Kdo kdy vstoupil do koalice s Andrejem Babišem, ví, že nejde o partnerství, ale o přežití. Babiš se v koalicích nechová jako vyjednavač, ale jako predátor. Své spojence si postupně ochočí, oslabí a nakonec spotřebuje. První dějství tohoto předvídatelného dramatu jsme viděli už při skládání vlády. Teď, když je kabinet jmenován, přichází dějství druhé. Nejde přitom ani tak o promyšlený plán, jako spíš o instinktivní improvizaci v reakci na vznikající problémy. Výsledek je ale stejný: koaliční partneři ztrácejí tvář před vlastními voliči alarmujícím tempem. A přesně to v posledních dvou týdnech sledujeme na dvou případech, které budou pro další vývoj vlády určující.

Hned po volbách se rozběhla otevřená koaliční jednání mezi ANO, SPD a Motoristy. Babišovi partneři byli natolik hladoví a netaktičtí, že vyjednávání o vládě probíhalo téměř v přímém přenosu a veřejnost se u toho mohla chvíli dobře bavit. Po pár dnech ale předseda hnutí ANO svým partnerům v boji proti cenzuře raději vysvětlil, že mlčení je základ. Od té doby jsme odkázáni spíš na zákulisní drby a úniky.

Volby skončily, vláda prohrála a opozice vyhrála. Nelze to zaobalit do složitějších formulací. Když se ale podíváme pod kapotu čísel, uvidíme zajímavý detail: vládní strany si udržely zhruba stejný počet hlasů jako před čtyřmi lety. Jen se trochu přeskládaly mezi sebou. Opozice, zejména ANO, naopak tentokrát spolehlivě sjednotila ty, kteří vládním stranám nefandili už mnoho let.

Ústavní soud ve středu rozhodl. Kandidátky SPD a Stačilo! zůstávají ve hře, platí pro ně pětiprocentní hranice. Obě formace jsou samozřejmě klasické, byť skryté koaliční subjekty než samostatné strany – SPD s přívěsky tří dalších partají, Stačilo! jako schránka pro komunisty, fierlingerovským duchem prodchnuté trosky SOCDEM a radikální nacionální levici. Soud raději připomněl, že soutěž politických sil v demokracii se nemá omezovat. Asi dobře. Pár dní před volbami by zákaz způsobil poprask větší než samotné Stačilo!.

Hnutí STAN je součástí vlády, drží několik ministerstev a ve Sněmovně je druhým nejsilnějším koaličním klubem. Jejich preference se dlouhodobě pohybují kolem 10 %, výrazné výkyvy se nedějí. Teď, měsíc před volbami, se rozhodli kampaň přiostřit. Nejde sice o nic skutečně ostrého – v porovnání s tím, co předvádí opozice, zůstává i tato „drsnější fáze“ stále mírumilovná. Ale úmysl je zjevný: vyzařovat energii, nabrat tah na branku, zaujmout. Jenže problém začíná ve chvíli, kdy se tenhle obraz střetne s realitou. A ta je jiná.

Filip Turek oznámil, že bude na podzim kandidovat do Poslanecké sněmovny. Na první pohled nic překvapivého – preference jdou dolů, popularita bledne, je třeba přidat plyn. Tento krok působí jako jasná reakce na to, že Motoristé za poslední týdny ztratili dech.

Prezident Petr Pavel zatím vystupuje jako učebnicový ústavní prezident. Nehází vládě klacky pod nohy, nezasahuje do její každodenní práce, nevytváří politické krize. Dodržuje ústavu – a co je možná důležitější – respektuje i ústavní zvyklosti. A právě tím u mnoha lidí vznikl dojem, že máme v čele státu někoho, kdo chápe svoji roli nikoli jako aktivního hráče, ale jako stabilní kotvu.

Před necelými dvěma týdny zahájilo Rusko agresivní invazi na Ukrajinu. A v posledních dnech se jeho útoky čím dál více zaměřují na civilní cíle. Je to největší vojenský konflikt v Evropě od druhé světové války a můžeme ho sledovat prakticky online na všech sociálních sítích. O to silněji ho česká společnost vnímá, o to razantněji na něj i odpověděla.

Průzkumy před volbami naznačují, že jejich výsledek bude opravdu těsný. Před lidmi ovšem stojí poměrně jednoduchá volba. Na jedné straně je Hnutí ANO premiéra Babiše obklopené několika satelitními stranami, kteří reprezentují dosavadních osm let vládnutí. Na straně druhé je pět opozičních stran, ty nabízejí konec Babiše a všeho, co reprezentuje. Podívejme se proto na současnou opozici – co nabízí a má vůbec šanci uspět?

Parlamentní volby jsou doslova za rohem. Každý, kdo politiku alespoň trochu sleduje, cítí sílící kampaň a vidí, jak jsou výsledky v průzkumech vyrovnané. Půjde doslova o každý hlas. Stále ale hrozí, že Hnutí ANO premiéra Andreje Babiše nejen zvítězí, ale také dokáže se svými satelitními ministranami vytvořit většinu. Po tom všem, čím Česko v posledních letech prošlo, je to smutná zpráva. Proč je to ale tak zásadní problém do budoucna?