FOTO: Osmiletý Filípek zůstal sám, po komplikované operaci hledá domov
Pejsek jménem Filípek si prožil dobré i špatné. Měl milující paničku, která ho nedokázala dostatečně venčit, a tak mu zadělala na zdravotní problémy. Po její smrti zůstal úplně sám a navíc si prošel složitou operací. Nyní vyhlíží nový domov a svůj příběh vám poví sám.
Ahoj, jmenuju se Filipek, jsem malý pejsek a je mi osm roků, ale zažil jsem víc, než jiní za celý život. Potkala mě spousta neštěstí, bolesti a smůly, ale já se nikdy nevzdal, nikdy jsem neztratil naději a dobrou náladu. Měl jsem paničku, která mě měla moc ráda. Byla však stařičká, a tak mě nezvládala moc venčit. Proto se mi vytvořily v močové trubici močové kameny.
Než s tím panička stihla něco dělat, zemřela. Byl jsem opravdu smutný, nevěděl jsem, co bude dál. Naštěstí jsem se dostal do spolku Šance zvířatům. Nemusím být v útulku v kotci, ale jsem v dočasné péči u moc hodné slečny, která mě bere jako vlastního, i když jsem u ní jen dočasně. Kvůli močovým kamenům, které nešly vyndat, jsem musel podstoupit komplikovanou operaci, říkají tomu urostomie.
Dnes už čůrám jako holka, což mi nijak nevadí. Ale vadí to zájemcům o mou adopci… Je totiž potřeba, abych byl doživotně na dietních granulkách a tu a tam mi umýt zadeček, pod kterým mám nový vývod na čůrání. Od dvounožců slyším, jaký jsem chudák a statečný pejsek. Já se ale nelituju a přijdu si úplně v pohodě. Nejradši ze všeho dělám radost ostatním, snažím se, aby všichni kolem mě byli šťastní a veselí. Takže, když mě uvidíte, většinou mám úsměv od ucha k uchu. Nic mě tak nepotěší tak jako vlídné slovo, dětský smích a pořádné pomazlení.
Mám rád pejsky, lidi a děti úplně nejvíc
Rád se seznamuju s novými pejsky, ale s lidmi ještě víc. A děti, děti mám snad ze všeho nejradši. Moc rád si hraju s plyšáčky a míčky, ale i když se rád pořádně vyřádím, vždycky dávám bedlivý pozor, abych někomu omylem neublížil. Strašně rád chodím na procházky, rád objevuju nová místa a vesele běhám po louce nebo po lese. Přijdu na zavolání, protože jsem slušně vychovaný. Miluju mazlení a tulení, to mám tak rád, že mám pocit, že se samým blahem asi rozplynu.
A po tom, co se venku vyběhám, doma pak v klidu odpočívám, hraju si nebo spím. Neničím věci, nepočurávám se ani nekradu ponožky, můžete mi důvěřovat. Hledám hodnou rodinu, která by si mě vzala k sobě a které bych mohl dělat radost každý den. Moc bych si přál, aby mě měli rádi. Jak mi můžete pomoci? Nejšťastnější budu, když najdu domov, kde mě budou mít rádi jako já je.
