Přílišný optimismus je hazard, což platí i u regulace hazardu

Noviny, které se nevěnovaly hazardu, jako by nebyly. Politik, který nenaznačil, že mu záleží na osudu patologických hráčů, nebo rovnou neslíbil jejich ochranu, je automaticky podezřelý. A neodsoudit loterie, herny, kasina a jejich majitele? Politická smrt. Probíhající vyjednávání po komunálních volbách tuto realitu jen potvrzují – nulová tolerance hazardu, odstranění herních zařízení z určitých částí měst nebo penalizování hráčů si rychle hledají cestu na programová prohlášení decentralizovaných orgánů veřejné správy.

Protože žádný strom neroste do nebe, i tato situace musela k něčemu konvergovat. Ono „něco“ je návrh zákona o provozování sázkových her, jehož hlavní pilíře byly představeny v první polovině října. Je chvályhodné, že se jedná o první snahu komplexně řešit jedno „odvětví hříchu“. Návrh zákona má navíc nezpochybnitelné pozitivní stránky, zmiňme například povolení on-line sázení v České republice (zákaz sázet on-line, který dokázalo obejít desetileté dítě s připojením na internet, vzbuzoval v hráčích i sázkových kancelářích salvy smíchu) nebo snaha systematicky řešit negativní externality herního odvětví (k nimž bezpochyby dochází).

S respektem k pečlivosti, s jakou byl zákon zpracován a prezentován veřejnosti, mě osobně zaráží dvě věci. Obě přitom souvisí s přehnaným optimismem politiků.

Zaprvé, jsem zaskočen z míry optimismu, který je přikládán víře v regulaci ve formě zákazu. Žádné „pokusíme se, byť si jsme vědomi, že...“ se z úst politiků neozývá. Dle politiků se konečně podaří vyřešit problém patologických hráčů, zakáže se přístup k hraní nejvíce sociálně ohroženým obyvatelům a hazardní hry zmizí z rukou těch, kteří díky nim vykořisťují závislé. Jenže preference, chutě a potřeby, které formují lidské jednání, si pranic nedělají z legislativních zákazů. Hojně citované ironické rčení: „Chcete zakázat hazard? Zakažte ho stejně, jako jste zakázali tvrdé drogy nebo prostituci, a máte po starostech, ne?“ přesně vystihuje to, co je možné očekávat u hazardního hraní. Gambleři, kteří se nebudou moci sázet v oficiálních sázkových kancelářích nebo hrát v oficiálních hernách a kasinech, si velmi rychle najdou náhradu, respektive náhrada si je najde sama. Tam, kde je poptávka, se dříve nebo později nabídka objeví. Na to vezměte jed. A ilegální sázky, sklepní herny, domácí „herní party“ nebo soukromé akce v uzavřených saloncích rozhodně patologickým hráčům nic dobrého nepřinesou. Problém se totiž jen přesune do šedé ekonomiky. Jistě, nebude tak na očích voličům, ale ani státu. A v šedé ekonomice, jak dobře víme, je dovoleno všechno.

Zadruhé se jedná o optimismus spojený s kvalitním, nezaujatým a neovlivnitelným rozhodováním místních samospráv. Decentralizace rozhodování na obecní zastupitelstva, která budou moci rozhodovat o povolení hernám a kasinům, umístění nebo vyloučení herních zařízení z určitých lokalit, skutečně může přinést lepší efektivnější výsledky. Jenže... S každým razítkem, které dáme do ruky zástupcům veřejného sektoru rozhodujícím o bytí nebo nebytí té které firmy, dramaticky roste potenciál korupčního jednání ve snaze ovlivnit rozhodnutí. Obzvláště v České republice. Představme si příhraniční obec, ve které je kasino. To splní veškeré podmínky stanovené zákonem (podmínka nutná, nikoliv dostačující) a bude mu chybět razítko obce, která rozhodne o bytí nebo nebytí milionového podnikání. Jak se zachová podnikatel? A jak se zachová starostka / starosta? Příliš mnoho otazníků, žádný z nich ale nezazněl z úst autorů nového konceptu sázení.

Pak bychom se totiž automaticky museli začít ptát, zda má vůbec smysl chránit někoho, kdo o to nestojí, a bránit něčemu, co se stejně děje a dít bude? Samozřejmě, je naprosto O.K., že politici vyvíjejí snahu v oblasti, kde ji slíbili voličům. Ale jelikož dlouhodobě prosazuji názor, že přílišný optimismus při správě cizího majetku škodí, obzvláště ve veřejném sektoru, nemohl jsem si odpustit kritiku přílišného optimismu ani v tomto případě. Není přitom velký rozdíl v tom, jestli si politici problémy spojené s přijímáním nové legislativy neuvědomují, nebo je záměrně neprezentují veřejnosti.

Platí totiž, že přílišný optimismus se může změnit v hazard. To platí paušálně -  ať se jedná o prognózované daňové výnosy ve státním rozpočtu, nebo o samotnou regulaci hazardu.

Foto: wikipedia.org