Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

(NE)OBYČEJNÍ: Stopem projíždí svět a vzala si pejska do dočasky, Liberečanda Verča je dobrodruh

 
středa, 15. května 2019, 08:59

Účetní. To zní jako dobrá pruda a vcelku nudný zaměstnání. Rozhodně ale nejsou nudný lidi, co to dělají. Třeba taková Verča. Obyčejná holčina, která ve volnu cestuje. Jo a jako přepravu používá hlavně stopování. No a taky jí záleží na zvířatech.

Zvedneš palec a jedeš. Tak jednoduchý to je. Ne každý by na to měl ale odvahu. Stopování prostě není pro každýho. Verča Vaníčková z Liberce se ho ale nebojí. Projela tak už kus světa. Velkou část navíc úplně sama. A historek má požehnaně.

Říkala jsem si, že tenhle příběh stojí za to se o něj podělit. Na začátku rovnou přiznávám, že potkat se s Verčou nebylo vůbec snadný. Odchytla jsem ji akorát po návratu ze Svatojakubské cesty a taky po tom, co její hafík z dočasné péče našel nový domov.

Verča je mladá holčina z Liberce. Vystudovala ekonomku a pracuje jako účetní. Cestováním si plní sny. To takhle zahodí faktury a kalkulačku a s báglem vyráží na cesty.

Na pohled obyčejná drobná holčina. V sobě má ale neskutečnýho dobrodruha. „Jak jsem začala cestovat? No s rodiči jsem se podívala klasicky k moři. Ale nejvíc mi daly asi zájezdy se školou. V osmnácti jsem si na brigádách vydělala a s kamarádkou vyrazila do Paříže,“ vzpomíná Verča na cestovatelský začátky. Jenže klasickej stereotyp makat do úmoru, pak si chvíli užít dovolenou, pak zas makat a furt dokola, ji nebavil. „Říkala jsem si, že to dřív šlo jinak, tak proč ne teď,“ vysvětluje. Tak se dostala ke stopování.

Prostě jsem zvedla palec, že se uvidí

Prvním stopem jela Verča do Prahy. A skočila do toho po hlavě. Poprvé a hned sto kiláků. „Jedno ráno jsem se probudila a v Praze se konal cestovatelskej sraz. Tak jsem naběhla k Nise, zvedla palec a řekla si, že se uvidí. Do deseti minut jsem jela,“ říká. Vloni pak s kamarádkou vyrazila na speciální závod Low cast race, kterej je právě na stopaře zaměřenej. Vyberou si body, kam chtějí dojet, cestou plní všelijaké výzvy. Tahle projely pěknej flák Evropy.

Spaní řeší Verča stanem, hamakem a klidně i přenocuje pod širákem nebo na nádraží.

„My jely z Německa a namířeno jsme měly do Nizozemí, nakonec jsme se dostaly i do Paříže. Tam jsme měly třeba výzvu najít zamilovanej pár a nějak jim zpříjemnit den. Našly jsme si pár na líbánkách, koupily jim kytky, zahrály na ukulele a zazpívaly. A bylo to super,“ pochvaluje si Verča. A podobnejch zážitků má tucty. Jinde třeba zašla do restaurace, kde řekla, že chce udělat vafle, které pak daruje turistům a představte si, taky to šlo. 

Teď možná máte pocit, že Verča je tak trochu blázen. Ale ona taky nejde do všeho. „Byly i úkoly, do kterých jsme nešly. Na celou cestu měl každý rozpočet sto eur a jedna z výzev byla vsadit v kasinu všechno na červenou.“ Cestou z Německa do Belgie dostala Verča s kamarádkou i první pozvání na jídlo. Vezl je polský dělník. „Pozval nás na jídlo se svými kolegy a dokonce nám nabídl i přespaní. Když jsme odmítly, že jedem dál, tak nás zavezl ještě dvě stě kiláků do města, kam jsme chtěly,“ vysvětluje mladá cestovatelka. 

