Ve Vsetíně se soutěžilo v sekání trávy kosou. Člověk nesmí moc divočit a musí mít švih, říká účastník

V nejlépe obsazené mužské kategorii se utkalo 11 sekáčů. Nechyběl mezi nimi ani domácí Petr Kovář, který políčko o rozměrech osm krát čtyři metry posekl za 3:05 minuty. "S časem jsem spokojený. Jsem rád, že jsem to vůbec dosekl. Je tu hodně krtinců, které kosu tupí, tak to jde pomaleji. Člověk nesmí moc divočit a musí mít švih, aby za sebou nenechával muzikanty (neposečená stébla trávy)," řekl Kovář. S kosou se prý učil už odmala, kdy chodíval síct trávu pro krávu a koně, které měli v hospodářství.

Do kategorie žen se přihlásily tři zájemkyně, v kategorii dětí figuroval jeden odvážlivec. Soutěž začínala brzy ráno, kdy je tráva ještě vlhká. "Vždycky se chodívalo síct kolem čtvrté hodiny, hned za ranního kuropění, když je rosa. Protože ne vždycky prší a potom, jak je sucho, tak samozřejmě to jde hůř. Kosa se rychle tupí, sekáč by se nadělal," uvedl Milan Mareček z pořádajícího Spolku pro zachování valašských tradic.

Výhodu brzkého ranního kosení podle něj představují i nižší teploty. "Navíc neštípou mouchy nebo hovada. Už když se rozednívalo, bylo slyšet, jak se brousí kosa. To byl takový charakteristický zvuk tady v dědinách," řekl Mareček. Soutěž má podle něj návštěvníky hlavně pobavit a ukázat jim, že stále existuje spousta lidí, kteří to s klasickou kosou umějí.

Sekáče při soutěži povzbuzovali diváci i harmonikáři. Součástí doprovodného programu byla soutěž dvojic v řezání hrbaňú, tedy pilou břichatkou používanou dříve ke kácení dřeva. Vystoupila také valašská cimbálovka.