Fiala: Odkaz srpna 1968 je kvůli válce na Ukrajině aktuálnější než jindy

Invaze vojsk do Československa začala v noci na 21. srpna 1968. Již první den okupace zemřely při střetech s vojáky nebo při okupanty zaviněných dopravních nehodách desítky obyvatel Československa.

"Pro Čechy a Slováky zůstává srpen 1968 symbolem agrese, okupace, zrady a ponížení. Připomíná nám, jak je naše svoboda a nezávislost křehká," řekl premiér. Zdůraznil, že po 54 letech ruské tanky opět jezdí po cizí zemi, tentokrát Ukrajině. "Snaží se rozstřílet její sny o lepší budoucnosti," podotkl.

Obě události jsou si podle něj v něčem podobné. "Jsme svědky zbabělého zneužívání hrubé síly, pohrdání válečnými konvencemi. Podobné je i to, že Rusko stále považuje středovýchodní Evropu za svůj majetek, s nímž si může nakládat podle libosti," řekl Fiala. Není podle něj náhoda, že Moskvu vyprovokoval podobný vývoj. V Československu to byl pokus o směřování k demokracii, na Ukrajině snaha o integraci do západních struktur.

Premiér míní, že Kreml se nemění a jeho dlouhodobým cílem je imperiální politika a tradičními nástroji vydírání, síla a lež. "Tak jako srpen 1968 pro mnohé znamenal konec iluzí o svobodnější verzi socialismu, dnešní válka na Ukrajině může pro někoho znamenat konec iluzí o tom, že ruský imperialismus odešel spolu s komunismem," uvedl.

Ohrožení svobody a nezávislosti je podle něj trvalé a má konkrétní podobu, Česko je ale v nesrovnatelně lepší situaci než před 54 lety. "Jsme členy společenství demokratických států, patříme do Evropské unie, naši bezpečnost účinně chrání Severoatlantická aliance. A především jsme hrdá, nezávislá země, ne něčí satelit, svůj osud máme ve svých rukou. Naši přátelé na Ukrajině chtějí přesně totéž, co my už máme. Neváhají za to bojovat. I proto je vojensky, humanitárně a diplomaticky podporujeme," dodal Fiala.

Vojska pěti států Varšavské smlouvy obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému. V roce 1968 bylo v celém Československu již první den okupace zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108. Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969. Potvrdilo to nastupující éru takzvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.