Až se bojiště vrátí zemědělcům. Ukrajina hledá cestu k obnově zničených polí

Půda je pro Ukrajinu základem potravinové bezpečnosti i ekonomiky. Ještě před začátkem ruské invaze pracovalo v zemědělství přibližně 14 procent obyvatel a sektor tvořil zhruba dvě pětiny ukrajinského exportu. Poškození půdy proto není jen ekologickým problémem, ale zásadní ekonomickou hrozbou.

Ukrajinští zemědělci hospodaří na polích posetých nevybuchlou municí, vraky těžké techniky a jámami po dělostřeleckých granátech. Čelí také znečištění pohonnými hmotami a oleji, kontaminaci těžkými kovy, následkům požárů a narušenému vodnímu režimu, nemluvě o zhutněné půdě. Největším problémem ale je, že značná část škod není na první pohled vidět.

Vědci rozlišují několik typů poškození půdy od mechanické a chemické degradace až po znečištění. Kateryna Derevská z Kyjevsko-mohyljanské akademie vysvětluje, že dopady války na půdu nekončí u kráterů. Výbuchy vyvolávají vibrace, které způsobují mikrotrhliny v geologickém profilu, mění proudění podzemních vod a narušují i promíchávají jednotlivé půdní vrstvy.

Jako příklad uvádí místo dopadu střely Ch-101 v Kyjevské oblasti. Přibližně šest metrů hluboký útvar prorazil spodní nepropustnou vrstvu a zaplnil se vodou. Částice půdy, písku, hornin i zbytky výbušnin se vlivem extrémního žáru o teplotě až tisíc stupňů Celsia spekly do granulí a vytvořily materiál se zcela odlišnými vlastnostmi.

Výzkumníci v místech explozí nalezli olovo, kadmium, arsen a další vysoce toxické prvky. „Když mluvíme o kontaminaci těžkými kovy, jde o koncentrace, které mohou být mnohonásobně vyšší než běžné hodnoty,“ dodává Derevská.

Inspirace první světovou válkou

Kontaminace půdy na Ukrajině nicméně nesouvisí jen s ruskou agresí. Pochází z přirozených geochemických podmínek a starých zemědělských postupů. Za část může průmysl nebo jiné historické zátěže, kvůli nimž se škodlivé látky v krajině hromadily po desetiletí.

„Ukrajina se už před válkou snažila opustit sovětský model extenzivního zemědělství a přecházela k udržitelnějším přístupům. Invaze ale proměnila priority místních zemědělců. Aktuálně řeší hlavně to, co dělat s poli, na nichž zůstaly neznámé látky a vraky techniky,“ říká Olena Melnyk, koordinátorka projektu War-Polluted Soils: Recovery and Remediation.

První žádosti o posouzení stavu půdy přicházely výzkumníkům od ukrajinských zemědělců na jaře roku 2022 poté, co byla část severní Sumské oblasti osvobozena od ruské okupace. Farmáři chtěli vědět, zda mohou pole bezpečně obdělávat a jak poznat, jestli jim hrozí nějaké riziko. Experti proto začali odebírat vzorky a hledat metody, které by byly nejen spolehlivé, ale také použitelné v terénu.

Významnou roli hrají podle Melnyk zkušenosti ze zahraničí. Odborníci se učí z obnovy území zasažených první světovou válkou, zejména ve Francii, ale i z poznatků získaných v Německu, Laosu, Myanmaru, Sýrii, Íránu a dalších zemích poznamenaných ozbrojenými konflikty.

Konflikt na Ukrajině je přesto v mnoha ohledech výjimečný. Během krátkého období tam totiž proběhly jedny z nejintenzivnějších bojů na světě. Současně se neustále mění typy používaných raket, dronů i munice a kontaminace se často objevuje jen v malých, vzájemně izolovaných ohniscích rozptýlených po krajině.

Třetina země v ohrožení

Na Ukrajině může být podle odhadů kontaminováno kolem 139 tisíc kilometrů čtverečních území. Válka zasáhla zhruba 15 milionů hektarů ornice, přičemž významná část pozemků je klíčová pro ukrajinské zemědělství. Jde o okupované i osvobozené oblasti a území poblíž frontové linie, které dohromady tvoří přibližně třicet procent rozlohy země.

Mezinárodní tým odborníků z Velké Británie, Ukrajiny a Švýcarska pod vedením Oleny Melnyk zkoumal poslední dva roky půdu v Sumské, Charkovské, Mykolajivské, Chersonské a Doněcké oblasti. Výzkum zahrnoval 30 zemědělských podniků a 19 území. Výzkumníci se snažili pokrýt co největší plochu, aby získali přehled o stavu půdy na regionální úrovni.

