Co odkryla lekce od Arsenalu? Trpišovského sázku na riziko, stupidní agresivitu i nezvládnutý balanc na ofsajdové hraně

Nad nekritičností

Trenér Jindřich Trpišovský měl po zápase pro výkon svého celku slova chvály. „Jsem z kluků úplně nadšený. Hráli jsme na hranici toho, co jsme mohli,“ řekl kouč Slavie. Věřme, že až si slávistický kouče pustí utkání znovu, bude jeho analýza jiná. Jinak by se dostal do slepé uličky a jeho mužstvo s ním.

Představení jeho svěřenců mělo totiž z pohledu mezinárodních parametrů dost vad na kráse – v obraně, v útoku i v přechodech mezi oběma položkami. Přestože Arsenal dorazil do Prahy utkání jen poctivě odehrát, mít vše pod kontrolou a získat tři body, byl z hlediska organizovanosti, intenzity, rychlosti o třídu lepší.

Jaká to změna oproti minulosti. V éře Arsena Wengera Kanonýři skvěle útočili, jenže trofeje jim unikaly proto, že jejich defenziva bez hbitého přepínání nabízela spoustu děr, do kterých se soupeři s pomocí kontrů trefovali. Mikel Arteta tomu udělal přítrž. I ty největší ofenzivní hvězdy donutil makat do obrany. Výsledek jeho práce mohli diváci vidět v Edenu. Hráči Arsenalu byli v mžiku za balonem, když o něj přišli. A často úplně všichni!

Proto si slávisté nemohli během zápasu vypracovat přečíslení vedoucí k nebezpečí před brankářem Rayou. Jedna střela na bránu, k níž se sešívaní dopracovali, to jen podtrhuje.

Jinak řečeno: hosté byli ve všech prostorech hřiště týmově silní, slávisté nikoli.

Nad riskantní osobkou

Trpišovského Slavia dlouhodobě sází na celoplošný aktivní fotbal, což je naprosto v souladu s fotbalovým trendem. Arsenal to dělá taky. Jenže aby tenhle způsob hry byl efektivní, musí být zároveň bezpečný. Pojetí celoplošného fotbalu i bezpečnosti je u Slavie jiné než u Arsenalu.

Arteta praktikuje soudržné zónové bránění se vzájemným zajištěním. Jindřich Trpišovský volí de facto formu osobního bránění jeden na jednoho po celém hřišti. S touhle taktikou vyrukoval i na vedoucí celek Premier League, což sám po zápase potvrdil.

„Není jednoduché takhle hrát proti Arsenalu. Kluci si v zápase musí ověřit, že to takhle jde. Před čtyřmi lety jsme tady s Arsenalem prohráli nula čtyři, ale dnešní výkon byl o iks procent lepší. A to tady spousta kluků začíná, takové zápasy hrají poprvé. Není snadné je přesvědčit, že zvládnou ubránit jeden na jednoho bez zajištění. Nesmíte být od hráčů daleko ani moc blízko. Ta správná vzdálenost, to je na tom to nejtěžší. Takhle chceme hrát, celoplošný aktivní tlak na míč, to je naše DNA,“ konstatoval Trpišovský.

Má to jeden podstatný háček. Pokud máte být s touto strategií úspěšní proti vyspělým celkům, potřebujete na každém postu hráče s lepší výbavou. Splnění této podmínky je však nemožné, pokud proti vám stojí Saka, Trossard, Rice nebo Saliba.

Ale je možné vyšší individuální kvalitu soupeře eliminovat zónovým bráněním. Saku a jeho parťáky, kteří byli rychlejší a elastičtější, pak můžete zdvojovat nebo ztrojovat. Slavia však jede v režimu jeden na jednoho, což s sebou nese vyšší míru rizika, že nakonec dostanete přes prsty.   

Na Atalantě Bergamo stoper David Zima neběžel zastavit nebo zpomalit soka s míčem, i když už byl před šestnáctkou červenobílých, ale pádil za hráčem, kterého měl přiděleného. Zadarmo se tak domácím otevřela volná dálnice k bráně. Bergamo to sice nepotrestalo, ovšem Arsenal by tak stoprocentně učinil.

Kdo by tomu nevěřil, nechť si pustí, co předcházelo druhému úternímu gólu ve slávistické síti. Obránci Slavie po sobě jen koukali, když mezi ně naběhl Merino a přeposlal ze tří metrů míč za Markovičova záda. A potom se hostitelé dohadovali, kdo měl autora branky nabrat. Kdyby bránili zónově, jeden stoper by věděl, že jeho úkolem je pacifikovat míč za obranu a druhý by ho zajišťoval pro případ, kdyby dělová koule prošla přes první instanci.

A ještě s tím souvisela jedna závažná chyba, kterou si teď rozebereme.

Nad ofsajdy    

Dnešní fotbal se rozhoduje na ofsajdových hranách. Vyhrává ten, kdo zvládne v souladu s pravidly tajminkové náběhy za obranu. A naopak – defenzivní linie, které umí využít sílu ofsajdové pasti. Kontrast mezi Slavií a Arsenalem byl v téhle disciplíně propastný.  Skóre ofsajdů to dokazuje – 5:0 pro Trpišovského komando. Opět platí, že tohle není o míčové technice, nýbrž o nácviku.

Proč se Merino, Saka a jejich kumpáni nezapomenou včas vrátit zpoza zad obránců, aby vzápětí mohli zasprintovat za obranu, aniž by to přerušil praporek asistenta nad hlavou a Chorý a jeho kamarádi to nesvedou? Ani druhý gól do slávistické brány nemusel padnout, kdyby byla slávistická obranná linie dobře srovnána. Pokud by stopeři stáli v jedné linii a Merina měli za zády, chytli by centrovaný rohlík za obranu. Kdyby Merina nechali v době přihrávky před sebou, sklapla by ofsajdová past.

Jenže Zima se zapomněl vzadu…

Nad rozhodcovským metrem

Slávističtí hráči si stěžovali na verdikty arbitrů. Hlavně jim spílali kvůli penaltě, nařízené po intervenci VAR, po které se Arsenal ujal vedení a penaltě ve prospěch Slavie, kterou sudí na základě VAR odvolal. Je pravděpodobné, že v české lize by obě rozhodnutí byla opačná. A právě to je další důvod, proč český fotbal zaostává za tím evropským.

Rozhodčí na mezinárodních jevištích nebaští hráčům padání v situacích jen kvůli tomu, aby si vynutili faul. V Premier League naopak mají rozhodčí pokyn, aby dávali zelenou mužné, ale současně čisté hře. Za hranicemi netolerují ani používání rukou, respektive loktů jako zbraně nebo agresivitu zaměněnou za surovost.   

Slávisté (ale i sparťané, plzeňští viktoriáni či hráči olomoucké Sigmy) tak skočí do Evropy neadaptovaní na mezinárodní rozhodcovský metr a doplácí na to. Když příkop dvojím metrem vyjádříme počtem faulů, dopadne to takto: Slavia 24, Arsenal 12, tedy o polovinu méně.

Závěr

Majitel Slavie Pavel Tykač, jeho podřízení a lídři českého fotbalu vůbec by si měli prověrku s Arsenalem zanalyzovat evropskýma a ne českýma očima.