KOMENTÁŘ: Španělský trenér reprezentace se nesmí nechat požrat českým prostředím

Není pochyb o tom, že Santi Denio ví, kam kráčí vývoj světového fotbalu. Patnáct let pracoval pro Španělskou fotbalovou federaci, která je v posledních dvaceti letech nositelem pokroku. Potvrdilo to 16 evropských či světových titulů španělských reprezentačních týmů (mládežnických a áčka) za posledních deset let. Dvojnásobnou pečetí na to je stále čerstvé prvenství Lamine Yamala a spol. na šampionátu v Americe pod vedením Luise De la Fuenteho, jemuž Santi Denia dělal dříve asistenta. Sám nástupce Miroslava Kouba se může pochlubit triumfy na dvou mládežnických šampionátech a na olympijských hrách v Paříži.

Čili – zná recept na mezinárodní konkurenceschopnost.

To však neznamená, že se mu jím může podařit postavit na nohy český fotbal, který již  mnoho let marně dohání mezinárodní fotbalový expres. Sám totiž nic nezmůže. Potřebuje celoplošně změnit myšlení a rozprášit zaběhnuté zpátečnické stereotypy. A na tom už v srdci střední Evropy před ním ztroskotala řada vizionářů.

Svými znalostmi a nápady českým bafuňářům, že i u nás lze s menšími penězi, než kterými disponují kluby či národní federace v západní Evropě, těmto soupeřům konkurovat. Tím ohrožovali jejich pohodlíčko a obnažovali jejich neschopnost. Proto byla jejich práce zpochybňována, zesměšňována, kompromitována a nakonec byli odejiti, neboť se mocným nehodili do krámu.

Santi Denia přichází do této kultury z jiné kultury. Španělé se už dávno rozhodli, že ve své zemi budou pěstovat kombinační fotbal skrz biliárové krátké přihrávky. Kluby i asociace to přijaly za své a šly společně za tím.

Názorové veletoče

Fotbal v Česku dodnes postrádá jasný směr a jednotu. A tak pluje dobou stylem – pokus, omyl.

Na představovací tiskové konferenci měl Santi Denia vedle sebe Davida Trundu, předsedu FAČR, a Pavla Nedvěda, generálního manažere reprezentací.

Ti před půl rokem angažovali do role trenéra reprezentačního áčka Miroslava Koubka, vyznávajícího zcela odlišný fotbal od toho španělského. Obranný blok a přechod do útoku skrz nakopávané míče. Viděli jsme ho v baráži a na mistrovství světa.

Trunda a Nedvěd tvrdili, že Koubek s tímhle pragmatickým fotbalem je ten pravý a že tohle je správný kurz do budoucnosti.

Jenže po fiasku na letním mistrovství světa úplně otočili. Pod vlivem veřejného tlaku museli ukončit Miroslava Koubka a sáhli po kouči vyznávajícímu fotbal, na jehož adresu Koubek říkal, že na něj nemáme dostatečně technicky vybavené hráče.

A Nedvěd s Trundou s ním souhlasili. Jinak by museli trenérskému bardovi po baráži, v níž český tým herně zaostával za Iry i Dány, sdělit, že je nutné hru přizpůsobit mezinárodním trendům.

Nyní Pavel Nedvěd na tiskovce k inauguraci Santi Denii pravil, že nároďák potřebuje modernizaci. V prvním výběrovém řízení ale jel do zahraničí pro Fatiha Terima a teď by na španělského lodivoda nepřišel, kdyby mu ho nepodstrčil kamarád Radek Bejbl.

Může španělský kouč věřit, že po prvních neúspěšných výsledcích, nezačne zase otáčet a podkopávat onu modernizaci?

Asi sotva.

Názorové veletoče jsou jedním ze symbolů české fotbalové kultury. Přednášet by o tom mohl Jaroslav Tvrdík, výkonný šéf Slavie. Naposledy vyhodil Tomáše Chorého za opakované kázeňské přestupky na hřišti z mužstva, aby ho zanedlouho vzal pod rouškou příkazu majitele Pavla Tykače zpátky.

Druhé zásadní specifikum českého fotbalového prostředí?

Boj různých zájmových skupin o moc a o výhody s tím spojené. Myslet si, že tohle skončilo postavením Romana Berbra mimo fotbal, je čirá naivita. Kdyby byl nastolen pořádek, nemohl by třeba jeden agent současně zastupovat hráče, klub, trenéra i generálního manažera reprezentací.

Na tyhle bariéry okamžitě narazí Sani Denia. Je na něm, aby je začal nekompromisně prorážet. Bude to náročná fuška. Mnohem těžší než změny herní tváře národního týmu.

„Nejdůležitější je tým. Musíme být jako jedna rodina,“ opakuje Santi Denia, jak na to půjde.

Zkouška nové vize: Schick

První zkouškou prosazování jeho vize bude řešení otázky případného návratu bundesligového kanonýra Patrika Schicka, který oznámil po MS konec reprezentační kariéry, do národního mužstva.

Na avizované návštěvě v Leverkusenu musí Španěl elitnímu ostrostřelci zopakovat to, co předeslal na tiskové konferenci: „Je na nás, abychom vybrali nejlepší profil hráčů, které chceme.“

Schick by tudíž měl od španělského kouče slyšet, jaký Schickův profil by zapadal do trenérových představ. Protože statická devítka, kterou hra nezajímá, když nemá balon u nohy nebo k ní zrovna nemíří, je už dávno ve španělském způsobu fotbalu přežitkem.

Pak záleží na Schickovi, aby se rozhodl, jestli tuto nabídku, bere nebo nikoli. Jinak by to bylo trápení pro obě strany. Nehledě na to, že kdyby se Santi Denia bundesligové a české super star podbízel a přemlouval ji, popřel by sám sebe i stezku, po které dosud šel.

Slibným signálem je však už jen to, že Santi Denia mluvil v souvislosti se sestavováním reprezentace o profilech hráčů a ne o jménech. Potřebuje profesionály s návyky, které vyžaduje top fotbal. A sladit je v perfektně ladící symfonický orchestr.

Totéž platí o charakterech, nejen hráčů, ale i všech spolupracovníků. Jedno kyselé jablíčko může otrávit celou bednu jablíček. Když někdo bude věřit filozofii španělských věrozvěstů jen naoko, nemohlo by to fungovat.

Takže - pokud hodlá Santi Denia vzkřísit reprezentaci a inspirovat český fotbal, musí se držet španělského kopyta a nesmí dopustit sebemenší české alibi či kompromisy.

Na jeho bedrech leží velká odpovědnost. Je totiž nadějí pro všechny novátory, kteří uvízli ve zkostnatělých domácích kulisách a již ztráceli světlo na konci tunelu.