OSN varuje: každý týden dochází minimálně k jedné klimatické katastrofě

Katastrofy jako jsou cyklóny Idai a Kenneth v Mosambiku a sucha v Indii se dostanou na přední strany novin po celém světě, nicméně méně známé katastrofy s „nižším dopadem,“ se objevují čím dál více a rychleji. Tyto katastrofy taktéž způsobují smrt obyvatel a jejich vysídlení, což dle Mami Mizutori, zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro snižování rizika katastrof, vytváří nutnost pohlížet na klimatickou krizi jako na aktuální a nikoliv dlouhodobý problém. Zdůrazňuje tak nutnost začít jednat ihned.

Dle deníku The Guardian, odhady nákladů způsobených klimatickými katastrofami se šplhají k 520 miliardám dolarů ročně. V porovnání s tím budování infrastruktury odolné vůči globálnímu oteplování stojí odhadem pouhá 3% celkové částky vydané na vyrovnání se s dopady klimatických katastrof v příštích 20ti letech. „Toto není příliš vysoká částka“, řekla Mizutori v souvislosti s výdaji na infrastrukturu. Nicméně dle jejího názoru investoři nedělají dost, aby těmto katastrofám v budoucnu předcházeli. „Odolnost vůči klimatickým katastrofám se musí stát komoditou, za kterou lidé platí.” To by znamenalo normalizaci norem pro výstavbu nové infrastruktury, jako jsou například silniční a železniční sítě, továrny, energetické a vodovodní sítě tak, aby byly méně zranitelné vůči suchům, bouřím a jiným typům extrémního počasí, které je následkem klimatických změn.

Až do teď se pozornost zaměřovala převážně na „zmírňování“ klimatických změn, tedy na snahy snížit emise skleníkových plynů. Nicméně s postupem let a neustálou potřebou ekonomického rozvoje se svět smiřuje s faktem, že nejsme schopni snížit emise natolik, abychom klimatickým změnám zabránili. Pozornost se tak přesouvá ke snaze se novým extrémním podmínkám přizpůsobit. Dle Mizutori je třeba zvážit rizika neinvestování do „odolnosti“ vůči nově vznikajícím klimatickým podmínkám. Zároveň dodává, že dopadům mnoha menších katastrof by se dalo předejít díky lepší infrastruktuře, jako je například ochrana před povodněmi.

Problém se navíc netýká pouze rozvojových zemí, jak ukázaly nedávné rozsáhlé lesní požáry v Americe či Rusku a vlna veder v Evropě. Bohaté země tak stejně jako ty rozvojové čelí výzvě přizpůsobit svou infrastrukturu na nově vznikající trend.

Jak jsme na tom v Česku?

V Česku čelíme nejzásadněji suchům, které v posledních letech ve většině regionů způsobují nedostatek zásob vody. Kvůli zhoršující se situaci se vláda rozhodla schválit vytvoření komisí, které budou schvalovat nutná opatření k zabránění přečerpání vodních zdrojů. Nově vzniklé komise by tak dle iRozhlasu mohly například regulovat odběr povrchových vod i u firem, na které se současná opatření s čerpáním vody nevztahovala.

Dopady sucha jsou zásadní

Přestože existují velké rozdíly v jednotlivých regionech, zemědělci očekávají snížení výnosů mezi 10ti a 30ti procenty. Dopady sucha hlásí zemědělci od Litoměřic po Benešov, Chomutov, Příbram, Trutnov, Pardubice, Bruntál či Znojmo a další.

Zemědělci, odborníci i politici se shodují, že sucho v Česku začíná být zásadní problém. Přestože sucha postihovala Česko i v minulosti, v posledních letech se suchá období prodlužují a jsou doprovázena vyššími teplotami. Dle Marka Riedera, ředitele ČHMÚ, máme za sebou již šestý suchý rok v řadě, což není běžné.

Dle ministra zemědělství, Miroslava Tomana (ČSSD), navíc hladina podzemních vod již klesla natolik pod normální stav, že vodárenské zdroje z mělké podzemní vody jsou ohroženy. Navíc návrat k normálu může trvat několik let, pokud vůbec.

Voda z kohoutku nám sice stále teče, jenže už nyní se do mnoha obcí České republiky musí voda dovážet. Pokud Česká republika nezačne aktivněji řešit problémy se suchem a ubývajícími zásobami vody, jako je například akumulace vody pomocí přehrad a vodních děl, bude v nadcházejících letech čelit své vlastní klimatické katastrofě, která jednoznačně ovlivní přístup k vodě a pohodlí většiny z nás.