Sociální demokracie se už delší dobu nalézá v politické propasti. Jejich preference se pohybují spolehlivě pod pět procent a tato zoufalá situace je nutí k čím dál radikálnějším nápadům. Tragikomické angažmá bývalého předsedy Zelených Matěje Stropnického je jen jedním z nich. Ale jak se socialisté do této tristní situace vlastně dostali? A co je čeká?

Za pár týdnů máme volby. A po nich reálně hrozí, že o podobě příští vlády bude rozhodovat „vlastenecká“ strana Tomia Okamury - SPD. Je to objektivně hrozivá informace; znamenalo by to, že příští vláda může být ještě horší než ta současná. Pohoršovat se nad tím ale nic nezmění. Důležitější je otázka, co jsou „vlastenci“ zač a proč je chce až příliš lidí volit?

Politické hnutí Starostů a nezávislých – STAN – svolalo těsně před volbami svůj sjezd. Na něm bez většího překvapení obhájil funkci předsedy Vít Rakušan. To samozřejmě zajistí dostatečnou mediální pozornost. A o čem se tedy po sjezdu hovořilo? Závěry byly v podstatě dva: za prvé, že je že staronový předseda STANu výborný řečník a zjevně politický talent. A za druhé, že věnoval velkou energii na obhajobu společné koalice s Pirátskou stranou.

Chtěl Jan Hamáček prodat zájmy naší země za dávky neověřené vakcíny a kousek diplomatické slávy? Tento problém už několik dní zaměstnává česká média a politiky ze všech stran. Pokud by se podezření potvrdilo, je zřejmé, že by Hamáček měl politiku rychle a nadobro opustit. Rozhodně dřív, než to za něj udělají v říjnu voliči.

Prezidentův projev vyvolal podle očekávání vlnu kritiky a nesouhlasu. Po týdnu zarputilého mlčení vystoupil v krotkém prostředí TV Prima a tím, co řekl, vlastně popřel sám sebe.

Pohled na dění v české vládě rozhodně není příjemná podívaná. Kritika za většinu jejích rozhodnutí padá ze všech stran. Pouhý výčet všech průšvihů a krajně podezřelých rozhodnutí by sám zabral místo na několik článků. A s příchodem pandemie, kdy vláda začala ovlivňovat náš život doslova na každém kroku, jsme to pocítili tvrdě a bolestivě úplně všichni.