Úterý, 22. srpna 2017, 16:18
Bylo to tak trošku zjevení… V době, kdy se do rockové muziky dostala obří dávka cukru a mnozí muzikanti připomínali pouliční šlapky, se na scénu přiřítila drzá partička chuligánů, která dokázala, že syrové kytary nejsou out, jak si možná mnozí mysleli… V červenci roku 1987 vyšel jeden z nejlegendárnějších debutů rockové scény – Appetite For Destruction…
…a byla to pecka! Už úvodní Welcome To The Jungle dala jasně najevo, že se děje něco velkého. Druhá It's So Easy potěšila punkové fanoušky, kteří nostalgicky vzpomínali na konec 70. let, a třetí Nightrain posluchače napumpovala pohodovým rock'n'rollem ve stylu Aerosmith, když byli na vrcholu své první dekády. Celé to šlapalo parádně, avšak ten pravý monument přišel až s položkou číslo 6. Paradise City… definice pojmu stadionový rock, nesmrtelný song. Byl někdo, kdo tehdy nemiloval klip k této pecce?
Ale nekončilo se. Divočina My Michelle s hrubým riffem, méně výrazná Think About You a už je tu další hit, který zná snad každý – Sweet Child o' Mine. Kdyby jen tehdy Slash tušil, že se u jeho kytarového postupu budou mořit tisíce kytaristů po celém světě…
Appetite For Destruction je klasika, které se prodaly desítky milionů. Guns N´ Roses hráli přirozeně, živelně a bez přehnané pompy. Právě pompa je malinko umlátila na následujícím dvojalbu, ale to už je trošku jiný příběh…
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
