Počasí dnes0 °C, zítra3 °C
Neděle 29. ledna 2023  |  Svátek má Zdislava

S vyrovnáním práv stejnopohlavních párů nemám problém. Svazek bych ale nenazýval manželstvím, říká Fischer

V prvním kole prezidentské volby v roce 2018 získal více než půl milionu hlasů a skončil těsně před branami druhého kola, nyní se o post uchází podruhé. Nezávislý senátor Pavel Fischer v dalším díle seriálu Bez servítků hodnotí kroky Miloše Zemana a mluví o právech stejnopohlavních párů.

Ten, kdo kandiduje na post prezidenta, by si neměl táhnout žádný balvan z minula, říká Danuše Nerudová

Podle aktuálních předvolebních průzkumů rostou šance Danuše Nerudové na její zvolení první českou prezidentkou. Nejen o své vizi, ale také o tom, jak přistupovat k zastropování cen energií, zda přijímat ruské uprchlíky před mobilizací a o ženách...

Netajíte se tím, že nejste příznivcem referend. Z jakého důvodu?
Přímá demokracie, tedy lidové hlasování nebo referendum, je nástroj, který je v některých společnostech úplně běžný. Třeba ve Švýcarsku. Když se podíváme na to, jak probíhalo hlasování o Brexitu, položil bych si otázku, jaké je v tom ponaučení pro nás. Do hlasování, ne jen v případě referenda, vstupují v současné době externí aktéři, kteří na základě algoritmů nebo vlastní byznysové agendy mohou vážným způsobem ovlivnit hlasování. Když se podíváte na oficiální report, který vydala stálá komise pro kontrolu zpravodajských služeb v britském parlamentu, tak přestože tam máte celou řadu začerněných věcí kvůli utajení, tak se částečně věnuje hlasování kolem Brexitu. Vidíme tam, že docházelo k přímým vstupům zahraničních aktérů. Dokud neošetříme náš veřejný prostor, to platí i pro volby, tak bychom si měli dávat pozor a uvědomit si, že jsme dnes velmi zranitelní.

A jak je to u nás?
Působení zahraničních mocností měkkým způsobem je v naší zemi zapsáno mnoho let v auditu národní bezpečnosti, který je oficiálním dokumentem ministerstva vnitra. Samotného mě bude zajímat, co s tím vláda dělá. Věnovali jsme se tu konkrétně působení Číny na veřejné instituce v České republice. Vím, o čem mluvím. Nežijeme v uzavřeném světě a náš veřejný prostor je otevřený. Na to bych dával pozor, abychom neotevřeli dveře mocnostem, které budou ovlivňovat, jak se o tom hlasuje. Jinak nemám problém s veřejným hlasováním, ba naopak.

Kandidoval jste už před pěti lety. Jak se podle vás proměnil za ty roky prezidentský úřad?
Miloš Zeman vstoupí do historie českých prezidentů jako aktér, který systematicky nerespektoval pravidla a porušoval Ústavu. Dokonce jednal i v rozporu se svým slibem, který dal. V něm uvádí, že bude respektovat dělbu mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní. Když se podíváme na to, jak vystupoval třeba ve chvíli, kdy šlo o omilostnění pana Baláka v případě Lesní správy, tak mu mohl dát milost, i když si o tom myslím své, ale on přitom začal mluvit jako odvolací soud. Posuzoval, jak soudy rozhodovaly o Balákově vině, či nevině. Je to těžký faul, kterého se dopustil dokonce na jádru Ústavy, které prezident musí respektovat. Prezident může dát milost, ale nesmí se plést do toho, co dělají soudy. Miloš Zeman devastoval ústavní rámec, ve kterém se prezident má pohybovat. Nejde jen o to, co je psáno, je důležité také to, co se dělá. Ústavní praxe je součástí ústavního systému. Mám tedy za to, že se Miloš Zeman dopouštěl těžkých faulů na Ústavě a z toho je potřeba vykročit. Je potřeba mít prezidenta, který bude pravidla dodržovat.

Nesdílím názorovou ani hodnotovou orientaci s Babišem, populismus je problémem současné doby, říká Petr Pavel

Jméno generála Petra Pavla je čím dál častěji skloňováno ve spojení s nadcházející prezidentskou volbou. Šedesátiletý elitní voják ve výslužbě sice oficiálně svou kandidaturu ještě neoznámil, ambicí zapojit se do boje o prezidentský post se ale...

