ČÍSLO DNE: Inflace ukrajuje z kupní síly peněz, největší byla v roce 1991
Číslo dne = 26,3 %. Právě tolik činila míra inflace v roce 1991. Po Sametové revoluci byly ceny, do té doby uměle udržované v nereálných úrovních centrálním plánováním, podrobeny tržnímu testu zákona nabídky a poptávky. Výsledek? Znehodnocení kupní síly peněz o desítky procent ročně, které však nebylo ničím ve srovnání se situací v jiných postkomunistických státech.
Inflace. Magické slovo, které dlouhodobě budí vášně. Definice inflace představuje růst cen v ekonomice ve sledovaném období, který snižuje kupní sílu peněžních prostředků. Příklad? Jdete se stovkou do hospody a koupíte si pět piv po dvaceti korunách. Při 25% inflaci však cena piva vzroste o čtvrtinu na 25 korun a vy si za 100 Kč budete moct koupit pouze čtyři piva. Kvůli inflaci si tedy za své peníze budete moci nakoupit méně zboží.
Dalším úskalím inflace je přerozdělování bohatství mezi věřiteli a dlužníky. Vyjděme z výše uvedeného příkladu - půjčíte někomu 100 tisíc korun na jeden rok. Za ně byste si v čase půjčky mohli teoreticky koupit pět tisíc piv po dvaceti korunách. Po roce vám při 25% inflaci však stejných 100 tisíc korun vystačí již jen na 4000 piv. Lusknutím prstu (inflace) jste přišli o tisíc piv! K tomu, abyste měli stejnou kupní sílu (mohli si koupit 5000 piv), tak potřebujete, aby vám dlužník vrátil 125 tisíc korun. Ale jak to přesně zařídit? Protože je inflaci dopředu velmi těžké odhadnout, k podobným ekonomickým „nespravedlnostem“ dochází relativně často.
Každého z nás by proto inflace měla zajímat - jsme v pozici věřitelů (půjčujeme bankám peníze na běžných i spořicích účtech), i v pozici dlužníků (spotřebitelské úvěry, kreditní karty, hypotéky…). A, zejména jsme-li v pozici věřitelů, měli bychom dbát na to, že se námi požadovaná odměna za půjčku (úrok) pohybuje nad úrovní inflace.
