Amerika už opět utíká vyspělému světu. Alespoň touto řečí vcelku jasně hovoří včera zveřejněný americký HDP za třetí kvartál.

Akciové trhy smazaly většinu ztrát z minulého týdne a rizikové prémie na trhu s vládními dluhopisy na periferii eurozóny se významně utáhly, což konec konců platí i o akciové volatilitě (implikované opčními kontrakty - viz VIX). Co se tedy tak úžasného stalo, že nastal tento pozitivní obrat?

Dlouhé měsíce se mělo za to, že eurozóně se podařilo zcela zapudit noční můry v podobě státních bankrotů některých členských zemí či dokonce jejich úplného odchodu z měnové unie.

Výprodej na akciových trzích pokračuje. Evropské akcie ztrácely sedmou seanci v řadě. Včerejší propad o 3 % byl navíc největším mezidenním propadem za poslední tři roky. Index strachu VIX současně vyskočil do blízkosti dvouletých maxim.

Volný pád akciových a komoditních trhů pokračuje, tedy přesněji řečeno pokračoval v pátek odpoledne a dnes ráno částečně na asijských trzích.

Možná to byl strach z eboly v USA, možná z nových sankcí na ose Rusko-EU, možná nejistota ohledně dalšího politického vývoje v Hongkongu či Brazílii či prosté znepokojení ze zhoršených podnikatelských nálad v Německu či Spojených států - každopádně americké akciové trhy zažily včera vcelku solidní výplach a ani dnes po ránu v Asii to nevypadá nějak růžově.

Inflace v eurozóně opět spadla k pětiletým minimům (0,3 % y/y). Pro trh to v zásadě není nic překvapivého, málokdo čekal ale tak ostrý propad jádrové inflace. Ta odráží pokračující zesláblou poptávku v evropských ekonomikách, především pak v Itálii a Francii.

Dnešní zasedání ČNB pravděpodobně nepřinese revoluci. Čísla z české ekonomiky zatím nejsou daleko od toho, co centrální banka načrtla v poslední srpnové prognóze. Vývoj ekonomiky byl ve druhém kvartále mírně pod prognózou - 2,7 % meziročně namísto 2,8 %.

Podnikatelský optimismus v eurozóně - dá-li se to tak ještě nazvat - není rozhodně na vzestupu. Alespoň to potvrdily včerejší předběžné údaje ohledně indexů podnikatelských nálad PMI v Německu, Francii a celé měnové unii.

Klíčoví centrální bankéři - tedy ti z Fedu a ECB - jsou stále připraveni masivně podporovat ekonomiku pumpování nových peněz do finančního systému. To vyplynulo jak z včerejšího vystoupení prezidenta Draghiho v evropském parlamentu, tak z úst klíčových členů vedení Fedu - prezidenta jeho newyorské odnože Dudleye.