Nejluxusnějšími auty jezdím paradoxně se psem

Doma má navíc Verča psa Toffiho a donedávna u ní žila i fenečka Bellinka, kterou měla v dočasné péči. Byla to její první zkušenost s dočaskami a teď už má jasno, že bude pokračovat. „Bellinka byl první pejsek, kterého jsem si vzala do dočasné péče. Žila prý v rodině a po čtyřech letech se údajně objevila alergie. Když jsem si ji vzala, byla ze všeho hrozně vyděšená a naučená nebyla vůbec na nic,“ komentuje Liberečanka. Po dvou měsících se ale podařilo a Bellinka už je v novém milujícím domově, už natrvalo. Rozloučení prý bylo těžké, ale pocit, že pomohla zvířecí dušičce, je podle Veroniky k nezaplacení.

A co Verču baví na cestování úplně nejvíc? Prý poznávání nových lidí a míst jinak než honbou na kulturu a zdejší gastronomii. Místo toho se ráda dozví něco o místních.

Vlastní pejsek Verči Toffi se už taky něco nacestoval. Poprvé spolu jeli do kempu v Jinolicích. „Bála jsem se, že mě se psem nikdo neveme. A paradoxně s ním jezdím těmi nejluxusnějšími auty. Což je občas docela komický, protože normálně je Toff zvyklý jezdit na sedačce,“ vypráví. Verča má možná štěstí na lidi, možná je to taky tím, že věří, že lidé umí být dobrosrdeční.

Potkala spoustu pohostinných lidí, kteří jí nabídli jídlo nebo nocleh. Tuhle vstřícnost se snaží doma oplácet. „Člověk by neměl dobroty zneužívat. Jednou berete, jindy byste měli dávat. Proto taky ráda svezu stopaře nebo třeba koupím jídlo bezdomovcům. Na konci dne nám některé restaurace pro ně přidají i něco navíc, protože by se to vyhodilo,“ říká Verča.

Strach nemám, stopuju na palec, ne na ceduli

Co napadne naprosto každýho, kdo se pustil do čtení tohohle příběhu, je určitě strach. To ta holka nemá strach ze stopování? Zvlášť když jede sama? Vždyť ji může někdo zabít, znásilnit, okrást... Jenže Verča takovým myšlenkám nepropadá. „Člověk musí přemýšlet, než někomu vleze do auta. Já třeba nestopuju na ceduli ale na palec,“ vysvětluje a dodává, že díky tomu se může jako první zeptat, kam dotyčný jede a když jí nesedí, může vždycky říct, že má namířeno někam jinam.

Zatím měla fakt štěstí. Má za sebou jen jednu horší zkušenost. Vzal ji a její kamarádku řidič do Prahy, jenže se dostal do kolony a začal bejt nervózní, nakonec je vyhodil i s Toffim přímo na dálnici. Ale naštěstí se jim podařilo ve zdraví dostat domů. Zato pozitivních zkušeností má nespočet. Třeba když cestou do Mikulova zapomněla v jednom autě stan a řidič ji dohledal přes sociální sítě a stan jí dovezl.

Verča už se podívala do Německa, Belgie, Francie a bůh ví kam, ale ještě víc toho má před sebou. Chce se podívat na stovky míst. Do Ugandy, Itálie a procestovat chce i Asii. Jen letos ji čeká asi 60 dní na cestách. A jak to dělá? Nemá nekonečnou dovolenou. Prostě si plánuje výlety na víkendy a svátky. Žije naplno. Tak snad jí radost z cestování vydrží.

(NE)OBYČEJNÍ: Život píše příběhy. Za každým příběhem je člověk. A právě o lidech je projekt (Ne)obyčejní. Ten vám bude každý měsíc přinášet (ne)obyčejné příběhy (ne)obyčejných lidí. Znáte někoho, s kým by stálo za to zajít na kus řeči a představit jeho příběh? Pošlete nám svůj tip na e-mail redakce@libereckadrbna.cz.
Napsal(a) Denisa Albaniová | Foto Archiv Veroniky Vaníčkové
 


 

Kam dál?

(NE)OBYČEJNÍ: Tereza na Univerzitě obrany vyvíjí léky proti bojovým...

pondělí, 6. května 2019, 14:34

Tereza Kobrlová (27) tráví většinu dne v laboratoři, kde se podílí na výzkumu léčiv na otravu bojovými látkami. Na Univerzitě...

