Politické tažení proti tabáku pokračuje, ale zvyšovat daně nestačí…

Proč by ne – kouření je zdraví škodlivé, o tom není sporu, a volení zástupci mohou sbírat politické body, jak se jim zlíbí. Zvyšovat daně však rozhodně nestačí…

O svém osobním přesvědčení, že přehnaný paternalismus státu v otázce kouření je absolutně nepotřebný, protože každý jedinec by měl mít právo svobodně se rozhodnout, zda bude kouřit, nebo nebude kouřit, stejně jako každý majitel restaurace by se měl svobodně rozhodnout, zda bude jeho provozovna kuřácká, či nikoliv, jsem již pěkných pár stránek popsal. A vysloužil jsem si za ně v diskusích obvinění z korupce, ze spřáhnutí se s „ďábelskou tabákovou lobby“ (aniž bych věděl, co to je a kde jí hledat), o kažení morálky dětí a další vřelá slova. Dnes „nechám“ osobní svobodu a odpovědnost jedince stranou a podívám se na „tabákovou otázku“ z jiného úhlu pohledu. Možná méně kontroverzního, možná ne...

Ekonom Sam Peltzman ve svém slavném výzkumu popsal zajímavý fenomén – po zavedení povinného používání bezpečnostních pásů v automobilech se počet zranění a smrtelných případů na silnicích nesnížil, jak bylo očekáváno politiky, ale naopak zvýšil. Proč? Lidé si připadali bezpečnější, proto více riskovali, více bourali, a regulace se tak minula účinkem. Tomuto neočekávanému dopadu regulačních snah se říká Peltzmanův efekt.

Velkou chybou politiků, kterou si pohříchu nenechají vysvětlit, je naprostá ignorance Peltzmanových efektů při tvorbě zákonů a jejich novel. Otázka kouření je další příklad. Dokážu si představit, že leckterý volič zaplesá: „Díky, milý politiku, že jsi vyšší daní zbavil kuřáky jejich těžkého břímě, krabička dražší o čtyři koruny jim ukáže, zač je toho loket!“ Neukáže, bohužel. Sebelepší zákon totiž neudělá nic s preferencemi jedinců, nota bene u návykové aktivity, jakou kouření bezesporu je. Kuřáci tak mají po zvýšení daně na výběr ze tří možností: (A) přestat kouřit, (B) akceptovat vyšší ceny, (C) hledat levnější substitut.

A právě možnost (C) může představovat zásadní problém, a sice zmíněný Peltzmanův efekt. Jsme si jisti, že dokážeme zabránit masivnímu pašování nezdaněných, tj. levnějších cigaret do České republiky, po nichž se zákonitě zvýší poptávka? Nezačnou kuřáci - z jejich pohledu logicky – kupovat řezaný tabák všeho druhu, včetně různých smrtonosných koktejlů na vykuřování skleníků a včelínů, z nichž si budou plnit vlastní cigarety? Nemnou si již obchodníci na příhraničních tržnicích ruce v očekávání vyšších zisků? Máte tyto faktory, milé političky a milí politici, pod kontrolou?

A podobné je to i se zákazem kouření v restauracích. Častý argument, užívající NAPŘÍKLAD slušnou rodinu, která s dětmi vyrazí do restaurace na oběd a přes kouřový oblak od pobudů u vedlejšího stolu, kteří schválně pálí jednu cigaretu od druhé, ani nevidí do talíře, je samozřejmě naprosto neprůstřelný. Otázku „Proč nešli na oběd do nekuřácké restaurace?“ takový zastánce zákazů, příkazů a nařízení snadno smázne (nelogickým) argumentem „Když zakážeme kouření všude, nebudou si muset vybírat a budou moci jít, kam se jim zamane.“ S podobnými lidmi je diskuse zbytečná. Jenže… Vezme zákaz kuřákům chuť popíjet pivo s cigaretou v ruce? Určitě ne. A Peltzmanův efekt rázem nabírá na obrysech. Kuřáci mohou svá stanoviště přesunout před bary a restaurace, tak jako v zahraničí – jenže jsou naše ulice připraveny na to stát se výčepem a tanečním parketem? Co na to řeknou obyvatelé v daných ulicích, třeba ta slušná rodinka z předchozího příkladu? Máme dost policistů na to, aby kontrolovali noční klid v centrech měst? A nebudou pak chybět na předměstích, kde budou mít lupiči pré? Může se však stát, že se kuřáci „stáhnou“ do ilegality, tedy že vzniknou různé VIP kluby, soukromé klubovny „nerestauračního charakteru“ a bytové párty, na kterých se budou kouřit a popíjet produkty různých původů a šarží, s kolkem nebo bez. Myslíte, milí politici, i na tyto možné dopady vaší regulace?

Pokud některé z výše nastíněných otázek, které člověka napadnou při debatě nad regulacemi kouření, alkoholu, hazardu a dalších oblastí, v nichž jsou preference lidí o mnoho silnější než legislativa, vyvolají pochyby, stala se ve sněmovně chyba. Pak je totiž zvyšování daní jen pouhým plácnutím do vody, které se tváří jako „boj proti škodlivosti“, ale ve skutečnosti má silný nádech prachobyčejného hlubšího zalovení do kapes daňových poplatníků.

Kdepak, milí zákonodárci, boj se závislostmi se nevyhrává zvyšováním daní. A to platí i pro samotnou závislost na zvyšování daní.