Za prvních devět měsíců letošního roku překročilo hranice Evropské unie nelegálně 100 100 migrantů, což je o třetinu méně ve srovnání se stejným obdobím loni. V září se takto přes čtyři hlavní migrační trasy do Evropy dostalo 12 900 běženců. Uvedla to Evropská agentura pro pobřežní a pohraniční stráž (Frontex). Obecný pokles migrace Frontex přičítá snížení přílivu uprchlíků v centrálním Středomoří.

Mediální jiskření kolem přijetí či nepřijetí „50 syrských sirotků“ v posledních dnech pomíjelo podstatný fakt: V první fázi mělo jít především o politické gesto, ne o propracovaný plán. Europoslankyně Michaela Šojdrová chtěla, aby český parlament projednal usnesení k přijetí omezeného počtu dětí zasažených válečnými konflikty. Iniciativa ale utrpěla už na začátku komunikačními chybami těch, co ji vymysleli.

Zástupci neziskových organizací spolu s europoslankyní Michaelou Šojdrovou (KDU-ČSL) dostali na dnešní schůzce od premiéra Andreje Babiše (ANO) za úkol vybrat syrské sirotky, kteří by mohli být z uprchlických táborů přesunuti do Česka. Stát prostřednictvím ministerstva vnitra poskytne součinnost, následně by je byl ochoten přijmout. Po setkání s Babišem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem (ČSSD) to novinářům řekla Šojdrová.

"Zrovna před chvílí jsem měl telefonát od pána, který trval na tom, že ho prostě musím přepojit na paní Šojdrovou, že jí musí říct, co si o tom plánu na přijetí padesáti dětí ze Sýrie myslí. Není problém s lidmi diskutovat, jde ale o styl komunikace i její množství,“ říká pravá ruka europoslankyně Michaely Šojdrové Lukáš Pachta.

S kauzou Andreje Babiše „nechci tady žádné syrské sirotky“ je to – jak to tak bývá – složitější, než se zdá z novinových titulků i z pobouření na sociálních sítích (respektive v příslušných bublinách).

Zatímco český premiér Andrej Babiš obráží Evropu s výrokem, že Česko „nepřijme ani jednoho migranta“, u kulatého stolu v Senátu se dnes bude probírat nápad na přijetí hned 50 uprchlíků – sirotků ze Sýrie. Myšlenku razí europoslankyně Michaela Šojdrová. „Rozhodně kvůli tomu nečekám slávu,“ říká.

Současná atmosféra v Česku sice nepřeje žádné představě přijetí jakéhokoli uprchlíka, europoslankyně Michaela Šojdrová se ale snaží dále posunout svou ideu, že by Česká republika mohla poskytnout útočiště zhruba padesáti sirotkům, dětským uprchlíkům ze Sýrie.

Okupace Československa v srpnu 1968 znamenala pro desítky tisíc lidí i rozhodnutí o okamžité emigraci. Jedním z prvních přirozených cílů bylo sousední Rakousko. I když v té době ještě silně dozníval odsun sudetských Němců, Rakušané se k prchajícím sousedům zachovali více než velkoryse. Rakouský vyslanec v Praze se kvůli tomu osobně vzepřel i ministrovi zahraničí a uděloval jedno vízum za druhým.

Uprchlický tábor Doholo na jihu afrického Čadu se na první pohled příliš neliší od místních vesnic, které tvoří shluky domů postavených z nepálených cihel s doškovými střechami. Někteří běženci, jako osmatřicetiletý majitel obchodu s fotbalovými dresy a dalším oblečením Alamin Ahmat, zde žijí již deset let. Kvůli pokračujícím bojům mezi povstaleckými skupinami na severu jeho rodné Středoafrické republiky Ahmat v brzký návrat domů nedoufá. Neplánuje ale ani cestu do Evropy.

Vedení brněnského hnutí Žít Brno dnes ráno pořádně rozvířilo debaty ve společnosti. Vedení hnutí prohlásilo, že by rádo ragovalo na výzvu italského premiéra a pozvalo do Brna několik desítek migrantů z Afriky zachráněných ve Středozemním moři. Český premiér Andrej Babiš to přitom v nedávné době na půdě EU rázně odmítl a nazval cestou do pekel. Žít Brno posílá italskému premiérovi Giuseppe Contemu také dopis, jehož plné znění si můžete přečíst níže.