„Neochutnávat a dosáhnout touženého výsledku? Těžko,“ říkají výrobci Superdortů

Dnešní Superdorty vypadají o poznání zkušeněji a navzdory tomu, že musí Černí zakázky odmítat, šestičlennou rodinu pečení dortů zatím neživí. „Ale až menší kluci vyrostou, dovedu si představit, že to bude vypadat jinak. Netoužíme po nějakém raketovém nástupu, který bude kvůli naší nepřipravenosti následován raketovým pádem,“ vysvětluje Pavla Černá, která s rodinou žije kousek za Prahou.

Kromě zdobených narozeninových dortů vznikají pod hlavičkou Superdortů i střídmější variace nebo dorty pro firemní večírky. Sladkostmi, cup caky, dortovými lízátky nebo minidezerty, zásobují sweetbary.

Kde se vzal nápad, že budete vyrábět „supedorty“?
Vždycky jsem ráda pekla, byly časy, kdy jsem pekla pořád dokola jeden dort a pak přišla před rokem a půl manželova sestra s prosbou o potažený dort, na kterém bude vzor zebry. To byla výzva a takové já dost často ráda přijímám.

Jak to tehdy dopadlo?
Dneska se na ten dort díváme s lehkým úsměvem, tenkrát jsem na sebe byla i trochu pyšná.

Přesto jste se nenechali odradit?
Začátky byly těžké, byla jsem těhotná a potahovou hmotu jsem nemohla ani cítit (smích). Ale jinak to bylo fajn. Pořád bylo doma něco sladkého, každý, kdo se pohyboval v naší blízkosti, byl testovací osoba a hledali jsme každou příležitost, jak pro někoho dělat dort, abychom se učili pracovat s hmotou, náplněmi a korpusy.

Takže začátky probíhaly takovou metodou pokus omyl?
U náplní ano. Právě náplně a korpusy procházejí neustálým vývojem. Většinu receptů máme vlastních, korpusy jsou upravené recepty mé maminky, u náplní je to těžší, tam jsme museli nejprve vyzkoušet, co vydrží a co mají nejraději suroviny, se kterými pracujeme. A pak už jen kombinujeme a ochutnáváme a ochutnáváme a kombinujeme.

Zůstalo vám to ochutnávání dodnes, nebo jste toho sladkého spíš už přesyceni?
Podle mě, kdo vyrábí jakékoliv jídlo a neochutnává, jen těžko dosáhne touženého výsledku. Ochutnáváme stále a vše. A kdo nemá rád sladké, neměl by dělat sladké. Ten kladný vztah k tomu, co člověk dělá, je zásadní část na cestě k úspěchu.

Jste rodinná firma, dorty pečete spolu s manželem Jakubem. Muž nad dortem je ale spíš výjimka, jak to vzniklo?
To, že děláme dorty oba dva, má víc důvodů. Lépe se nám organizuje naše velká rodina, navíc dva nejmenší kluci potřebují poměrně hodně pozornosti, proto jsme hledali způsob, jak to vše skloubit. Takhle si vyhovíme, jeden peče, druhý se stará o děti, pak si to prohodíme, podle toho, co je zrovna potřeba dělat. Obecně platí, že Jakub se stará o komunikaci, web, facebook, firemní materiály, věnuje se focení našich dortů a peče korpusy. Já připravuji krémy, dorty plním, potahuji a zdobím. V reálu to pak vypadá tak, že nakupujeme a zdobíme oba dva. Líbí se nám spolu trávit čas, diskutovat věci okolo pečení i mimo něj, na hodně věcí máme stejný nebo podobný názor. Jsem zvědavá, jestli to budeme říkat ještě i třeba za deset let (smích).

Máte početnou rodinu, celkem čtyři děti, dá se pouhou výrobou dortů uživit?
V současné chvíli nejsme s malými dětmi kapacitně tak zdatní, aby nás to vysloveně uživilo, ale dovedu si představit, že až budou ti dva nejmenší kluci větší a času bude víc, že to bude vypadat jinak. Oba dva máme ještě nějaké další projekty, kterým se věnujeme, když zrovna nepečeme, a které nás baví a z velké části i živí. Zároveň si užíváme tu rovnováhu, kterou se nám podařilo nastavit mezi prací, jež nás baví a časem na rodinu. Máme malé děti, chceme jim věnovat co nejvíce našeho času. Záleží nám na tom, abychom je dobře vychovali a spoustu věcí je naučili, tak, jako to udělali naši rodiče. Zároveň jsem ráda, že se můžeme momentálně orientovat na kvalitu naší práce a služeb našim zákazníkům. Netoužíme po nějakém raketovém nástupu, který bude kvůli naší nepřipravenosti následován raketovým pádem.

Kolik dortů týdně tedy pod vašima rukama vznikne?
Objednávky stále přibývají a momentálně jsme ve fázi, že občas musíme nějaké objednávky odmítnout kvůli vytíženosti. Můžeme si dovolit vzít jeden dort na den, pokud na něm není složité zdobení. Od té složitosti se odvíjí i počet dortů, které jsme schopni udělat. Většina oslav se koná na konci týdne nebo o víkendu. Náš pracovní týden vypadá tak, že pondělí až středa je nákupní a vyřizujeme ostatní věci. Od středy se pak pečou korpusy, plní dorty a v závěrečné fázi se zdobí. Náš sen je mít dort hotový večer před vyzvednutím. Realita je taková, že dost často končíme kolem druhé, třetí ráno.

Jak dlouho trvá, než je takový dort připraven k předání?
Na to je těžké odpovědět právě kvůli různě složitému zdobení. Některé dorty se mohou komplet dělat až ve chvíli, kdy je dort sestavený, některé dorty, třeba ty s figurkami, si připravujeme dopředu, aby figurky hezky držely. Každopádně některé dorty zaberou třeba jen čtyři hodiny, jiné deset hodin a více.

Co je na tom nejtěžší?
Neztratit nervy, když se něco nedaří. V tom je odborník Jakub, kdybych ho neměla, spousta dortů by mou rukou proletěla oknem, ještě než bychom je předala zákazníkovi. U dortu je to tak, že ho připravujete na poslední chvíli, aby byl čerstvý. A celý proces zabere nějaký čas. A na to, začít znovu už většinou čas není.

Dorty vyrábíte dle přání zákazníka, často jsou inspirovány různými seriálovými postavičkami. Kde čerpáte nápady pro svou práci?
Hledáme po celém světě. Velkou inspirací je nám internet, kde člověk najde nejen spoustu nápadů na design, ale i různé techniky zdobení. Ty tu pak zkoušíme na našich dortech. Nejčastěji děláme dorty narozeninové, ale rádi bychom se orientovali i na dorty svatební. Máme rádi minimalismus. Což ovšem neznamená, že jsou takové dorty lehčí. Můj názor je takový, že čím víc toho na dort přilepíte, tím víc toho můžete schovat.

Informace o surovinách máte představené na svém webu. Nejvíc tajemně vypadá právě vámi často používaná potahovací hmota. Co to vlastně je a není její jedení na škodu?
Ano, otázka zdravé výživy je dnes velmi aktuální. Potahovací hmota, odborníci z oboru mi prominou, je z mého pohledu a informací na etiketě hromada cukru, nějaké tuky, škroby a aroma podle příchuti. Berme to tak, že je to chutné a není to úplně nezdravé. Občas je fajn si trochu zahřešit.