Rozdíl mezi výkonem americké ekonomiky a tím co předvádí hospodářství eurozóny, začíná být opravdu do očí bijící. Krásnou exemplární ukázkou této růstové divergence jsou včerejší makro data.

Zatímco včera se ve světě - tedy i na finančních trzích - vesele pracovalo, tak u nás slavilo a vzpomínalo na 17. listopad. To zahrnovalo nejen rozdávání červených karet, metání vajíček a také publikování nesčetného množství autentických reportáží z událostí, jež se před 25 lety udály na Národní třídě.

Amerika už opět utíká vyspělému světu. Alespoň touto řečí vcelku jasně hovoří včera zveřejněný americký HDP za třetí kvartál.

Už opravdu dlouho se nestalo, že by se uvnitř výboru řízení měnové politiky v USA (tedy FOMC) objevil disident, který by nesouhlasil s komentářem Fedu, proto, že vyznívá příliš jestřábím tónem.

Globální finanční trhy opět zacílily svoji pozornost do Washingtonu, kde zasedá americká centrální banka a výbor, který řídí její měnovou politiku (FOMC), rozhoduje o tom jak ji po-upravit.

Nový týden by měl pro globální trhy začít pečlivou analýzou toho, co se událo o tomto víkendu, neboť šlo o informace zajímavé a důležité.

Akciové trhy smazaly většinu ztrát z minulého týdne a rizikové prémie na trhu s vládními dluhopisy na periferii eurozóny se významně utáhly, což konec konců platí i o akciové volatilitě (implikované opčními kontrakty - viz VIX). Co se tedy tak úžasného stalo, že nastal tento pozitivní obrat?

Dlouhé měsíce se mělo za to, že eurozóně se podařilo zcela zapudit noční můry v podobě státních bankrotů některých členských zemí či dokonce jejich úplného odchodu z měnové unie.

Výprodej na akciových a především komoditních trzích zatím nepolevuje, byť dříve či později se dá očekávat pozitivní korekce, která bude reflektovat klíčové fundamentální faktory. O jaké půjde?

Volný pád akciových a komoditních trhů pokračuje, tedy přesněji řečeno pokračoval v pátek odpoledne a dnes ráno částečně na asijských trzích.