Obhájci státních zásahů, kteří se rekrutují hlavně z řad osob intervence vykonávající nebo osob na intervencích závislých, často argumentují nutností těchto činů v takzvaném veřejném zájmu. Že je nesmysl, aby stát ve jménu dobra vykonával běžné podnikatelské aktivity jako prodej aut nebo provoz supermarketů, již naštěstí chápeme (skoro) všichni. Ale u aktivit spojených s „veřejným blahem“, jako je provoz muzeí a galerií, podpora umění nebo sportu daňový poplatník tak nějak váhá.