Jídelní lístky čeká revoluce – uvidíme přes seznamy alergenů na jídlo?

Kde se vzala taková změna? V sídle Evropské unie, samozřejmě. Konkrétně ve směrnici 1169/2011 EU, která na základě směrnice 2000/89 ES a s účinností od 13. prosince 2014 přikazuje napravit informační asymetrii (informační převahu) restaurací nad zákazníky ohledně alergenů v jídle. Dle názoru EU nemá jídlo v restauraci obal s kompletním složením jako běžné potravinové výrobky v obchodě, což konzumenty poškozuje. Proto byl vypracován seznam 14 alergenů, na které budou majitelé restaurací povinni upozornit své zákazníky v jídelních lístcích nebo jejich přílohách. Jsou to:

1. OBILOVINY OBSAHUJÍCÍ LEPEK (pšenice, ječmen, žito, oves, špalda, kamut, jejich odrůdy a výrobky z nich)
2. KORÝŠI (a výrobky z nich)
3. VEJCE (a výrobky z nich)
4. RYBY (a výrobky z nich)
5. ARAŠÍDY (a výrobky z nich)
6. SOJA A SOJOVÉ BOBY (a výrobky z nich)
7. MLÉKO A MLÉČNÉ VÝROBKY (a výrobky z nich)
8. SKOŘÁPKOVÉ PLODY (mandle, lískové ořechy, vlašské ořechy, kešu, pekanové ořechy, para ořechy, pistácie, makadamie a výrobky z nich)
9. CELER (a výrobky z něj)
10. HOŘČICE (a výrobky z ní)
11. SEZAM (a výrobky z něj)
12. OXID SIŘIČITÝ A SIŘIČITANY
13. VLČÍ BOB – LUPINA (a výrobky z něj)
14. MĚKKÝŠI (a výrobky z nich)

Tato regulace přinese majitelům všech restaurací obrovské náklady. V České republice je podle statistických odhadů 20 až 30 tisíc restauračních podniků, které každý den servírují jídla svým zákazníkům. Pro všechny podniky bude nezbytné přepracovat jídelní lístky, vytisknout je, doplnit o další informace na letáčcích, informačních tabulích nebo tabletech, zkrátka a dobře uzpůsobit prezentaci pokrmů nové regulaci tak, aby případná kontrola neznamenala další náklady v podobě mastné pokuty. Celkové náklady na implementaci regulace se započítáním materiálu a oportunitních nákladů (čas zaměstnanců) půjdou rozhodně do desítek milionů Kč, možná o řád výše. Opravdu je to nutné?

Nemyslím si. A to říkám jako člověk, který je donucen nikoliv módní vlnou, ale seriózní lékařskou diagnózou držet bezlepkovou dietu. O výběru jídel prostých alergenů v restauračních zařízeních skutečně něco vím. A zatím se mi nikdy nestalo, že by ke mně po ose jídelní lístek – obsluha – kuchyně – obsluha – jídelní lístek nedoputovala informace o vhodnosti vybraného pokrmu, a to včetně následného doporučení a přizpůsobení jídla mým potřebám. Jde to i bez regulace! Je v zájmu alergika, aby dostal vhodné jídlo. V obrovské konkurenci, která na trhu panuje, si restaurace dobře uvědomují, že jedině vstřícný přístup, obzvláště v takto závažné věci, znamená pravidelného zákazníka. Majitel, který si to neuvědomí, nebo který si nedokáže vychovat a uhlídat zaměstnance servisu, poškozuje sám sebe. Ale proč náklady spojené s potřebami malého množství alergiků přenášet na všechny restaurace?

Dle ministerstva zdravotnictví se v České republice rodí zhruba 3 až 4 % jedinců, kteří mají alergii na potraviny. S postupem času prý u mnohých z nich alergie pohasínají, některé (třeba zrovna na lepek) se mohou časem objevit. Přesto je počet potravinových alergiků relativně tak malý, že podobné regulace budí dojem „tanku na komára“, tedy neadekvátního nástroje a nákladů s ním spojených pro prosazení vysněného cíle.

PS – Aneb jak se nechal slyšet televizní šéfkuchař Zdeněk Pohlreich: „Je to skvělé opatření. Skvělé pro ty, kdo jej budou kontrolovat a postihovat restauratéry.“

Foto: www.visualphotos.com