Za devatero horami a devatero řekami byla jedna malá otevřená ekonomika a v ní jedna malá centrální banka. Ta byla tak malá, že když všude okolo začaly klesat ceny, tak v malé otevřené ekonomice také neměli vůbec žádnou inflaci. To centrální bankéře velmi trápilo a tak se vypravili do světa hledat a našli… našli intervenční kurzový režim. Bankovní rada jej přinesla do centrální banky a uložila do kolébky. Dlouho se nic nedělo a novorozenec hezky v klidu spinkal. Když se však po roce a půl centrální bankéři naklonili nad kolébku, aby se potěšili, ozvalo se: “táto, mámo já mám hlad”. Centrální bankéři se podivili, ale rychle neviňátko nakrmili několika desítkami miliard korun devizových intervencí. Bankovní rada chtěla nechat potomka, aby si obrovský přísun likvidity vychutnal, ale namísto toho kolébka praskla a ve světničce se ozvalo zlověstné: “táto, mámo já mám stále hlad”...

První várku důležitých amerických čísel z tohoto týdne máme za sebou, a ačkoliv makroekonomické výstupy jsou stále smíšené, tak převažující dojem byl kladný zejména pak díky vylepšené náladě v americkém průmyslu. Po včerejších datech tak můžeme revidovat vzhůru i náš odhad pro americký HDP v právě běžícím kvartále.

Nedohoda mezi Řeky a oficiálními věřiteli tak trochu již včera dopoledne visela ve vzduchu. Mediální dělostřelecká příprava na večerní zasedání skupiny ministrů financí Eurogroup již naznačovala, že dosažení kompromisu bude nereálné. A tak se také stalo - eurozóna vedená Němci nabídla nové řecké vládě prodloužení stávajícího úvěrového programu. Ta označila návrh za absurdní, vyjednávání za ztrátu času a práskla dveřmi.

Jestli v posledních měsících existoval nějaký trh aktiv, který prakticky neznal směr dolů, pak to bezpochyby byly tzv. bezpečné vládní dluhopisy. Jejich ceny, podporovány klesající inflací a aktivitou centrálních bank (směřujícím k jejich nákupům), rostly prakticky neustále. To již pár posledních dnů neplatí a teď je vcelku zajímavé si klást otázku proč.

Nestává se často, aby vždy ostře sledované zasedání americké centrální banky bylo zastíněno jinými ekonomickými či finančními událostmi. Včerejšek byl takovou výjimkou, neboť dění v Řecku a na komoditních trzích nakonec na sebe strhlo větší pozornost.

39 % za patnáct minut. Ano, přesně o tolik včera posílil švýcarský frank poté, co tamní centrální banka zcela nečekaně rozhodla o tom, že zruší intervence namířené proti posilování kurzu domácí měny (pod úroveň EURCHF 1,20). Teorie “černých labutí”, jež čas od času přilétají na finanční trhy, se tak včera opět naplno zhmotnila před zraky zkoprnělých devizových dealerů.

Přelom roku se na řadě míst nesl ve znamení rozjímání nad tím, co by tak asi mohl přinést rok 2015. Týkalo se to samozřejmě hledání hlavních témat pro globální finanční trhy v tomto roce. Na trzích se v novém roce přitom ještě ani nezačalo pořádně obchodovat a první dva velké příběhy se již klubou na povrch.

Americký růst nezpomaluje, ba naopak. Poslední data z amerického trhu práce, která byla nejlepší za poslední tři roky, totiž mluví jasnou řečí. Situace na trhu práce se dramaticky vylepšuje napříč všemi sektory. Vše navíc podtrhují pozitivní revize z předchozích měsíců, které tříměsíční průměr měsíčního přírůstku nových pracovních míst dostaly téměř na úroveň 280 tisíc.

Trh s ropu nám v posledních seancích názorně ukazuje, co znamená slovo volatilita. Zatímco minulý týden ceny ropy spadly o 15 %, tak tento týden začalo černé zlato ve velkém stylu, když cena ropy Brent vylétla zpět o 8 %. Obrovská volatilita může být přitom typickým scénářem pro období, kdy se tržní síla OPECu vytratila, což nakonec kartel svojí nečinností minulý týden fakticky sám přiznal.

Tak zvaná měkká ekonomická data v podobě indexů podnikatelských nálad nepodávají tento měsíc o situaci v Německu zrovna konzistentní obrázek. Nejprve jsme měli dobrý index ZEW, pak minulý čtvrtek nečekaný propad indexu PMI k hranici 50 bodů a včera naopak nečekaně vzrostl nejdůležitější index Ifo.