Svoboda v Česku není podle premiéra Andreje Babiše (ANO) ohrožena. Každý si může říkat, co chce, založit stranu nebo hnutí a cokoliv kritizovat, uvedl předseda vlády při pietě za oběti událostí srpna 1968 před budovou Českého rozhlasu. Celý Babišův projev provázel na pražské Vinohradské třídě pískot a skandování přítomných. Babiš řekl, že to nebude komentovat a hned po projevu odjel.

Ruská média věnují značnou pozornost 50. výročí vpádu sovětských vojsk do Československa, škála pohledů sahá od odsuzování tohoto potlačení pražského jara jako pokusu o vybudování socialismu s lidskou tváří až po obhajobu bratrské pomoci, která podle názoru státní agentury RIA Novosti zachovala mír po dalších 20 let.

Na 21. srpen nezapomene nikdy ani Petr Šída. Tehdy mu bylo čtyřiadvacet let a před libereckou radnicí schytal sedm kulek. Sanitku ale přenechal jinému, před čtyřmi lety za to dokonce získal ocenění.

„Vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky překročila státní hranice Československé socialistické republiky...“. Těmito slovy oznamoval hlasatel Čs. rozhlasu Vladimír Fišer ve dvě hodiny v noci 21. srpna 1968 příchod okupačních vojsk. Stovky vojáků byly v tu dobu již u Hradce Králové.

Dneska si připomínáme padesáté výročí vpádu tzv. spřátelených vojsk na území Československé socialistické republiky. Událost, kterou můžeme považovat za jednu z nejhorších v našich moderních dějinách, ukončila demokratizační procesy, na dalších dvacet jedna let nás udržela v sovětské sféře vlivu a měla toxický vliv na mnohé lidské životy. Jak ony srpnové dny probíhaly v Jihlavě? 

Od invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdy nic netušícího Československa 21. srpna 1968 uplynulo přesně 50 let. Zbabělý krok, kdy pár představitelů státu pozvalo cizí vojska na vlastní občany, dodnes zůstává bolavou ránou na kůži vlastní minulosti. Pojďte si s Drbnou připomenout, co se dělo první dny okupace v Brně.

O půlnoci 21. srpna 1968 začal jeden z nejtemnějších dnů československé historie. Právě v tu chvíli hranice republiky začaly překračovat tanky, letadla a další vozidla. Začala invaze spřátelených armád. Okupace pak trvala až do roku 1989. Jak ale ten osudný den probíhal v Liberci? Pojďme si ho připomenout.

Okupace Československa, jejíž 50. výročí si v těchto dnech připomínáme, představuje klíčovou českou zkušenost. Se společenskými následky normalizačního marasmu se potýkáme dodnes. Pojďme si několika videozáznamy a fotografiemi připomenout, jak osudný srpen probíhal.

Invaze vojsk varšavské smlouvy ze srpna 1968 měla více obětí, než se dosud tušilo. Historici spočítali oběti sovětských vojsk až do června 1991.

Jan Šoltys byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy přímo na libereckém náměstí. Najel do něj tank a smrti unikl jen o vlásek. S odstupem dokáže o tehdejší době mluvit s nadhledem, tehdy mu ale do zpěvu jistě nebylo. Nevěděl, zda se dožije dalšího dne, nebo jestli bude ještě někdy chodit. Přesto se po padesáti letech do Liberce, u příležitosti výročí osudného data, vrátil.