KOMENTÁŘ: Jak na Dány? Bez nakopávané, filmařů, faulů a nedynamických matadorů

Nejprve zdůrazněme, že „Koubkovci“ si musí podržet vůli, která jim pomohla otočit souboj s Iry. A také týmového ducha. Na tenhle základ, jenž by měl být běžnou výbavou sportovních kolektivů, musí přidat nadstavbu. Tak jak to udělal Brücknerův tým při památném obratu na EURO 2004 s Nizozemskem. Tehdy měl vítěznou týmovou mentalitu i hru s mezinárodními parametry. To druhé Koubkovu celku proti Irům scházelo. Co především postrádal? Rozebereme si to po bodech.  

Nakopávaná

Miroslav Koubek při svých ligových angažmá sázel na fotbal s bezpečným přechodem do útoku s vydatnou podporou dlouhých míčů. Už pohled na čtvrteční sestavu dával tušit, že stejných not se bude držet i po přesunu na lavičku reprezentačního áčka. Kouč vyslal na hrot tandem vytáhlých útočníků – Tomáš Chorý, Patrik Schick. Na ně létaly delší pasy nebo centry.

Víc moderních přímočarých kombinací po zemi nabídli Irové. Domácí měli štěstí, že hosté tyto nebezpečné akce ve finále nedotáhli do konce. Kdyby ano, bylo by pro Česko zle.

Neexistuje jediný důvod, proč by Irové měli mít progresivnější herní způsob než Češi. Ale kolik jsme viděli v Edenu úderných kombinačních akcí v podání Koubkova orchestru? Hodně málo. Nový trenér hráče srovnal do rozestavení 3-5-2, respektive 5-3-2, ale moc nezkrátil vzdálenosti mezi nimi. Proto nebylo možné, aby míč mezi Čechy rychle cirkuloval.

Nešlo to také z jiné příčiny. V současném fotbale se nemůžou hýbat jen hráči v oblasti, kde se nachází míč, ale i ti, co jsou mimo jeho dosah. Jedině tak můžete rozvrátit organizované obrany, například tajminkovými přihrávkami a náběhy za obranu.

Češi v tom silní nebyli. A tak si nevypracovali brankovou šanci ze hry. Oba góly vstřelili po standardních situacích. Arsenal pomocí s jejich pomocí sice vede Premier League, ovšem nebyl by na špici, kdyby se spoléhal jen na ně a s ostatními prvky fotbalové moderny si netykal.

Totéž platí pro reprezentace, které se hodlají nejen probojovat na mistrovství světa, ale hrát na turnaji důstojnou roli.

Kauza Darida

Miroslav Koubek a Pavel Nedvěd přemluvili k návratu do reprezentace po pěti letech Vladimíra Daridu. Stal se z toho mediální hit, který vyvolával až dojem, že bez Daridy nebude postupu.

Ale kdo nechtěl klouzat po povrchu, musel si položit otázku: Nejde tenhle come back proti trendům?

O tom, že Vladimír Darida je výborný fotbalista a jeho kariéra si zasluhuje obdiv nebudeme diskutovat. Jenže fotbal se skokově vyvíjí. Ten dnešní je především o rychlosti a přímočarosti, což nejsou největší přednosti bývalého bundesligového záložníka.

Že očekávání spojená s jeho opětovným povoláním do reprezentace, nekorespondovala s dobou, ukázalo úvodní dějství zápasu s Iry, po kterém byl Darida stažen z trávníku.     

Tomáš Souček byl ve druhé půli ve středu hřiště mnohem užitečnější.  Proč?

V Anglii hraje nejrychlejší ligu na světě, je zvyklý se s balonem nemazlit a přeposílat ho hbitě dál na jeden, dva doteky. A protože má skvělé prostorové vnímání, je pořád v pohybu, nachází se vždy v takovém postavení, které je v danou chvíli nejprospěšnější pro tým – v obraně i v útoku.

V tom spočívá jeho vysoký přínos pro týmovou kreativitu, i když mu je vyčítáno málo tvořivosti.  Kreativita však neznamená pouze umění kličkovat.    

Součkovo nenasazení do základní jedenáctky tedy víc nahrálo Irům, než by prospělo českému mužstvu. Což se také po přestávce potvrdilo.

Případ Darida nahlodal i další zavedenou pravdu, která brzdí český fotbal. Zní: bez zkušených hráčů nemůžete vyhrávat velké zápasy.

Tahle pravda ignoruje snižující se věkové průměry významných ligových soutěží. Ignoruje fakt, že finále Ligy mistrů rozhodují teenageři.

Jinak řečeno: pokud v pokročilejším sportovním věku nesplňujete pohybové nároky top fotbalu,  k uplatnění zkušeností se během hry nedostanete.

V zápase s Irskem se to týkalo i Tomáše Holeše, který už není z nejrychlejších a nejobratnějších. Štěpán Chaloupek, jeho mladší kolega ze Slavie, si místo něj počínal v obranné linii lépe.

Simulování a zbytečné fauly

Kdo filmuje pády, nemá v Anglii, co dělat. Tohle poselství se už z Ostrovů rozšířilo po celé Evropě, ale čeští reprezentanti, zejména ti, kteří působí v tuzemské lize, to nechtějí stále vzít v potaz. Jinak by nepadali v utkání s Irskem na trávník, aniž by museli. A nežasli by nad tím, že jim to rozhodčí odmítl zbaštit.

Někdy to nabývá až komických rozměrů. To když se dotyčný skácí na zem, svíjí se bolestí, ale jakmile postřehne, že sudí nechává hru pokračovat a hrozí nebezpečný protiútok, v mžiku vyskočí na nohy a běží jako laňka nazpátek. I taková scéna se v úterním večeru odehrála.

Ale proč by se tak reprezentanti, kteří jsou vzory pro mládež, nechovali, když jim to v domácích soutěžích prochází. Jestli to je důsledkem neodborností povolaných nebo tím, že jde o součást sázkařsko-korupčního divadla, které vzbudilo poprask vpředvečer utkání s Irskem, teď neřešme. Podstatné je, že se jedná o medvědí službu fotbalistům, národnímu týmu i celému českému fotbalu.

S tímhle závažím totiž nelze udělat díru do světa.

Totéž sedí na nesmyslné fauly. Arbitři v Chance lize Tomáši Chorému tolerují nedovolené zákroky (šermování lokty, vrážení do soupeřů). Jakmile však o tuhle výhodu na mezinárodní scéně přijde, jeho kouzlo se vytrácí. V zápase s Irskem tomu nebylo jinak.

Skuteční šampioni ve špičkovém fotbale skoro nefaulují. Faul je pro ně chybou, které se snaží vyvarovat.

Takže pětadvacet faulů proti Irům, byť s prodloužením, není pro českou reprezentaci dobré vysvědčení.

Spoléhat na to, že Dánsko všechny nedostatky nepotrestá, nikdo asi nechce, a tak čeká Miroslava Koubka do klíčového souboje o lístek na mistrovství světa pořádná fuška. Seveřané nebudou tak velkorysí jako Irové, kteří si pod sebou nařízli větev vlastními zkraty sami.