KOMENTÁŘ: Důkaz špatné regulace? Města chtějí stavět sociální byty

Z podobných nápadů dostávám osypky. Na druhou stranu oceňuji, že pro přednášky ekonomie by člověk těžko pohledal lepší příklad neefektivní regulace.

Současná situace, v níž se zejména hlavní město Praha potýká s nedostatkem nabídky na trhu bydlení, totiž nevznikla jen tak náhodou. Je důsledkem chybně nastavené regulace, která zrovna v Praze prakticky zastavila výstavbu bytů. Počty vydaných stavebních povolení i dokončených bytů v Praze dlouhodobě klesají. Zatímco v prvním pololetí roku 2015 byla v Praze zahájena výstavba 2868 bytů, které v těchto měsících míří na trh, v letošním roce byla zahájena výstavba jen 1403 bytů. Navzdory rostoucí poptávce tak počet nemovitostí stále ubývá.

A to je ten zásadní problém.

Některé příběhy, které od zúčastněných slýchám, jsou naprosto šílené. Dlouhé roky strávené vyplňováním formulářů, vyjednáváními, licitacemi, přesvědčováním, odvoláváním ve správních řízeních, odrážením „raketýrských“ nájezdů různých spolků a sdružení, ale i neformálních nabídek samotných úředníků, že by se s tím možná dalo trochu pohnout v neformálním režimu „něco za něco“. Pro některé developery připravující výstavbu bytů by někdy bylo snazší vystudovat kardiochirurgii a začít operovat srdce, než se prokousat nekonečným a velmi nákladným maratonem k možnosti konečně kopnout do země.  

A v této situaci, kterou stát svým regulačním apetitem sám vytvořil, stát sám sebe pasuje do role zachránce a začne suplovat roli soukromému sektoru. Ten stát, který je zároveň fantastickým hospodářem a neuvěřitelně efektivním budovatelem infrastruktury (ironie), začne oživovat urbanistickou architekturu měst výstavbou bytových domů, které pak budou úředníci rozdělovat žadatelům podle zaručeně objektivního a nezmanipulovatelného klíče (ironie). Pěkně podle desetiletí vyzkoušeného jízdního řádu státní správy:

1. Funguje to.
2. Zreguluji to.
3. Nefunguje to.
4. Obviním trh ze selhání.
5. Dotuji, dotuji, dotuji.