Vzorky odebírali často jen několik kilometrů od frontové linie, v oblastech pod neustálou hrozbou ostřelování. Po laboratorních analýzách výsledky přiřadili na konkrétní místa na mapě, porovnali s ukrajinskými i mezinárodními normami, doplnili odkazy na katastrální mapy a fotografie. Pro každé analyzované pole připravili konkrétní doporučení pro sanaci s ohledem na míru znečištění i místní podmínky.

Jedním z nejdůležitějších zjištění projektu bylo podle Melnyk, že kontaminace způsobená válkou není v krajině rozložena plošně. Naopak se soustředí do konkrétních lokalit.

Systémová reakce ukrajinského státu ale zatím chybí. Loni v létě tamní vláda schválila oficiální postup pro odběr vzorků z odminovaných polí, který má podpořit laboratorní testování. Jeho cílem je poskytnout farmářům doporučení, zda je půda vhodná k dalšímu pěstování, rekultivaci, nebo zda vyžaduje ekologickou konzervaci. Praxe je však složitější.

Ukrajinská legislativa aktuálně vyžaduje pouze odstranění výbušnin a min. Následné testování půdy je dobrovolné a veškeré náklady nese vlastník půdy. Ukrajina nemá ani komplexní státní podpůrný program, který by pokrýval celý proces od správného odběru vzorků a vyhodnocení až po likvidaci kontaminované půdy a dlouhodobé financování.

Mýty o kontaminovaném obilí

S návratem zemědělců na zdevastovaná pole se do popředí dostává klíčové téma bezpečnosti potravin. To podrobně sledují nejen Ukrajinci, ale i evropští odběratelé. Těžké kovy totiž mohou poškozovat půdní mikroorganismy, snižovat výnosy a zhoršovat kvalitu produktů.

V zasažených půdách vědci zaznamenali narušení fyzikální a chemické struktury, úbytek humusu a organického uhlíku. U některých vzorků se potvrdila zvýšená úroveň radiace a nadměrná koncentrace těžkých kovů, zvláště nebezpečný může být výskyt olova.

Výzkumníci automaticky nepředpokládají, že všechny zemědělské produkty z postižených oblastí jsou nebezpečné. Melnyk hovoří o mýtech a dezinformacích týkajících se „kontaminovaných ukrajinských zemědělských potravin“. Podle ní mohou být podobná tvrzení součástí informační války, případně jsou důsledkem konkurenčního boje a nesprávné interpretace dat.

Nejde totiž jen o to, kolik těžkých kovů se v půdě nachází, ale také toho, v jaké jsou formě a zda je rostliny absorbují. Z toho důvodu plánuje její tým zkoumat, ve kterých částech rostlin se těžké kovy hromadí – zda v kořenech, stoncích, nebo listech. Cílem je vypracovat praktická doporučení pro zemědělce, které plodiny lze bezpečně pěstovat a kterým se raději vyhnout.

„Některé zasažené oblasti by se neměly využívat k pěstování kořenové zeleniny. Zemědělci by se měli soustředit na méně rizikové druhy, jako jsou obilniny nebo technické plodiny, u nichž je riziko hromadění nebezpečných látek výrazně nižší,“ zdůrazňuje Elina Zacharčenko ze Sumské národní agrární univerzity.

Farmáři reagují pragmaticky

Pro rozhodnutí, zda je možné plodiny na polích pěstovat, je nutné důkladné posouzení stavu půdy. Výzkumníci zkoumají její složení, obsah živin, míru kontaminace, kyselost, vlhkost, strukturu i přítomnost těžkých kovů, organických látek, zbytků výbušnin a pohonných hmot. Na základě toho rozhodují, zda je vhodné pozemek sanovat, dočasně vyřadit z produkce, ponechat přirozené obnově, změnit pěstované plodiny, nebo jej zcela vyjmout ze zemědělského využití.

Odstranění kontaminované půdy ze zemědělské ornice ale není univerzálním řešením. Nelze ji jen tak bez následků odvézt a uložit jinam. Často končí v remízcích nebo větrolamech, kde hrozí další šíření znečištění do okolí.

Serhij Lavrenko z Chersonské státní agrární a ekonomické univerzity říká, že mnoho zemědělců zasypává jámy na vlastní pěst. Nemohou si dovolit čekat, protože pole jsou jejich hlavním zdrojem obživy. Když krátery zaplní neprověřenou zeminou nebo hlínou z vedlejší části pole, riskují, že toxické látky roznesou dál a zamořené území ještě zvětší.

