Praha a Středočeský kraj jsou na pracovním trhu přirození partneři!

Mají být Pražané znepokojeni? Berou jim snad Středočeši práci? Nikoliv. Jde o přirozenou tržní kooperaci, která je výhodná pro všechny zúčastněné.

V roce 2013 za prací pravidelně mimo své bydliště přes hranice kraje vyjíždělo 298 tisíc zaměstnanců, což je zhruba 6 % veškeré pracovní síly v České republice. Většina těchto pracovníků mířila za prací do Prahy (cca 168 tisíc osob). To není překvapivé, stejně jako fakt, že z Prahy za prací vyjíždělo řádově méně pracovníků (25300). Drtivá většina pracovní migrace do hlavního města je generována obyvateli Středočeského kraje - každý den za prací vyjíždí 131,7 tisíce Středočechů. Migrují hlavně mladí lidé na vrcholu produktivního věku s vyšším vzděláním. Po zveřejnění výsledků se objevily negativní ohlasy projevující obavy, že “Středočeši berou Pražanům práci” nebo že “všemi nenáviděná Praha živí půl republiky”. Je žádoucí se nad pracovní migrací znepokojovat? Vůbec ne. Začněme od začátku...

Proces suburbanizace, tedy vysíldování rušných center měst (odborně označovaných jako CBD = Central Business District) a stěhování se do okrajových zón měst nabízejících příjemnější životní podmínky v podobě klidu, zeleně a dostupnějších služeb, ve světě probíhá již od 20. let minulého století. V České republice byl tento proces pozdržen kvůli umělým bariérám způsobeným minulým režimem a jeho dědictvím (pozn.: výstavba betonových sídlišť není suburbanizace, ale právě ona bariéra). Proto osídlování klidných suburbií větších měst včetně Prahy intenzivněji pozorujeme až zhruba od druhé poloviny 90 let.

S osídlováním suburbií jde ruku v ruce dojížďka za prací. Migrace ekonomicky aktivních osob mezi Prahou a Středočeským krajem je tak naprosto přirozený proces, který je možné sledovat ve všech zahraničních metropolích či regionech s jádrovým uspořádáním, tj. v takových městech, kde je nejvíce ekonomické aktivity v centru města. Ptáte se, proč se dojíždí až ze Středočeského kraje? Je to dáno několika faktory. Proces suburbanizace se díky příhodnému geografickému rozložení v oblasti, rostoucím cenám nemovitostí v intravilánu Prahy, relativně dobré dopravní dostupnosti Prahy ze všech světových stran, lepší kvalitě života na venkově či dostupnějším službám mimo Prahu vzdálenostně prodlužuje dál až za hranice hlavního města. Praha tak má dostatek zaměstnanců, kteří naopak utrácejí část svého „pražského“ důchodu ve Středočeském kraji a tím svým regionům pomáhají.

Například právník z Berouna, který pracuje v Praze, tím uvolní místo na trhu právníků v Berouně pro dalšího právníka. Když jde ale po práci s rodinou na večeři na náměstí v rodném Berouně, vytváří tím další poptávku po pracovních pozicích - majitel restaurace musí zaměstnat číšníka a kuchaře, objednat maso od místního řezníka, který zase zvýší poptávku u farmáře. Ten musí nakoupit více krmení, a tak dále. Výjezdem za prací tak migrující zaměstnanci nejenže uvolňují prostor na trhu práce, ale dokonce vytváří další pracovní místa - v učebnicích se píše, že dochází k multiplikaci ekonomické aktivity a alokaci důchodu z jádrové oblasti (Praha) v místě bydliště.

Ale co to znamená pro pražskou ekonomiku? Nedoplácí snad místní na “náplavu” pracovníků? Nikoliv, a to ze dvou důvodů. Jednak proto, že řada dojíždějících jsou původní obyvatelé Prahy, kteří suburbanizovali okrajové části hl.m. Prahy a přiléhající části Středočeského kraje. A také proto, že schopnost Prahy vytvářet pracovní místa, zejména v sektoru služeb, je obrovská. Centrály nadnárodních firem a koncernů (banky, pojišťovny, energetika, atd.), působnost státních a municipálních institucí zajišťujících veřejnou administrativu (ministerstva, státní úřady, radnice, atd.), běžná ekonomická aktivita (drobné podnikání jako v jiných městech) a v neposlední řadě nutnost zajistit služby pro velký počet obyvatel Prahy, dojíždějících zaměstanců a turistů (dopravní podnik, svoz odpadů, správa veřejncých prostor, IZS...) - to jsou hlavní pilíře, na kterých stojí trh práce v Praze. Mluvit o „díře na trhu práce“ nebo „zabírání práce místním“ je irelevantní. Nízká nezaměstnanost v Praze, neustále přibývající nabídka nových pracovních pozic a rostoucí životní úroveň jsou dokladem, že spojení Prahy s Středočeského kraje funguje.

Jediný rizikem tohoto geografického svazku jsou zvýšené nároky na dopravní obslužnost v okolí Prahy – ranní a večerní dopravní kolapsy na páteřních komunikacích, (ne)dostačující kapacita Pražské integrované dopravy (PID) či špatně řešený systém záchytných parkovišť by proto měly představovat hlavní programové body politických uskupení v blížících se komunálních volbách.