Eliška s Daliborem jsou (Ne)obyčejný pár z Českých Budějovic. Před necelými třemi lety se jim narodila dcera Beátka. Není to úplně typické dítě. Má totiž Treacher-Collins syndrom. Že je určitým způsobem jiná, byste ale, nebýt deformace obličeje, ani nepoznali. Je to veselá, chytrá holka, která si ráda hraje a občas rodičům brnká na nervy.

Rybaření je snad největší zálibou u nás, v České republice, a což pak v kraji rybníků. V jižních Čechách, snad každý kluk to někdy zkusil: prut, několik metrů vlasce, na něm husí brk nebo malý splávek. A rybaření zcela propadl i Budějčák Ivan Finta, kterému se opravdu zadařilo, se svým koníčkem totiž propojil i profesní život.

Božena Moravcová z Českých Budějovic má v občanském průkaze napsaný rok narození 1917. Budějcká rodačka a patriotka recept na dlouhověkost prý nezná, tvrdí, že ona sama za ty požehnané roky nemůže, že jsou na vině geny. Své sto první narozeniny oslavila na konci června a možná tuto (Ne)obyčejnou ženu trošku mrzí, že nedostala nějaký adrenalinový dárek. Jako před šesti lety, kdy jí udělal obrovskou radost let balonem nad rodným městem.

Neuvěřitelných sedmadvacet let chodí na budějckou Černou věž Jan Vančura. 225 schodů do práce, 225 schodů zase z práce. Kdyby to provozovatel dominanty a symbolu jihočeské metropole absolvoval každý den, měl by na kontě téměř čtyři a půl milionu zdolaných schodů. Ale i když mu památka prý vzala kus života, neměnil by. Díky ní má třeba skvělou fyzičku, naučil se cizí jazyky a pronikl do tajů mnoha dalších profesí, poznal spoustu lidí. „Dostala mě. Přítáhla si mě k sobě a drží,“ tvrdí padesátiletý Budějčák.

Je jí 29 let. Narodila se v Českých Budějovicích, studuje na Karlově univerzitě, kde si dodělává doktorát a v rámci toho tam přednáší na vietnamistice a etnologii, učí v Budějcích jógu malé i velké, mluví vietnamsky, a staví školy v Kambodži. Ano, takhle drobná dívka s úsměvem od ucha k uchu se jednoho dne chopila příležitosti a rozhodla se udělat Zemi lepším místem pro žití.

Život Jiřího Jíši je pevně spojen s olomouckým letním kinem. V něm dělá dlouhá léta promítače, ale do letňáku chodil už jako kluk, když ho tam bral jeho děda, v té době správce celého areálu. Zatímco většina dětí jezdila k babičce, on trávil nejvíc času právě v olomouckém letňáku. Díky tak dlouhé zkušenosti s letním kinem by o něm pan Jíša mohl i přednášet. A rozhodně byste se u toho nenudili.

Je možné, že jste se s ním už setkali, protože se své práci věnuje dlouhých pětatřicet let. Řeč je o osmapadesátiletém Zdeňku Dvořákovi, jenž slouží u jihlavských profesionálních hasičů. Tam je mimo jiné třeba řidičem, stará se o oblečení a také pomáhá lidem, kteří trpí posttraumatickým stresem. Zdeněk Dvořák začínal jako hasič u jihlavských Dřevařských závodů. Tam působil dva roky jako závodní hasič. Pak v roce 1985 přešel k profesionálním hasičům, kde slouží dodnes.