Zhrubl úřad pod ním?
Já mám k Miloši Zemanovi mnoho výhrad. Měli bychom ale pokračovat také jeho okolím, které si vytvořil. V době jeho těžké indispozice jsme vlastně nevěděli, jestli věci rozhoduje sám Miloš Zeman, nebo jestli je rozhodují jeho rádci, tedy špatní rádci. Pan Nejedlý měl diplomatický pas a vyjednával jménem České republiky v Kremlu. To neměl v popisu práce, neměl ani pracovní smlouvu a na Hradě neměl co dělat. My jsme na to ze Senátu upozorňovali, vyzývali jsme vládu, aby mu diplomatický pas vzala a on nemohl škodit. Miloš Zeman s tím také nic nedělal. Je vlastně otázka, jestli byl schopen řídit úřad, nebo jestli to jeho vadné okolí řídilo Miloše Zemana. K jeho pětiletému mandátu patří i určité zhrubnutí. Když připomeneme vulgarity, které Miloš Zeman říkal, tak ty nebyly určeny veřejnosti, natož aby se je učily děti. Přišlo mi to nemravné. Prezident, který mluví jako dlaždič, by měl odejít z funkce, pokud si takhle potřebuje ulevovat. Jeho přístup k novinářům a novinářkám byl úplně za hranou. Říkal, že se mají střílet. K novinářce byl tak hrubý, že to nepatří do slušné společnosti. Takže ano, za Miloše Zemana úřad poklesl velmi hluboko.

Mluvil jste o milosti pro Miloše Baláka. Podle některých kandidátů je milost feudální přežitek. Vidíte to podobně?
Nebudu mluvit jako historik, ale jako praktik. V českém právním systému je milost silný právní prostředek a v naprosto mimořádných případech je potřeba ho využít. Není to tak, že bychom si měli vytvářet nějakou právní teorii, to je věc praxe. I pravomocně odsouzený člověk může být součástí velmi nespravedlivých okolností, které s ohledem na jeho situaci, situaci jeho nejbližších nebo zdraví může dostat do úplně nového světla celý proces, na jehož konci bude pravomocný rozsudek. Z tohoto pohledu je milost úplně na místě, dokonce vidíme, že jsou milosti, které osobně doporučí i ministr spravedlnosti. Není to tedy tak, že bychom měli mluvit o tom, že milost do úřadu prezidenta nepatří.

S Václavem Havlem jsme často mluvili o těch nejtěžších milostech. Prezident se tím musí zabývat osobně, musí se s tím seznamovat postupně a „odnášet si to domů“. Jsou to tak složitá mravní dilemata. Nemůže to za něj udělat žádný stroj. Vždy za to ručí prezident.

Nechci jako prezidenta někoho, kdo měl s předrevoluční érou cokoliv společného, říká kandidát Karel Diviš

Podnikatel v IT a dlouholetý spolupracovník sportovní redakce České televize. To je Karel Diviš, který se rozhodl zapojit do boje o Pražský hrad. Rodák z České Lípy jako jeden z prvních kandidátů oznámil, že jeho tým posbíral více než padesát...

Vaše vyjádření pro Deník N o stejnopohlavních svazcích a obavách z toho, že když je „dáme na roveň manželství, bude se obchodovat s dětmi“ vyvolalo vlnu nevole. Nechcete toto vyjádření vysvětlit?
Já jsem tehdy narážel na článek, který zhruba čtvrt roku předtím publikoval Seznam a týkal se obchodování s dětmi. Nešlo o stejnopohlavní páry, ale o heterosexuální páry a šlo spíš o asociaci. Jde mi o ochranu práv dětí. Děti mají svá práva a my dospělí je musíme ochraňovat. Mají dokonce svá práva ještě dříve, než se narodí. Jak říkám, byla to spíš asociace.

Když se podíváte na rozhovor, ve kterém toto padlo, tak tam padla i další vyjádření, která byla velmi vstřícná k LGBT komunitě. Třeba, že bych zákon stejnopohlavních svazků jako prezident podepsal, pokud by prošel parlamentní diskusí. Většině bych se nestavěl. To vnímám z mého pohledu jako mnohem důležitější než to, co bylo vytrženo z kontextu. Ale respektuji, že na toto téma probíhá debata.

Takže s manželstvím stejnopohlavních párů byste souhlasil?
Pro mě, jako pro člověka, co má jednu ženu třicet let a vychovali jsme spolu čtyři děti, je manželský svazek muže a ženy, do kterého patří děti. To je z mého pohledu manželství. V případě stejnopohlavních párů naprosto rozumím těm, kteří chtějí práva a povinnosti vyrovnávat s těmi, co žijí v manželství. Já s tím vlastně nemám problém, ale asi bych tomu kvůli srozumitelnosti neříkal manželství.

