Kotvy 1,4 milionu korun. O budoucnosti kina chce jednat

Více než 1,4 milionu korun půjde z rozpočtu města na podporu provozu Kina Kotva v příštím roce. Podle města je nutné dotaci kinu poskytnou, protože jinak by jeho provoz skončil. Náměstek primátora Juraj Thoma řekl, že se město bude muset zamyslet nad tím, jakou formou kino v budoucnu provozovat.

Budějcká Drbna

Špilberk bude červený na počest 120 let brněnské techniky

Hrad Špilberk, brněnská dominanta, se zbarví do červena. Vysoké učení technické (VUT), jehož univerzitní barvou je právě červená, tak ve čtvrtek připomene 120 let od svého vzniku. Oslavy výročí jsou rozprostřené do celého letošního roku. Osvícením Špilberku začne jednak nový semestr a jednak druhá polovina oslav.

Brněnská Drbna

Jablonecký primátor Kroupa vystoupil z ANO. Rozpad koalice považuje za osobní selhání

Jablonecký primátor Milan Kroupa vystoupil z hnutí ANO. Hlavním důvodem je podle něj rozpad koalice, který považuje za své osobní selhání. K odchodu ho vedla také snaha nepoškozovat ANO, řekl Kroupa, který stál v čele druhého největšího města v Libereckém kraji od voleb na podzim loňského roku. Odmítl, že by za odchodem byl tlak shora. Zda zůstane primátorem, není zatím jasné, spekuluje se, že ho zastupitelé už ve středu odvolají. Na programu jednání to však zatím není, jasno není ani o případném nástupci.

Liberecká Drbna

Olomoučtí judisté zaznamenali před blížícím se Mistrovství České republiky další úspěch

Český pohár v Brně platí za jeden z největších tuzemských šampionátů, kde se mezi sebou pravidelně utkávají judisté o body potřebné pro start na Přeboru a Mistrovství České republiky. Zvlášť v kategorii dorostu se jedná o skvělou příležitost, jak se ukázat před reprezentačními trenéry, a dostat se tak do užšího výběru národního týmu.

Olomoucká Drbna

Z Iveca v Jihlavě neznámý vandal ukradl nářadí za skoro čtyřicet tisíc korun

Škodu za téměř čtyřicet tisíc korun způsobil zloděj v Jihlavě, který zatím uniká policistům. V době od pátku 13. září do pondělního rána se vloupal do auta na Vrchlického ulici.

Jihlavská Drbna

Nechali krvácejícího chlapce na chodbě, ten zůstane celý život v kómatu. Policie v důsledku toho obvinila již čtyři lidi

Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje může v současné době již potvrdit, že kriminalisté zahájili trestní stíhání jedné právnické a třech fyzických osob ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, a to v souvislosti s událostí, ke které došlo před více než dvěma roky v pardubické nemocnici.

Hradecká Drbna