Lavrenko podotýká, že běžné zemědělské práce mohou postupně rozšiřovat kontaminaci po celém poli. Těžké kovy se samy o sobě nepohybují příliš rychle, ale opakovaná orba, kultivace a promíchávání půdy mohou jejich šíření urychlit. V některých případech je proto nejpraktičtější kontaminované místo izolovat, neobhospodařovat a dlouhodobě sledovat jeho stav.

Farmáři podle něj na doporučení reagují pragmaticky. Pokud jim pozemek nepřináší úrodu, jsou ochotni neosévat ho, případně změnit způsob hospodaření. Zároveň ale potřebují přesně vědět, kde poškození začíná a končí, pro jaký typ plodiny by mohlo být místo vhodné a kde je naopak nutné změnit postupy či výživu půdy.

Zničenou půdu uzdravují kopřivy

Ukrajinští odborníci už pracují na vývoji metod, jak zasažené oblasti po skončení bojů sanovat. Neexistuje přitom univerzální řešení. Biologické přípravky, vermikompost, fytoremediace, biouhel, systémy teplých záhonů nebo přirozená regenerace mohou být všechny užitečné, ale vždy až po důkladném posouzení stavu konkrétní lokality.

Slibným řešením se jeví komplexní systémy ekologického hospodaření. Jedním z projektů je zemědělství postavené na takzvané Rozumově technologii, kterou si nechal patentovat ukrajinský ekolog a zahradník Volodymyr Rozum. Vira Rodionova z neziskové organizace Permaculture in Ukraine spolu se svým týmem testovala tuto metodu při obnově jam po dělostřeleckých granátech v Kyjevské oblasti.

V rámci projektu odborníci využili „Rozumovy teplé záhony“. Ty kombinují organickou hmotu, biouhel, mikroorganismy a kompost, čímž v půdě vytvářejí ideálně provzdušněné a na živiny bohaté prostředí. Po několika vegetačních obdobích se na zasažených místech začaly objevovat první kopřivy. Podle Rodionovy jde o jasný signál, že se do půdy vrací živiny.

Biopreparáty mají své limity

Pomoct by mohly také pokročilé biotechnologie. Svitlana Korsun, výkonná ředitelka BTU Institute of Biotechnology, což je společnost vyvíjející mikrobiální a enzymatické přípravky pro zemědělství, uvádí, že biologické metody jsou sice součástí řešení, všechno ale nezvládnou.

Jeden z experimentů ukázal, že mikrobiální ošetření snižuje znečištění ropnými látkami o 50 až 90 procent během pouhých tří měsíců. Pro velkoplošné nasazení je však tato metoda zatím příliš nákladná, protože biologická složka musí tvořit pět až deset procent celkové hmotnosti půdy.

BTU Institute of Biotechnology proto vyvíjí cenově dostupnější varianty. V dalším polním pokusu jeho biologický přípravek prokazatelně zlepšil kondici rostlin na narušené půdě. Nadzemní biomasa díky němu vzrostla o 33 procent, kořenová hmota o 25 procent a výnos se zvýšil o 200 kilogramů na hektar.

Korsun zdůrazňuje, že tyto přípravky nelze používat bez rozmyslu. Nejprve je nutné analyzovat, co se s půdou stalo, jaké jsou místní podmínky, zda je v ní dostatek vlhkosti, která plodina se na ní bude pěstovat a zda všechny faktory vzájemně ladí. Teprve pak lze zvolit vhodné řešení.

Lokální ukrajinský problém podle Svitlany Korsun však otevírá hlubší otázku o tom, jak lidstvo zachází s přírodními zdroji. Manažerka upozorňuje, že těžké kovy, které válka uvolňuje do prostředí, představují hrozbu v globálním měřítku.

„Každý rok jich vytěžíme obrovské množství. Nespotřebováváme je, ale vyrábíme z nich věci, které pak zůstávají na povrchu planety,“ vysvětluje Korsun. Jednou z cest je vyvinout způsob, jak chemicky či biologicky získat užitečné materiály a kovy z kontaminované zeminy a vracet je do průmyslového využití. Za současných válečných podmínek má Ukrajina takového zamořeného „materiálu“ k dispozici už tolik, že o těchto inovativních přístupech podle expertky musí začít uvažovat.

Tento článek vznikl díky podpoře Journalismfund Europe. Publikován byl na webu Rubryka.