Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Když máte uprchlíky tak rádi, nastěhujte si je domů. Známý hejt si teď Češi můžou sami vyzkoušet

 
čtvrtek, 26. dubna 2018, 14:00

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Sluníčkář? Co to je?

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?
Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…
Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?
Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?
Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.
Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?
Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory?
Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Samostatný pokoj na půl roku

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?
Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?
Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?
Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?
V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Nejsme tak xenofobní, jak si myslíme

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?
My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?
Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?
Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?
Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Text byl původně publikován na HlidaciPes.org

Napsal(a) Vojtěch Berger | Foto pixabay.com | Zdroj hlidacipes.org

Kam dál?

Pavel Fischer: Připadám si jako sanitka, která přijíždí na poslední...

středa, 10. ledna 2018, 07:23

Jako jediný má reálné zkušenosti z fungování Hradu. Během prezidentství Václava Havla působil v Kanceláři prezidenta republiky –...

Nejsem žádný vítač ani kývač. Do druhého kola prezidentské volby si...

úterý, 9. ledna 2018, 10:42

V listopadu loňského roku veřejně oznámil svůj zájem kandidovat v prezidentských volbách a díky podpoře desítky senátorů se stal...

DRBÁRNA: Spolupráce s Leošem Marešem vznikla spontánně, písnička se...

neděle, 5. listopadu 2017, 20:00

Těšíte se na další díl Drbárny? Tentokrát jsme vás napínali o pár dní déle než obvykle, ale věřte, že se čekání vyplatilo. Novým...

Čech na finále Ligy mistrů: Atmosféra před zápasem pro mne byla...

pondělí, 26. června 2017, 17:01

Vidět finále Ligy mistrů je snem snad všech fotbalových fanoušků. Něco takového se podařilo Davidu Hřibovi, který uspěl...

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Českem projede příští týden konvoj americké...

  • ANKETA: Orwellův zákon aneb rozvědka do...

  • VIDEO: Rok staré video ze zásahu pražských...

  • FOTO: Škůdci, plíseň a nepořádek. Tržnice...

 
 

O čem píšou další Drbny

DRBNA BĚŽÍ: Únikové strategie

Zbývá osm dní. To je sto devadesát dva hodin čistého času vymyslet: jak zkrátit čas běhu, jak se vyvlíknout z běhu, jak stihnout kromě běhu ještě fotbalový zápas a jak před během stihnout státnice. Půlmaraton v podání Budějcké Drbny bude, zdá se, jedna velká komedie. My se ale asi smát nebudeme.

Budějcká Drbna

DRBNA VAŘÍ: Sladké snídaně trošku jinak 

V prvním díle drbního foodblogu jsem se věnovala slaným „basic“ snídaním a teď je na čase podívat se na ty sladké. Spousta z nás ráno funguje díky cukru. A toho, co je v kávě je prostě žalostně málo, pokud si tam vůbec nějaký dáváte. Rohlík s máslem a marmeládou tentokrát vyměňte za něco, co jste třeba ještě nezkoušeli a ohromte rodinu nebo svou drahou polovičku novými chutěmi.

Brněnská Drbna

Kvůli agresivnímu řidiči musel prudce brzdit a havaroval. Viník ujel, policie ho hledá

K dopravní nehodě se zraněním došlo ve středu ráno na silnici 13 u Bílého Kostela. Agresivní řidič tam nebezpečně předjížděl, další auto muselo prudce brzdit a havarovalo. Viník ale od nehody ujel. Policie po něm pátrá a uvítá i svědectví od lidí, kteří celý incident viděli.

Liberecká Drbna

POČASÍ NA SOBOTU: Meteorologové hlásí polojasno a šestadvacet stupňů

V sobotu čekáme polojasno, během dne až oblačno a na horách místy přeháňky nebo bouřky, které by jinde měly být jen ojedinělé. Nejvyšší teploty se dostanou až na šestadvacet stupňů Celsia a na horách naměříme dvacet. Vítr bude foukat slabý.

Olomoucká Drbna

POČASÍ NA SOBOTU: Na teploměru až šestadvacet. Obloha bude jasná až polojasná

Na první víkendový den meteorologové hlásí skoro jasno až polojasno, ráno ojediněle s mlhami nebo i nízkou oblačností. Teploty budou letní.

Jihlavská Drbna

POČASÍ NA SOBOTU: Nebe téměř bez mráčku, teploty šplhající ke třicítce

Dnes si užijeme skoro jasnou až polojasnou oblohu, během dne na horách při přechodně zvětšené oblačnosti ojediněle přijdou přeháňky.

Hradecká Drbna