Srpen 1968 je jednou z nejhorších událostí našich dějin. Invaze sovětského svazu (říkejme ji třeba návštěva spřátelených vojsk) de facto znamenala anexi československého území, která utnula snahu o demokratizaci společnosti a liberalizaci ekonomiky a vytvořila hned tři ztracené generace, jejichž osud byl utopen v kombinaci útlaku a politických represí, udavačství, strachu, lhostejnosti a naprosto neefektivního centrálního plánování. Nabytá svoboda v roce 1989 pro tyto lidi paradoxně znamenala další životní zápletku, která se projeví i v letošních volbách – někteří hledají útěchu ve vzpomínkách, někteří hledají sociální jistoty a někteří pořád čekají na mesiáše…

Listopad. Měsíc, který je navždy zapsán v českých a slovenských dějinách. Někdy trochu slabším písmem, jindy zase silnějším. Je zde ale jeden datum, jehož historie by se měla neustále tesat do kamene. Ano, 17. listopad by měl být dnem, který by nás měl každý rok spojovat. Jenže...

Liberec je město, které vás uchvátí. V poslední době se stává oblíbeným cílem filmových štábů z celého světa, nemělo by tedy uniknout ani vaší pozornosti. Své návštěvníky upoutává svou rozmanitostí – každý si tu najde to své.

Číslo dne = 26,3 %. Právě tolik činila míra inflace v roce 1991. Po Sametové revoluci byly ceny, do té doby uměle udržované v nereálných úrovních centrálním plánováním, podrobeny tržnímu testu zákona nabídky a poptávky. Výsledek? Znehodnocení kupní síly peněz o desítky procent ročně, které však nebylo ničím ve srovnání se situací v jiných postkomunistických státech.

Číslo dnešního dne = 24,6. Co znamená? Týká se sňatečnosti. Právě tolik totiž činil průměrný věk svobodných ženichů v roce 1989. Dnes se na svatbu již tolik nechvátá, a tak průměrný věk ženicha stoupl na 32,3 roku. Stejný trend je možné pozorovat i u žen. Je to dáno nejen změnou stylu života a vyššími příležitostmi, ale také zvyšujícími se nároky, které společnost, například na trhu práce, klade na mladé lidi mezi dvaceti a třiceti lety věku.

Předem čekám, že mě někdo nařkne z toho, že si tu dobu nepamatuji. Podle mě to ale není legitimní argument. Přesně před osmašedesáti lety se vrátil Klement Gottwald z Pražského hradu, tehdejší premiér československé vlády, s demisemi většiny ministrů. Demokracie skončila.

Na právě probíhající 39. schůzi poslanecké sněmovny se pozornost zákonodárců znovu stočí k omezení otevírací doby supermarketů. Předkladatelé absurdního zákona budou opět chrlit vágní a populistické argumenty, které by měly obhájit, proč „v zájmu pracujícího lidu“ zaplevelí právní prostředí další regulací. Nenechte se ošálit – zde je argumentační protiváha tomuto regulačnímu nesmyslu. Přehledně, v deseti bodech.

Za jedním pokusem, jak reformovat skutečně potřebnou oblast veřejných financí, se definitivně zavírá voda. Ve čtvrtek totiž senát odhlasoval zrušení tzv. druhého pilíře penzijního systému. Tolik potřebná penzijní reforma, s níž přišla v roce 2013 Nečasova vláda, končí na smetišti dějin. Jak dlouho se ještě budou politici tvářit, že reformovat penzijní systém vlastně není potřebné?

V Praze se v den státního svátku 17. listopadu konají skoro dvě desítky oficiálně ohlášených demonstrací. Vyplývá to z přehledu, který je dostupný na webu hlavního města. Mnoho z nich se ale netýká přímo událostí listopadu 1989 nebo 1939. Akce svolávají odpůrci a obhájci migrace, podporovatelé a kritici prezidenta Miloše Zemana a ohlášený je také protest proti vicepremiérovi a ministru financí Andreji Babišovi (ANO). Účastníci jednotlivých akcí se budou v průběhu dne setkávat například na Václavském náměstí, Národní třídě nebo na Albertově. Očekává se účast tisíců lidí.

Již delší dobu mě fascinuje, s jakou mírou samozřejmosti tuzemská média zahalují trestněprávní jednání jistých osob do vzletného spojení „sběrači kovů“. Co to jako má být? Sběrači kovů? Snad zloději kovů, nebo ne?