(NE)OBYČEJNÍ: Dnešní boty jsou prasečina. Ševci už bohužel nemají...

středa, 1. května 2019, 09:28

Jen málokomu nezachránil Jan Říha oblíbené tenisky nebo lodičky. Vyučil se sice automechanikem, ale k ševcovství ho přivedl jeho...

(NE)OBYČEJNÍ: Káťa a Pája, holky z Liberce, co skončily v práci,...

pátek, 5. dubna 2019, 11:50

Káťa i Pája jsou obyčejný holky, Liberečandy. Vlastně tak obyčejný zase nejsou. Dokázaly si totiž splnit sen. Vzdaly se pohodlí,...

(NE)OBYČEJNÍ: Záleží mi na tom, aby z mých žáků autoškolu každý...

pátek, 5. dubna 2019, 08:33

Miliony najetých kilometrů, tisíce studentů, kteří se díky němu stali držiteli řidičského oprávnění. To je jen velmi stručná...

 
 
 

O čem píšou další Drbny

Nezlomní. Obecní dům v Praze zahájil jedinečnou výstavu, která představuje možný průřez českým uměním minulého století

Ojedinělou výstavu připravili k třicátému výročí Sametové revoluce Zuzana a Eugen Brikciusovi ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií v Hluboké nad Vltavou a Památníkem národního písemnictví. Má název Nezlomní: Od Franze Kafky po sametovou revoluci a zajít si na ni můžete až do 6. října do Obecního domu v Praze.

Budějcká Drbna

FOTO: Osmnáctiletý řidič náklaďáku se nevěnoval řízení, po dálnici rozlil stovky litrů kyseliny sírové

Stačila chvilka nepozornosti za volantem a neštěstí bylo na světě. Osmnáctiletý řidič malého nákladního auta se ve středu okolo osmé ráno nevěnoval řízení a sjel s autem mimo dálnici. Následným manévrem sice dostal náklaďák zpátky na vozovku, přitom však převrhl barely kyseliny, které vezl v návěsu.

Brněnská Drbna

Nezlomní. Obecní dům v Praze zahájil jedinečnou výstavu, která představuje možný průřez českým uměním minulého století

Ojedinělou výstavu připravili k třicátému výročí Sametové revoluce Zuzana a Eugen Brikciusovi ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií v Hluboké nad Vltavou a Památníkem národního písemnictví. Má název Nezlomní: Od Franze Kafky po sametovou revoluci a zajít si na ni můžete až do 6. října do Obecního domu v Praze.

Liberecká Drbna

Policie dopadla muže, který se měl vloupat do nákladního auta a ukrást věci za třicet tisíc korun

Policisté dopadli muže, který je podezřelý z toho, že se 18. března 2019 po čtvrté hodině odpolední vloupal do nákladního automobilu značky Mercedes-Benz zaparkovaného v Brněnské ulici v Prostějově. Z místa u sedadla spolujezdce odcizil tašku čtyřiašedesátiletého cizince.

Olomoucká Drbna

Jihlava se zapojí do boje proti suchu. Musíme být sehraní, říká primátorka Karolína Koubová

Podle Akademie věd České republiky je na jihu Moravy napjatá klimatologická a hydrologická vodní bilance. Proto za spolupráce statutárního města Brna a Akademie věd vznikl program SUWAC, jehož hlavním cílem je trvale udržitelné hospodaření s vodou v povodí řeky Dyje. Do tohoto regionu patří také Jihlava, která se do programu Akademie věd ČR a statutárního města Brna zapojí. Ambasadorkou projektu se stala primátorka města Karolína Koubová.

Jihlavská Drbna

Nezlomní. Obecní dům v Praze zahájil jedinečnou výstavu, která představuje možný průřez českým uměním minulého století

Ojedinělou výstavu připravili k třicátému výročí Sametové revoluce Zuzana a Eugen Brikciusovi ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií v Hluboké nad Vltavou a Památníkem národního písemnictví. Má název Nezlomní: Od Franze Kafky po sametovou revoluci a zajít si na ni můžete až do 6. října do Obecního domu v Praze.

Hradecká Drbna