Dětští uprchlíci do Česka. Snahu europoslankyně Šojdrové inspiruje „dítě“ Nicholase Wintona

„Češi mohou mít obavu z nelegálních uprchlíků, potenciálních islamistů, ale dítě je pořád dítě – je schopné vzdělání, formování, je ovlivnitelné tak, aby přijalo zásady naší kultury,“ říká Šojdrová, která pro svou ideu shání podporu i u ostatních politiků a věří, že si tuto pomoc dětem vezme za svou i vláda. HlídacíPes.org plán Michaely Šojdrové detailně popsal ve svém včerejším textu.

Jako kdysi v Československu

Podle Šojdrové by přijetí dětí z řeckých uprchlických táborů mělo i svou symboliku. Tehdejší Československo v roce 1949 v době řecké občanské války přijalo na dvanáct tisíc Řeků, mezi nimi množství dětí, a poskytlo jim bezpečné útočiště.

Podobně by prý Česko mohlo oplatit pomoc, kterou dětem z bývalého Československa před začátkem a během 2. světové války poskytla Británie. Známá je především iniciativa Nicolase Wintona.

Šojdrová letos na konci dubna navštívila spolu s britskou europoslankyní Julií Girling několik řeckých uprchlických táborů.

„Mají tam speciální bezpečné zóny pro takzvaně nedoprovázené děti. Určení věku je někdy problém, ale jsou to děti nejčastěji ve věku 12 – 17 let, zhruba 70 % je chlapců,“ shrnuje Šojdrová.

Je to podle ní kvůli tomu, že syrský prezident Asad do armády nyní rekrutuje již i nedospělé chlapce a rodiče je proto raději posílají ze země pryč.

„Bylo by ale jen na nás, koho bychom si vybrali. Jako civilizovaná země se můžeme postarat o 50 dětí, máme tu ostatně kvalitní institucionalizovanou péči o děti, naučit je česky, integrovat je,“ říká Šojdrová.

„Jsou metody, jak věk určit – psychologické i exaktní… A pokud bychom chtěli pomoct menším dětem, je nepochybně dost sirotků v táborech v Libanonu,“ konstatuje Šojdrová, která přiznává inspiraci od člena britské Sněmovny lordů Alfreda Dubse.

Ten je původně sám zachráněné uprchlické – tzv. Wintonovo – dítě. Narodil se v srpnu 1932 v Praze a jako šestiletý byl jedním z více než 660 židovských dětí, které stihly opustit Prahu před vypuknutím druhé světové války.

Češi nejsou nesnášenliví

Dubs navrhl dodatek k britskému imigračnímu zákonu, podle něhož měla Británie přijmout tři tisíce nedoprovázených uprchlických dětí.

Původní verzi novely parlament zamítl, ale později schválil upravenou verzi. Vláda jej začala naplňovat, objevily se ale spory týkající se celkového počtu dětí a jejich umístění, za které jsou odpovědny místní orgány.

Do Británie bylo na základě této iniciativy zatím přemístěno 350 dětí původem z Eritreje, Sýrie a dalších zemí. Vybrány byly převážně z táborů ve francouzském Calais a v Řecku.

Z přístupu středoevropských zemí k pomoci uprchlíkům je lord Dubs podle svých slov zklamaný. Zejména přístup k dětem má být podle něj mnohem lidštější.

„Jsou tu tisíce dětí, které bloudí Evropou. Samy, bez péče, kterou potřebují, nemají nikoho, kdo by je ochránil. Hrozí jim, že budou zataženy do prostituce, zločinu, drog. Jsou to těžké časy. Podle Interpolu zmizelo už deset tisíc dětí. Samozřejmě nevíme, jak jsou ty důkazy silné, ale jen představa, že v Česku nebo v Británii zmizí jedno jediné dítě, je děsivá,“ řekl Dubs již vloni v rozhovoru pro Český rozhlas.

Šojdrová iniciativu lorda Dubse označuje za velmi inspirativní. „Mým cílem je nabídnout toto řešení. Může to být kompenzace za nedůvěru, kterou k nám v EU mají kvůli našemu postoji k uprchlíkům. Nebyli bychom ti, kdo a priori nikoho nechtějí, ukázali bychom dobrovolnou solidaritu. Myslím, že Češi nejsou nesnášenliví, sehrálo by to pozitivní roli,“ věří Šojdrová.

Podle ní by česká pomoc pěti desítkám dětí zlepšila vyjednávací pozice České republiky před podzimním jednáním o revizi celoevropské azylové a migrační politiky, takzvaném Dublinu IV.

Text byl původně publikován na portále Hlídací pes.