Jsem velmi zvědav, jak bude vypadat samotný zákon. Ještě nebyl projednán, ale dodám, že jako prezident bych mu nestál v cestě. Čeká nás tvrdá debata. Není ale na prezidentovi, aby náladu kolem toho jitřil.

Je potřeba vědět, kdo z Ukrajiny utíká. Naše pomoc se může otočit proti nim, říká prezidentský kandidát Březina

Svými názory často vyčnívá mezi ostatními uchazeči o post prezidenta republiky. „Betonový král“ Tomáš Březina před nedávnem oznámil, že má posbíráno téměř osmdesát tisíc podpisů. Bývalý byznysmen bere svou kandidaturu vážně. Volby podle něho...

LGBT témata jsou poměrně často skloňována prezidentskými kandidáty v kampaních. Nemůže jít právě o téma, které bude patřit mezi ta, co rozhodnou prezidentskou volbu?
Myslím si, že jsou tu podstatnější témata. Je potřeba si říct, že Česká republika je na kontinentu, na který se vrátila válka. Její dopady ekonomické a sociální už dneska vidíme. A nejde jenom o válku Ruska proti Ukrajině. Myslím také dopady pandemie, kterou jsme si prošli. Lidé jsou tím často poznamenaní.

Mnohem křehčí se celá situace jeví, když opustíme Prahu a jedeme do regionů, které nejsou tak favorizované. Tam mají lidé mnohem větší obavy a myslí si, že jim nikdo nerozumí. Když jsme byli v Chomutově a o tomhle jsme mluvili s občany, tak jsem si uvědomil, že ta zjitřenost krizí je mnohem více cítit tam než v Praze. Lidé tam mají pocit, že jim skutečně okolí nerozumí, a tak se radikalizují. Pravidelně bývám ve Šluknovském výběžku a musím říct, že to, jak se odtamtud jeví situace celé republiky, je neuvěřitelné. Tam lidi zajímá, z čeho zaplatí otop nebo elektřinu a jestli v případě nemoci budou mít blízko doktora. To jsou otázky, které budou rozhodovat.

Nakousl jste radikalizaci. Jak velký je to problém? Přeci jen právě radikalizace může značně poznamenat konstruktivní debatu.
Nesmíme dělat, že se nás to netýká nebo že to je něco, co rychle přejde. Lidé mají obavy. Často se mi stává, že mi lidé napíší e-mail, který je tak vulgární, že byste ho hned na první pohled hodil do koše. Když zjistím, že je to e-mail psaný přímo mne, zkusím navázat dialog. Když mi někdo tyká, tak mu vysvětlím, že jsme spolu do školy nechodili. Poprosím druhou stranu, aby mi napsala slušně. Bez sprostých slov si totiž víc rozumíme. Opakovaně se mi pak stává, že ten člověk začne komunikovat slušně. Často mi poté slušně vysvětlí, co ho štve a čeho má plné zuby. Najednou si uvědomím, že to není radikál, o kterém vy mluvíte, ale zoufalý člověk, kterému třeba nikdo neodpovídá na jeho e-maily. Proto zvyšuje hlas. To je normální. V on-line prostoru se to často projevuje právě takto. Je to postojová radikalizace, ne politická. Uvědomuji si také, že je to naše odpovědnost. Nesmíme lidem dávat nálepky, ale musíme poslouchat, co říkají.

Pokud někdo přijde na náměstí s českou vlajkou, za kterou naši předci umírali, abychom byli suverénní a svobodnou zemí, a začne hlásat, že bychom měli vyjednávat s Ruskem o levném plynu, musíme mu říct, že je Moskva uprostřed války a je rizikem i pro nás. Jet dnes do Moskvy znamená, že se stáváme vazaly Putina, který by nás mohl ohrozit. Naše země mu leží v žaludku a bere nás jako nepřátele. To musíme rozlišovat. Pokud tedy někdo hlásá spolupráci s okupantem, dokonce by ho vychvaloval, tak musíme být velmi obezřetní. Mezi těmi lidmi ale může být řada takových, kteří mají jen pocit, že se na ně zapomnělo. K nim musíme natáhnout ruku a naslouchat jim.

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Štítky Bez servítků, Pavel Fischer, rozhovor, politika, prezident, volby

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.