„Politické strany formulují svou politiku, aby vyhrály volby, spíše než vyhrávají volby, aby určovaly politiku.“ Tento slavný výrok Anthony Downse, slavného ekonoma zabývajícího se veřejnou volbou, je nadčasový. Historie to ukázala již mnohokrát. Jenže tato volební strategie skutečné štěstí voličům přinést nemusí... I to se ukázalo mnohokrát. Naposledy v Řecku.

Již v prvním týdnu své existence rozehrála nová řecká vláda s oficiálními věřiteli velmi ostrou (a zatím) nekooperativní hru. Ne, že by snad věřitelé (tedy země EU) nebyly ochotny Řecku ulevit, avšak styl jakým se odpisu dluhu nová řecká vláda domáhá, tlačí mnohé věřitele do kouta, v němž před svými voliči musí říct Řekům “NE”.

Nestává se často, aby vždy ostře sledované zasedání americké centrální banky bylo zastíněno jinými ekonomickými či finančními událostmi. Včerejšek byl takovou výjimkou, neboť dění v Řecku a na komoditních trzích nakonec na sebe strhlo větší pozornost.

Tento týden jsou na programu dvě velké zdánlivě nezávislé události. ECB má ve čtvrtek oznámit, jak chce pomoci pomalu rostoucí nízko-inflační ekonomice eurozóny. Víkendové řecké volby by zase měly rozseknout otázku, jak pravděpodobný je exit Řecka z eurozóny.

Přelom roku se na řadě míst nesl ve znamení rozjímání nad tím, co by tak asi mohl přinést rok 2015. Týkalo se to samozřejmě hledání hlavních témat pro globální finanční trhy v tomto roce. Na trzích se v novém roce přitom ještě ani nezačalo pořádně obchodovat a první dva velké příběhy se již klubou na povrch.

Včerejší neúspěch řecké vládní koalice v třetím kole prezidentské volby katapultoval do centra pozornosti opět politiku. Řecko směřuje k předčasným volbám, které zahraničním investorům i Evropské komisi nahánějí hrůzu.

Řecká koaliční vláda má dnes poslední pokus na to, aby parlamentem protlačila svého prezidentského kandidáta - bývalého evropského komisaře Stavrose Dimase. Ve třetím kole volby potřebují vládní politici sehnat alespoň 180 hlasů a doposud jejich kandidáta podporovalo (v druhém kole) pouze 168 hlasů.