Referendum o přijetí eura? Co referendum o operaci srdce?

Podle Andreje Babiše by tak volby v roce 2017 měly vyjma standardní bitvy politických stran žonglujících předvolebními tématy ještě jednu postranní bitvu – o euro v České republice. O tomto tématu by politické strany hovořily, politici by slibovali, experti by diskutovali, ekonomové by doporučovali, kritici by varovali, novinové titulky hlásaly a voliči by volili. Ale nezávazně. Jen tak, aby se vědělo, co si myslí. S tímto návrhem nesouhlasím. Ačkoliv se problematika referenda diskutuje velmi často, zejména ve chvílích, kdy se politici chtějí schovat vlastní odpovědnost za vox populi, v tomto případě nedává smysl. A jsou pro to minimálně dva důvody (samotný názor na euro jako měnu přitom záměrně nechávám stranou).

Zaprvé, politici jsou od toho, aby rozhodovali. Složky zákonodárné a výkonné moci jsou v ČR jasně definovany, takže se v naší zastupitelské demokracii se vše podstatné v dialogu politik-volič musí odehrát v předvolební kampani. Někdy bohužel, někdy bohudík. Ale je to tak. Nelze se tvářit tak, že od všeho jsou tu volby, ale pro jednou vedle nich vystrčíme referendum jako lakmusový papírek, mimochodem hodně drahý lakmusový papírek, který pak možná hodíme do koše. Jestliže má být hlavním tématem příštích voleb euro, prosím. Politické strany se budou muset vzdát alibismu a rozhodnout se, jestli „Losnu, nebo „Mažňáka“, tedy euro, nebo korunu, a voliči jim podle toho vystaví účet. Ale vydělit z předvolební kampaně jedno téma, o kterém se – jakoby nezávazně – bude hlasovat zvlášť? Proč? Vždyť přeci podle  jasných názorů politiků a následné reakce voličů krásně poznáme, kdo a jak smýšlí a kam by země měla směřovat.

Druhý důvod je ještě prozaičtější. Rozhodnutí o totální změně měnového paradigmatu by neměli dělat lidé, kteří k tomu nemají dostatečné kompetence. Nejde totiž jen o to, jestli budeme mít v kapsách eura, nebo koruny, ani jestli budou v obchodech na cenovkách korunové částky, na které jsme zvyklí z tuzemska, nebo sumy násobně menší „jako v Německu“. Nová měna naprosto zásadně ovlivní určování měnové politiky. Vezme další část klíčových kompetencí České národní bance a pošle je do Frankfurtu nad Mohanem, kde sídlí Evropská centrální banka. Způsobí eliminaci významného kurzového kanálu, kdy oslabující nebo posilující kurz pomáhá ekonomice reagovat na ekonomické šoky. Harmonizuje měnovou politiku České republiky se zeměmi, které mají úplně jiné charakteristické znaky, což může mít zásadní dopady na makroekonomické ukazatele, třeba zaměstnanost v určitých odvětvích. A tak dále, a tak dále, a tak dále. Jedná se o tak závažné rozhodnutí, které by měli činit jen 100% informovaní lidé. A to všichni obyvatelé České republiky starší 18 let určitě nejsou, bohužel. Vždyť  ani o (ne)nutnosti operace srdeční chlopně nenecháváme rozhodovat lidi starší 18 let s voličským průkazem, kteří zrovna najdou cestu do volební místnosti, nebo snad ano?

Jistě, označení „kompetentní jedinec“ nemusí platit ani na politiky. Ale tenhle úkol je právě na nás, na voličích. Musíme ohlídat, aby se do politické arény dostávaly jen ty nejlepší kusy. Jim svěřujeme do rukou moc rozhodovat o našich životech, abychom se pak mohli soustředit výhradně na ně (myšleno na ty životy, ne na politiky – často děláme opak).

Pokud bychom měli vyjma voleb hlasovat za politiky přímo, k čemu bychom je pak vlastně potřebovali?