Komentář ke krachu koaličních jednání v Německu

Problematických bodů byla celá řada, nejvíce medializovaný byl spor o nárok jednoho typu migrantů přivést si do Německa i své rodiny. Právo na sjednocování rodin prosazovali Zelení, nejvíce proti byla CSU a FDP. Dalším sporným bodem pak byl strop na počet migrantů, který prosazovala CSU. Obecně řečeno, většina sporů se vedla mezi Zelenými a jednou, či více dalšími stranami. To ale u spojení velmi levicové strany se stranami středo pravicovými není příliš překvapivé.

Vedle migrace se spory vedly o zemědělství, kde Zelení prosazovali ekologičtější metody, zatímco CSU se zasazovala o co největší efektivitu zemědělského sektoru. Velmi kontroverzní byl také požadavek Zelených zakázat od roku 2030 prodej aut s benzinovými, nebo dieselovými motory a uzavření všech uhelných elektráren ve stejném roce. Je nutno podotknout, že všechny strany podporovaly ekologičtější budoucnost, spor byl o tempu jejího zavádění. 

FDP pak měla odlišný názor na další směřování Evropské unie, stavěla se skepticky k další ekonomické integraci, hlavně odmítala expanzi Evropského stabilizačního mechanismu. FDP také prosazovala nižší daně, zatímco CDU/CSU by chtěli výši daní spíše stabilizovat a Zelení by některé daně rádi zvýšili. 

Jamajská koalice, jak se možné koalici říkalo, by byla něčím úplně novým v německé politice. Ukázalo se však, že ideologické rozpory mezi stranami jsou (zatím?) příliš velké. 

Co bude dále? Jsou tři možnosti. První z nich je pokračovaní velké koalice, tu však zatím SPD odmítá. Další je menšinová vláda CDU/CSU, tuto možnost zatím představitelé CDU/CSU odmítají. Poslední možností jsou předčasné volby. Ty však bohužel nemusí situaci vyřešit, průzkumy volebních preferencí ukazují v podstatě stejné rozložení sil, jaké nastalo po volbách.

Autor pracuje jako analytik v CETA.