Terapeutka: Uprchlíci nejsou nevděční, jen někdy nedokáží vděk vyjádřit
Někteří lidé, kteří pomáhají uprchlíkům z Ukrajiny, mají pocit, že část běženců neprojevuje vděčnost za poskytnutou pomoc. Podle terapeutky Sylvie Stretti ale jen mnozí uprchlíci nejsou v důsledku traumatizujících zážitků schopni vděk či poděkování vyjádřit. Čechům, kteří běžence ubytovávají, doporučuje, aby uprchlíkům dopřáli klid a samotu, nerozhodovali za ně a ptali se na jejich přání a očekávání.
„Mají za sebou extrémně náročný čas, mnozí prošli traumatem“
Terapeutka upozorňuje na to, že se objevují zprávy od Čechů, kteří u sebe ubytovali Ukrajince nebo jinak pomáhají lidem prchajícím před válkou na Ukrajině, které popisují nedostatečnou vděčnost ze strany uprchlíků.
„Opravdu je možné, že reakce uprchlých osob nemusí vyznít tak, jak jste si představovali. Nemusí vyjadřovat díky či vděčnost. Neznamená to, že ji nepociťují, jen v této extrémní situaci nemusí být schopni něco takového vyjádřit. Mají za sebou extrémně náročný čas a mnozí z nich prošli traumatem,“ upozorňuje terapeutka Sylvie Stretti, zakladatelka neziskové organizace Poradna Vigvam. Poradna zprostředkovává pomoc lidem, kteří se vyrovnávají se smrtí blízkého, a odborníkům, kteří se ve své profesi se smrtí běžně setkávají.
Důležité je domluvit si pravidla sdílení času
Lidé, kteří se rozhodnou uprchlíkům pomáhat, by podle terapeutky neměli zapomínat na to, že mnohé ženy s dětmi, které tvoří většinu běženců z Ukrajiny, mají za sebou traumatizující zážitky. Ve spojení s fyzicky i psychicky náročnou cestou ze své vlasti se mohou jejich emoce nastřádat a začít se projevovat až po delší době. Po příjezdu do Čech také mohou mít pochyby, strach o své nejbližší, může u nich propuknout vztek, smutek či bezmoc, upozorňuje terapeutka.
„Nejlepší je zamyslet se nad tím, jak by si člověk sám přál, aby s ním bylo jednáno, kdyby se ocitl v totožné situaci. Je vhodnější raději předkládat uprchlým osobám návrhy, doptávat se na obvyklosti, případně nabízet možnosti, ale nerozhodovat za ně,“ uvedla terapeutka. „Ještě před několika týdny to byli úplně stejně samostatní lidé, jako jsme my, kteří chodili do práce, starali se o rodinu, pečovali o svůj domov. Nejsou nesoběstační, jen se ocitli v neznámém prostředí, za sebou mají trauma a problémem je i velká jazyková bariéra,“ doplnila.
Těm, kteří nabídli uprchlíkům pomoc a třeba jim i poskytli ubytování, radí, aby příchozím podle jejich potřeb dopřáli klid a samotu. Je důležité domluvit si také pravidla sdílení času a prostoru a umožnit Ukrajincům, aby si nastavili vlastní řád pracovních, školních i jiných aktivit. „Situace bude trvat dlouho a je potřeba díky těmto pravidelným aktivitám minimalizovat nejistotu a bezmoc," dodala terapeutka.
