Neděle, 17. listopadu 2019, 08:49
Byla to skvělá doba… Pro metalové muzikanty bezesporu. Koncerty plné fanoušků, nabídky vydavatelů, a hlavně – žádné zákazy. Není divu, že se po revoluci s tuzemským metalem roztrhl pytel. Žel… tučné časy dlouho nevydržely.
Zdálo se, že plnému rozkvětu nestojí nic v cestě. Kapely prodávaly tisíce nosičů, jejich klipy se v televizi objevovaly vedle Karla Gotta, koncertní sály praskaly ve švech… Někteří muzikanti tomu podlehli, dali výpověď v práci a věřili, že se budou živit hraním. To se nakonec podařilo jen několika vyvoleným.
Porevoluční boom zkrátka rychle opadl. Vliv určitě měl i fakt, že se v Československu začaly konat koncerty velkých zahraničních kapel, stejně tak možná i světový trend, kdy byl metal obecně na ústupu. Je také možné, že už tuzemský metal nebyl tak přitažlivý, když nevoněl revoltou. Z dnešního hlediska šlo všechno velmi rychle. V jednu chvíli byla kapela na vrcholu, záhy se ocitla v troskách. Ne každý se dokáže smířit s podlézáním vlastní laťky…
A tak se nakonec metal vrátil tam, kam nejspíš také patří – do podzemí. Nahoře zbylo jen několik šťastlivců, kteří se snažili přežít různými způsoby. Stávalo se tedy, že ortodoxní thrasheři oblékali flanelky a hráli grunge, další nakračovali směrem k bigbítu, někdo se dokonce neštítil ani popu… Polovina devadesátek byla zkrátka zmatená, ale pozor, to neznamená, že v undergroundu se neděly zajímavé věci, právě naopak, tehdy byl v rozpuku a českému fanouškovi nabídl naprosté poklady.
Ale abych se vrátil na začátek 90. let. Faktem je, že zlatá éra trvala krátce, ale dnešní metaloví muzikanti svým starším kolegům můžou i tak pouze závidět. Několik desítek tisíc prodaných kusů tvrdého metalu? Dnes naprosto nemyslitelné! A když vidíte na dobových záběrech atmosféru tehdejších koncertů… Věřím, že bylo těžké se vrátit zpátky na zem, o to více mám respekt ke kapelám jako třeba V.A.R., které se přes to přenesly a hrají stále. Sice v malých klubech, ale s úžasnou vášní.
Zapomenout nesmím ani na samotné desky, ostatně tehdejší albové zářezy patří k největším pokladům tuzemské metalové scény. Bez pochyb. Už jen ta debutová alba! Thrash The Trash od Arakainu, Ritual od Master´s Hammer, Neuropatolog od Debustrolu, Armageddon od Törru, Zjevení od Rootu… Z melodičtějšího metalu třeba Anděl na útěku od Kreysonu, Vzhůru přes oceán od Vitacitu nebo Made In Germany od Motorbandu. Klasika vedle klasiky a obří nostalgie! Jo, ta doba byla prostě fajn…
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
