Evropské regulace půjček čistí český trh. Neuvěříte, jak hodně

Jen zlomek počtu poskytovatelů prošel sítem

Na trhu tehdy (v roce 2016 a dříve) působilo podle odhadů přibližně 55 000 subjektů — od velkých hráčů, až po drobné zprostředkovatele. Někdy to byly jen formálně existující firmy bez skutečné úvěrové činnosti, jindy jednotlivci se silnými vazbami na následné vymáhání. Jen část trhu tehdy fungovala podle standardů, které dnes považujeme za běžné. Koncem roku 2016 se do české legislativy transponovala významná část evropských směrnic trhu s úvěry. „Už o dva roky později zbylo z těchto desítek tisíc poskytovatelů ani ne devadesát licencovaných firem. A dnes se jejich počet v nebankovní oblasti pohybuje jen mírně nad sedmdesáti," říká Lenka Rutteová, autorka vzdělávacích textů magazínu Hyperfinance.cz. Tak vypadá v číslech proměna českého trhu spotřebitelských úvěrů za poslední dekádu. A jistě už tušíte, že rapidní pokles počtu poskytovatelů souvisí se značným zpřísněním požadavků na nebankovní trh s úvěry.

I banky musely spolknout nejednu hořkou pilulku

Abychom ale nevyvolávali dojem, že regulaci posledních let potřeboval jen nebankovní trh. I banky prošly značnou proměnou, nejvíc se změny dotkly hypoték a možností jejich předčasného splacení. Ale též sítě prodejců, kteří mohli lidem bankovní půjčky sjednávat. Nešlo přitom o jednorázový zásah, ale o dlouhodobý proces, ve kterém se kombinuje evropská regulace s poměrně razantní českou implementací. A změny podnícené EU zdaleka nekončí — rok 2026 přináší další zásahy, které dopadnou i na moderní fintechové produkty.

Před rokem 2016: slabá regulace trhu

Aby bylo jasné, proč byl zásah tak výrazný, je potřeba se vrátit o deset let zpět. Do roku 2016 upravoval spotřebitelské úvěry zákon č. 145/2010 Sb., který u nás položil základy moderní ochrany spotřebitele. Šlo hlavně o jednotný výpočet RPSN, předsmluvní informace a právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů. Ty jsou výsledkem začlenění evropské směrnice 2008/48/ES (CCD1). Regulace se ale soustředila hlavně na to, jak má úvěr vypadat, nikoli na to, kdo ho poskytuje. Stále se tolerovaly rozhodčí doložky, směnky nebo poplatky ještě před poskytnutím půjčky (a po zaplacení pak často půjčka vůbec nepřišla). Poskytovatelé samotní podléhali jen minimálním požadavkům, a to otevíralo trh podvodníkům a predátorům.

Zlom v roce 2016: licence a dohled

Zásadní obrat přišel se zákonem č. 257/2016 Sb., účinným od 1. prosince 2016. Ten ve velkém vychází z evropského rámce (zejména z tzv. CCD a MCD směrnic), ale zároveň přináší výrazně přísnější národní (českou) regulaci poskytovatelů. Je přímým nástupcem zákona č. 145/2010, který byl zrušen. I z toho je jasné, k jak velkým změnám došlo v legislativě spotřebitelského úvěru.

Nově musel každý nebankovní poskytovatel:

• získat licenci od České národní banky,
• prokázat kapitál minimálně 20 milionů korun,
• zavést vnitřní řídicí a kontrolní systém,
• doložit odbornou způsobilost.

Jak už jsme zmínili, trh se po tomto zásahu během velmi krátké doby dramaticky zmenšil a současně pročistil a profesionalizoval. Dnes je licence poskytovatele základem bezpečného a odpovědného zadlužování. Zajímá vás, kdo v současnosti poskytuje nebankovní úvěry? Seznam všech poskytovatelů s licencí najdete na stránkách ČNB, v Seznamech regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu.

Rok 2020: omezení sankcí, z nějž těží i OSVČ

Vedle „velkého řezu" v roce 2016 přišla další významná úprava o několik let později, tentokrát méně nápadná, ale v praxi velmi důležitá. V roce 2020 došlo k omezení sankcí za prodlení, které od té doby chrání před predátorskými praktikami nejen spotřebitele, ale i část úvěrů poskytovaných OSVČ (když OSVČ vystupuje fakticky jako spotřebitel). Došlo k omezení kombinace smluvních pokut, úroků z prodlení a dalších sankcí tak, aby celkové zatížení dlužníka nepřekračovalo únosnou míru. Tento krok tak dále posílil trend posledních let: postupné omezování extrémních sankcí a větší důraz na to, aby dluh zůstal v čase kontrolovatelný.

