Co bychom ještě tak mohli regulovat?, ptají se na ministerstvu místního rozvoje. Co třeba turistické průvodce!

Podle šéfa Asociace průvodců České republiky Stanislava Volemana je kvalita průvodců v našich končinách „fatální“. Proto on a jeho stavovští kolegové požadují vrátit situaci na trhu před rok 2008, tedy k vázaným živnostem se stanoveným minimálním vzděláním nutným pro výkon povolání. Ministerstvo chce navíc přidat zkoušky odbornosti, licence, speciální průkazy a veřejné seznamy certifikovaných průvodců, kteří by jako jediní mohli provádět skupinky turistů po českých městech. Byl jsem požádán napsat, co si o tom myslím. Upřímně – nic absurdnějšího jsem již dlouhou dobu neslyšel, a že se poslední dobou vcelku urodilo… 

Zastánci vysokých standardů v průvodcovství by si měli uvědomit, že k výuce historických faktů slouží především kurzy dějepisu či historie na základních, středních či vysokých školách. Ty se vyučují po celém světě. Knihy, tištěné průvodcovské manuály s konkrétními místy nebo relevantní internetové zdroje nabízejí další kopu možností, jak načerpat požadovaná data. Jistě, to se nemusí vylučovat. Neznám ale nikoho se skutečným zájmem o nějaké místo, kdo by považoval průvodce – ve vší úctě k nim a jejich bohulibé práci – za jedinou studnici informací o navštíveném místě. Mezi průvodci jsou  velmi dobří i velmi špatní reprezentanti řemesla. Ostatně jako všude. V dobách internetu však není problém za pár minut vyhledat uživatelské reference v desítkách světových jazyků a odlišit kvalitu hodnou následování od nekvality, které je třeba se vyhnout obloukem.

Připusťme však i to, že turisté mohou namísto bezchybného výkladu historie chtít třeba „jenom“ příjemnou procházku po městě se sympatickým průvodcem či průvodkyní, kteří je pobaví, a byť si sem tam něco přikrášlí, ukážou jim známá místa a turisté odcházejí spokojení. Je to špatně? Určitě ne.

Řada certifikovaných průvodců si stěžuje i na tzv. free-tours, tedy průvodce, kteří si na ulici pochytají skupinky turistů, zdarma je provedou poutavými částmi města, párkrát přitom zmíní své složité životní osudy nebo těžká studentská léta a nakonec dostanou od turistů dobrovolný příspěvek jakožto odměnu za projevenou péči. Dobrovolná transakce, obě strany saturované. Je to špatně? Podle mě ne…

Zřejmým faktem je, že kvantitu i kvalitu nabídky na trhu turistických průvodců určuje poptávka turistů. U lidí trávících volný čas na dovolené nejsou požadavky na kvalitní výklad historie nijak extra vysoké. Nemusí se nám to líbit, ale je nemožné to po turistech vynucovat. Pokud jako průvodce/-kyně provozujete své služby legálně, tj. máte zaměstnanecký poměr nebo živnostenské oprávnění, přiznáváte své příjmy a řádně z nich platíte daně, je absurdní, aby vás někdo navíc nutil skládat speciální zkoušky, připínal vám na viditelné místo oděvu oficiální průkazku a hrozil vám soudy nebo drakonickými pokutami, pokud vás Policie ČR, Česká obchodní inspekce nebo nově zřízený kontrolor nachytá, jak na ulici skupince turistů ukazujete staroměstský orloj nebo Karlův most.

Proto plně souhlasím s šéfem Asociace českých kanceláří a agentur Romanem Škrabánkem, který řekl: "Regulace činnosti turistických průvodců je neopodstatněnou překážkou. Rozhodně není zárukou, že bude průvodce poskytovat své služby kvalitně a řádně."

Stanislav Voleman z asociace sdružující průvodce si to evidentně nemyslí. V pořádku, má na to právo. Společně se svými kolegy horuje za více regulace, více kontroly a více formalit. Ale možná ještě za něco navíc, protože jak řekl slavný ekonom Milton Friedman: „Za vším hledej peníze“. Co je tím myšleno? V tuzemsku operuje přes 8000 průvodců, z toho je registrovaných členů v Asociaci průvodců ČR jen zhruba tisícovka. Registrační poplatek v asociaci činí 100 Kč, členský příspěvek je 600 Kč za rok (od r. 2012, předtím 500 Kč). I v tomto kontextu by mohla dávat smysl snaha zesílit kontrolu průvodcovského byznysu a centralizovat licencované průvodce „pod jednu střechu“.