Volnej Kulcajk přetváří trička na trenky, baví mě hravost, říká autorka Martina Strouhalová

Jak váš projekt Volnej Kulcajk vznikl?
Vše začalo tím, že můj přítel si stěžoval na nedostatek trenek, tak jako většina mužů. Mně se nechtělo kupovat nové trenky a tak jsem se rozhodla je doma ušít ze starých triček. Trenky pak dostal k vánocům a byl s nimi spokojený.

Co vlastně znamená to jméno Kulcajk?
Je to takový rodinný termín. Když jsme s dědečkem hráli karty, říkali jsme místo kulí kulcajk. A já si myslím, že k trenkám to pěkně sedí.

Jak dlouho už tedy trenky šijete?
Je to přibližně rok. Za tu dobu jsem jich udělala přes pět set. Postupně si tvořím i klientelu, protože mnoho lidí se ke mně vrací. Jednou si například u mě kluk koupil trenky, pak se vrátil a koupil si všechny ve své velikosti.

Jak se vám daří prosadit, když současná nabídka spodního prádla je obrovská?
Myslím, že hlavním důvodem je pohodlnost a zejména materiál. Já kupuji sice starší, ale kvalitní trika ze zahraničí. Sice už byla několikrát vypraná, ale právě díky tomu mohu vidět, že stále drží materiál i barva.

Šijete tedy pouze ze starých triček?
Až na výjimky ano. Po nové látce sahám pouze v případě, že vyrábím trenýrky na přání s konkrétním motivem.

Kolik trenýrek ušijete z jednoho trička?
Tady je to spíše naopak. Na jedny trenky spotřebuji dvě trička. Ale záleží na pestrosti a kombinaci u každého konkrétního kusu. Každopádně nikdy nedělám jednobarevné.

Co kus, to originál

Takže jsou každé jiné? Děláte i dámské trenýrky, třeba na spaní?
Ano, každý kus je originál. Lidé baví hravost a o to se také snažím. Je pravda, že požadavky od dam mám, ale zatím se do toho pouštět nebudu. Momentálně bych ráda vyzkoušela využít u pánských trenek i staré košile, jelikož mladší ročníky upřednostňují tyto pevnější materiály. Zároveň bych chtěla zkusit zapojit do výroby folklorní motivy, protože se nyní hodně objevují.

A jak jste se dostala k šití jako takovému, když jste původně návrhářka šperků?
Šití mě vlastně provází od malička. Maminka mě naučila vyrábět si oblečky na panenky a postupně jsem se učila i na šlapacím stroji. V dospělosti pak člověk potřebuje v domácnosti každou chvilku něco ušít.

Navrhovala jste šperky a nyní šijete, jak to bude do budoucna?
To teprve uvidím. Každopádně se nacházíme v bižuterním a textilním kraji, takže to záleží na aktuálním nápadu a situaci. Naučila jsem se neřešit, co bude za pár let.