Co je evropské a co české

Dnešní ochrana spotřebitele je výsledkem evropského základu (popostrčení k lepším podmínkám) a české nadstavby (český spotřebitel je ve finanční oblasti méně vzdělaný (ukazují dlouhodobé průzkumy finanční gramotnosti). A tak potřebuje ještě detailnější ochranu.

Z evropských směrnic pochází především samotná konstrukce ochrany:

• definice spotřebitelského úvěru,
• jednotný výpočet RPSN,
• standardizovaný formulář SECCI,
• právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů,
• možnost předčasného splacení,
• povinnost posoudit úvěruschopnost,
• pravidla pro reklamu.

Česká úprava ale v několika ohledech výrazně přitvrdila. Mezi nejdůležitější prvky patří:

• licencování poskytovatelů pod dohledem ČNB,
• tvrdé důsledky neposouzení úvěruschopnosti (včetně neplatnosti smlouvy),
• omezení některých sankcí a praktik (např. zákaz směnek).

Právě tato kombinace je důvodem, proč se český trh změnil tak rychle a výrazně k lepšímu.

Červen 2026: změny u sjednávání na dálku

Další fáze regulace se zaměřuje na to, jakým způsobem se úvěry sjednávají, zejména v online prostředí. Směrnice (EU) 2023/2673 (DMFS) reaguje na to, že stále více finančních služeb vzniká plně digitálně. A plně digitálně se také sjednávají. Nová pravidla mají zabránit situacím, kdy je uživatel „dotlačen" k rozhodnutí pomocí designu rozhraní. Zavádí proto u finančních služeb sjednávaných na dálku:

• povinnost umožnit snadné odstoupení od smlouvy online (např. formou tlačítka) do 14 dní od jejího uzavření,
• zákaz manipulativních prvků (dark patterns),
• důraz na jasné a srozumitelné vysvětlení podmínek.

Listopad 2026: nová směrnice CCD2

Zatímco DMFS řeší formu sjednání, směrnice (EU) 2023/2225 (CCD2) míří na samotný obsah úvěrových produktů. Reaguje především na vývoj posledních let, kdy se vedle klasických půjček rozšířily další nové formy financování.

Regulace zákona o spotřebitelském úvěru se bude výslovně týkat také:

• BNPL (odložených plateb)
• prvních půjček zdarma (obecně bezúročných půjček)
• ostatních produktů, které dosud stály na hraně regulace

Současně posiluje ochranu spotřebitele, protože:

• ještě zpřísňuje pravidla pro reklamu,
• zavádí právo na lidský přezkum automatizovaného rozhodnutí,
• klade větší důraz na prevenci předlužení
• bude po poskytovateli požadovat nejprve opatření ke shovívavosti vůči dlužníkovi (odklad splátek, snížení splátek a prodloužení doby splatnosti aj.), než přikročí k vymáhání nebo předá dlužníka vymáhací společnosti.

Směrnice má být do listopadu 2026 převzata do českého práva. Konkrétní dopady — například na BNPL služby typu Twisto, PlatímPak nebo Skip Pay — se budou odvíjet od toho, jak přesně budou pravidla implementována. Stejně tak u prvních půjček zdarma. Jistě jste zaznamenali, že do chystané úpravy se přidává i tzv. „strop" ceny úvěrů. Je to národní rozhodnutí, ke kterému dává směrnice jednotlivým státům dostatečný prostor. V současnosti vychází na necelých 50 % (RPSN) u půjček trvajících déle než rok. Detailněji si zastropování cen půjček můžete a konkrétní příklady můžete projít v tomto článku.

Co regulace nevyřeší

Ani poměrně robustní regulace ale nemůže vyřešit všechny problémy spojené s dluhem. Typicky se nedotkne:

• úvěrů poskytovaných formálně podnikatelům,
• nevhodného využívání revolvingových produktů,
• neformálních nebo šedých půjček mimo regulovaný trh (lichvářů),
• starších dluhů vzniklých za mnohem volnějších pravidel.

Jinými slovy: regulace neumí „opravit minulost" a nemohou zasahovat do byznysové sféry, kde jak úvěrující, tak úvěrovaný mají stejně silnou výchozí pozici. Dokáže ale výrazně snížit riziko, že nové úvěry povedou nedostatečně vzdělané spotřebitele k dluhové pasti.

Co ještě regulace nevyřeší?

Právě absenci vzdělání českého člověka v oblasti osobních financí. Dokud nebude vůle v rodinách a ve školách věnovat se s dětmi finanční gramotnosti, budou exekuce kvůli nesmyslným půjčkám a nesprávnému zacházení s příjmem stále běžnou českou realitou.