Sobota, 18. října 2014, 10:32
Pracovní povinnosti mě zavály do gruzínské metropole Tbilisi, proto jsem se rozhodl spojit příjemné s užitečným a věnovat svůj sobotní komentář analýze této nádherné země.
Gruzie se rozkládá na necelých sedmdesáti tisících čtverečních kilometrech na pomezí Evropy a Asie. Přes 4,6 milionu obyvatel sdílí státní hranici s Tureckem, Ruskem, Ázerbájdžánem a Arménií. Tak jako Českou republiku, i Gruzii negativně ovlivnila sovětská éra vlivu, přičemž ovšem vlna demokratických revolucí na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století pro Gruzínce rozhodně neznamenala konec problémů. Zlomový byl rok 1990, kdy došlo nejprve k faktickému svržení komunismu přijetím legislativy deklarující nezávislost země (jaro) a formálnímu svržení komunismu (14.11.1990). Klíčové území na východním břehu Česného moře však Rusko nechtělo dát jen tak, proto došlo k rozdmýchání nepokojů v Jižní Osetii a v letech 1991 a 1992 k občanské válce. Bez ohledu na zkorumpovanou vládu Eduarda Ševardnadzeho padnuvší v roce 2003 či éru zbožňované a následně nenáviděné růžové revoluce Michaela Saakašviliho v následujících letech, porevoluční jednostranné vyhlášení nezávislosti Osetií a Abcházií působilo problémy po celý čas a vygradovalo v roce 2008 v ozbrojený konflikt za účasti Ruska.
Podle slov místních obyvatel i dnes, kdy země nastupuje cestu ekonomické svobody a prosperity pod vládou hnutí Georgian Dream miliardáře Bidziny Ivanišviliho, by návštěva inkriminovaných oblastí mohla pro běžného Gruzínce představovat problém – a to nejenom co se bezpečnosti při samotném „výletu“ týče, ale také možnost, že bude tato návštěva označena za vycestování v rozporu se zákony a jedinec nebude vpuštěn zpět do Gruzie.
Pojďme se podívat na ekonomiku země. Tu lze v komparaci s Českou republikou označit jako velmi chudou, jelikož HDP na obyvatele v paritě kupní síly ve výši 7165 USD ročně představuje téměř čtyřikrát menší bohatství ve srovnání s Českou republikou (27344 USD na obyvatele ročně). Gruzínská ekonomika se však činí a až na krizová rok 2008 vykazuje v posledních 8 letech ostře rostoucí tendenci (9.4% - 2006, 12.3% - 2007, 2.3% - 2008, -3.8% - 2009, 6.3% - 2010, 7.2% - 2011, 6,2% - 2012, 3,2% - 2013), která se očekává i v následujících letech. Díky velmi příhodným klimatickým podmínkám je většina ekonomicky aktivních lidí navázána na sektor zemědělství, ačkoliv tento sektor generuje jen necelou desetinu HDP. Není se čemu divit, zemědělské firmy neplatí DPH ani daň z příjmu, navíc jsou osvobozeny od všech cel při dovozu zemědělské techniky.
Země, která je relativně bohatá na nerostné suroviny (hlavně mangan), mocně investuje do infrastruktury v ekonomicky aktivních regionech, přičemž disponuje čitelným, jednoduchým, tudíž motivujícím daňovým systémem (korporátní daň, zdanění práce, daň z příjmu), odpovědnou fiskální politikou, jejíž přespřílišné rozrůstání je limitováno ústavně, a také rovnými důchody. Považte, že v uplynulých letech místní politici hospodařili s přebytkem státního rozpočtu a nehodlají na to nic měnit.
Ne nadarmo je Gruzie 16. nejsvobodnější ekonomikou světa, Česká republika je přitom až dvaačtyřicátá!
Abych však jen nechválil, samozřejmě jsou oblasti, v nichž musí Gruzie velmi významně zabrat. A čeká ji ještě dlouhá cesta, jak bylo patrné i z HDP na obyvatele. Jako v každé postsovětské zemi, i tady v Gruzii mají velké problémy s korupcí. Zažitou praxi, že leccos lze zařídit za obálku peněz v kapse, karton cigaret nebo láhev alkoholu, bohužel nikde na světě revoluce jen tak nezvrátí. Nezaměstnanost na úrovni 15 % rozhodně není nejhorší výsledek v Evropě, ale tvorba nových pracovních míst v soukromém sektoru – myšleno těch legálních a statisticky podchycených – je další z velkých výzev gruzínské ekonomiky. Ta se totiž potýká s dost nízkou produktivitou práce, přičemž zaměstnanci, slovy poradce místní vlády, nepatří k nejvzdělanějším ani nejpracovitějším lidem na světě. Při procházce městem můžete vidět na české poměry neobvykle vysoké množství dělníků pozorujících jediného kolegu při práci. To se projevuje v neutěšené infrastrukturní síti země. „Zahraničním investorům zatím nemáme moc co nabídnout,“ zní unisono po bilaterálních jednáních a je pozitivní, že si současná politická reprezentace tuto realitu uvědomuje a snaží se ji změnit k lepšímu. Nízké daně mají minimalizovat množství daňových úniků.
ČTĚTE TAKÉ: Gruzie: Tygr, který se pomalu ale jistě probouzí z postsovětské letargie - 2. část
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
