Stylista a vizážista Kája Pavlíček říká: Móda začíná v hlavě!

Kolik vám bylo let, když si poprvé vyšel jako model na molo?
Na molo jsem poprvé vyšel, když mi bylo necelých 14 let. A bylo to hned v Lucerně, což byl tehdy jeden z mála sálů, kde se dělaly tyto akce a módní přehlídky. Předváděl jsem hlavně účesy…

To bylo vlastně ještě za totality. Jaké tehdy byla móda?
Ano, bylo to za totality a nosily se klasický osmdesátý léta. Hlavním znakem byly velké vycpávky, volné věci, vyčesané vlasy - trvalé, velké objemy, modré stíny, růžové rtěnky, bílé ponožky…

Jak jste se vůbec k předvádění oblečení dostal?  
Bylo to tehdy přes starší kamarádku, která předváděla. Tak jsem jí přišel zajímavý. Oslovila mne, a tak jsem si řekl, proč to nezkusit… Byla to dobrá brigáda. Měl jsem tehdy úžasný honorář, 500 korun za přehlídku, což byla v té době čtvrtina platu. V té doby byl totiž průměrný plat necelých 2000 československých korun.

Dnes se mluví o tom, že mezi modely a modelkami existuje velká zášť, konkurenční boj, dělají si naschvály…Jak to bylo v době, kdy jste začínal?
My jsme byli taková partička lidí, hlavně holek a moc jsme to „nežrali“, takže nás nějaká rivalita nějak nezajímala. Zkrátka jsme si to užívali.

Dostal jste se díky tomu už za totality pracovně i někam do zahraničí?
Ne, tehdy bohužel. Ale pracoval jsem se zahraničními firmami, které sem jezdily.

Co jste vystudoval? Ovlivnilo to, že jste se už tak mladý stal modelem, nějak váš další život?
Mám školu hotelového typu, a to, že jsem předváděl, mě samozřejmě ovlivnilo. Díky tomu jsem se totiž dostal do prostředí šoubyznysu. A tak začala moje kariéra…

Navrhoval jste a šil kabáty a umělé kožichy. Proč právě kabáty a kožichy?
V té době, už po revoluci, jsme měli s tehdejším přítelem obchody s oblečením a textilem a kabáty nebyly. Hezké kabáty byly nedostatkovým zbožím a my jsme měli přístup k hezkým materiálům, takže jsme je začali šít.

Dnes patříte mezi přední české vizážisty, stylisty. Jak se stalo, že jste začal spolupracovat s tak známými značkami jako je Yvest Saint Laurent nebo Dior?
Kdysi jsem se nachomýtl k jednomu focení a neměli tam vizážistku, tak mě požádali, zda bych jim s tím nepomohl. A i přesto, že jsem nikdy předtím žádné šminky nedržel v ruce, focení dopadlo velmi dobře. Tehdy mi fotograf řekl, že by bylo dobré zkusit to. Tak jsem si vyhledal vizážistický kurz, kterých tehdy nebylo mnoho a tím jsem začal. Pak přišel konkurz v Yvest Saint Laurentu, a aniž bych měl nějaké velké zkušenosti a praxi, tak jsem se tam dostal jako hlavní vizážista a školitel pro Českou republiku.

K Dioru jsem se vlastně „díky“ tomu, že Yvest Saint Laurent na rok přerušil zastoupení v České republice a já tudíž přišel o místo. V té době Dior vyhlašoval tu samou pozici pro Čechy, takže jsem začal dělat vizážistu a školitele pro Christian Dior.

Když srovnáte dnešní dobu a tu, ve které jste začínal, v čem vidíte největší rozdíl?
Tehdy se tím zabývalo méně lidí a bylo to bráno vážněji a profesionálněji, a je pravda, že tehdy se dostalo velmi málo lidí i modelů do světa. Dnes je to větší příležitost. Dříve to byly spíše výjimky. K dnešnímu plusu je, že může kdokoli vycestovat do Itálie, Francie, Turecka... Dnes je větší možnost uplatnění ve světě a samozřejmě přístup k materiálům, ať už módě, líčení... A je větší inspirace. Po sociálních sítích můžete komunikovat například s fotografy po celém světě...

Jak postupuje móda u mužů? Dokáží se i čeští muži o sebe dnes opravdu starat, baví je móda, zajímá je, co si vezmou na sebe?
Myslím si, že je to rozhodně lepší než před 30 lety. Největší změnu bych asi zaregistroval u pánských bot. Že i chlapi mají hezké boty, ne okopané, rozšmajdané. Jinak bohužel to procento, které chodí opravdu hezky a módně oblečené, je u nás stále nízké. Ale jsou samozřejmě muži, a nejen gayové, kteří se o sebe starají a dbají na svůj zevnějšek...

Jaká by měla být žena, abyste o ní řekl, že je opravdu hezká, upravená?
Měla by mít na sobě dobře padnoucí a čisté oblečení. Měla by být voňavá, měla by mít upravené vlasy a nemusí to být nic složitého (hlavně umyté!!!). A s lehkým, a ne příliš nápadným makeupem.

Co dnes všechno děláte? Spolupracujete se slavnými osobnostmi?
V první řadě je to můj salon - Studio krásy a relaxace Mio Faccia, kde se snažím mít příjemné zázemí a díky úžasným lidem, kteří v tomto salonu jsou se mi to i daří.

Je to celá řada osobností, za posledních deset let jich bylo opravdu velké množství, díky spolupráci na televizních pořadech, jako bylo VIP Prostřeno či nedávno pořad DoktorKA s Kateřinou Cajthamlovou. Například se zpěvačkou  Hankou Křížkovou, kde je mi spolupráce opravdu milá, tak díky jejím ztraceným kilům nyní vybíráme nový, pestrý šatník. Ale jsou to i další osobnosti...

A kromě i různých akcí, proměn, fashion dnů, se věnuji přednáškám a školení pro firmy i jednotlivce, manažery, manažerky, podnikatele. Protože dnes móda není jenom to, co máte na sobě, ale i to co máte v hlavě. Většinou to spolu dost souvisí!

Dají si dnes například celebrity poradit ohledně módy, vizáže, nebo je s nimi těžká práce?
Jak s kým. Jsou dívky a ženy, které přijdou a rády to nechají na mne. A pak jsou celebrity, které si nechají vytvořit kompletní outfit, včetně makeupu a vlasů, a nakonec si na červený koberec k luxusním šatům vezmou na nohy buffy. Přijde jim to originálnější... Bohužel to pak kromě nich samých nikdo neocení...

Všichni o vás mluví jako o Kájovi… Je opravdu Kája vaše jméno, nebo se jedná o zdrobnělinu jména Karel?
Je to opravdu moje jméno. A v rodném listě mám napsáno Kaya - s ypsylon a bez čárky. Není to české jméno a s klasickým jménem Karel to nemá nic společného. A česky psáno Kája používám jako „pseudonym“... Musím říct, že na oslovení Karle mám alergii...

Mám s tím takovou komediálně-dramatickou příhodu. Hlásil jsem pojistnou událost na pojišťovnu po telefonu, a když mi z pojišťovny přišla pošta, bylo tam napsáno Kare“ a pošta mi to nechtěla vydat. Musel jsem volat zpět na pojišťovnu, ať to opraví a pošlou znovu...