O rostoucím počtu účastníků událostí na Národní třídě v roce 1989 a aktuální recesi v Japonsku
Zatímco včera se ve světě - tedy i na finančních trzích - vesele pracovalo, tak u nás slavilo a vzpomínalo na 17. listopad. To zahrnovalo nejen rozdávání červených karet, metání vajíček a také publikování nesčetného množství autentických reportáží z událostí, jež se před 25 lety udály na Národní třídě.
Člověk by z nich mohl nabýt dojmu, že na oné klíčové demonstraci byla půlka Prahy a z ní většina dostala namláceno pendrekem.
I v případě 17. listopadu a rozšiřujících se řad očitých účastníků událostí na Národní třídě v listopadu 1989 se tak začíná projevovat typicky česká - empirickým pozorováním daná vlastnost, kdy počet demonstrantů, odbojářů či disidentů závisí na čase. Přesněji řečeno pokud bychom vzali počet skutečných demonstrantů či aktivních odbojářů proti režimu, tak viděno českou historií nejde o konstantu, ale o rostoucí proměnnou závislou na čase, jež od revoluce uplynul.
Zanechme však historii historií a pojďme do horké současnosti globálních finančních trhů, kde ovšem čas hraje také důležitou roli a to tím více v okamžiku, kdy může figurovat jako vysvětlující proměnná. Problém však nastane pokud se celý empirický vztah začne chovat nestabilně. Příkladem budiž délka hospodářského cyklu ve vyspělých zemích, která by měla být mít nějakou “centrální tendenci”, aneb blížit se nějaké střední hodnotě. Řekněme třeba, že “obvyklá” délka hospodářského cyklu je (či bývala?) ve velkých vyspělých ekonomikách 6-8 let. Co však můžeme potom soudit o takovém Japonsku, které podle včera zveřejněných dat upadlo do čtvrté recese během posledních sedmi let?
Jan Čermák
Analytik ČSOB
[email protected]
