KOMENTÁŘ: Opravdu někdo věří, že Řecko splatí dluhy?
Řecký premiér Tsipras slavnostním projevem na ostrově Ithaka ukončil téměř desetiletý záchranný program, během něhož evropští věřitelé a MFF poskytli Řecku půjčky v celkové výši téměř 289 miliard eur (7,4 biliónu korun). Premiérovým projevem se prolínaly vzletné věty o osvobození, právu na vlastní budoucnost či o konci moderní odysey.
Opravdu se bude od této chvíle Řecko financovat samo? Opravdu nebude potřebovat žádné záchranné balíčky a bude splácet dluhy, jak tvrdí premiér Tsipras a představitelé Evropské komise? Přeji Řekům vše nejlepší, ostatně tak jako všem jiným národům, ale jsem připraven přijímat sázky na to, kdy si Řecko řekne o odpuštění dluhů či odložení splácení, nebo rovnou o další půjčku. Opravdu někdo věří tomu, že Řekové budou 42 let splácet dluhy a udrží státní rozpočet v přebytku? Dovolil bych si parafrázovat slavnou větu: „Dávám Řekům rok, maximálně dva...“
Dnes jsou k dispozici stovky odborných pojednání o společné měně euro, Václavem Klausem počínaje a Thilo Sarrazinem konče, které takto úspěšný scénář vylučují. Opravdu od zítřka začnou Řekové pracovat jako Němci? Vzpomeňme si, kolikrát jsme za těch deset let „moderní řecké odysey“ z úst řeckých představitelů slyšeli řeči o tom, že již žádné další půjčky nepotřebují.
Problémem Evropské unie je, že nezná krok zpět. Pouze dopředu a přidávat plyn. A když něco nejde malým kladivem, vezmeme kladivo větší. Jako jízda na kole, přestanete šlapat a spadnete, jak říká J.-C. Juncker. Připomeňme, že v minulosti již věřitelé odpustili 107 miliard eur dluhu, aby Řecko mohlo přijmout další půjčky. Celá desetiletá záchranná operace měla jediný cíl: udržet Řecko v eurozóně, protože návrat k národní měně drachmě by byl onen nepřípustný krok zpět. Obávám se, že ve své zaslepenosti hraničící s fanatismem může současné vedení EU přivést celý evropský projekt ke krachu. Brexit měl být varováním, ale místo analýzy a sebereflexe představitelé EU rozhodli, že Britové musí být potrestáni a brexit musí bolet!
Před vstupem do eurozóny, kterého bylo, jak je všeobecně známo, dosaženo falšováním údajů, bylo Řecko pohodová dovolenková země. Státem řízená i trochu živelná každoroční inflace mírně devalvovala drachmu a vyrovnávala krok s ostatními evropskými ekonomikami a nikoho v Řecku nenapadlo pálit vlajky Evropské unie či malovat německé kancléřce na plakátech hitlerovský knírek. A dnes? Ve všech negativních ukazatelích a statistikách Řecko vede. Takhle to Řekové chtěli?
