Odpadové hospodářství v České republice potřebuje novou legislativu

„Společným jmenovatelem obou zákonů je především motivace směřovat subjekty odpadového sektoru k naplnění požadavků Evropské unie v oblasti odpadového hospodářství. Tyto požadavky, jejichž společným jmenovatelem je zvýšení využitelnosti směsného odpadu a vyšší tlak na třídění a recyklaci, jsou pro členské státy závazné a bez nové legislativy bude jejich naplnění velmi obtížné. I tak zákony připravené ministerstvem životního prostředí vnímáme,“ říká k projednávaným zákonům Aleš Rod, ředitel pro výzkum z Centra ekonomických a tržních analýz. „Ve velmi regulovaných odvětvích, mezi které patří i odpadové hospodářství, je úzký počet zájmových skupin, které tvrdě hájí své – často protichůdné – zájmy. Z pohledu ekonomie regulace je velmi zajímavé sledovat dopady tohoto jejich chování na efektivitu celého odvětví,“  dodává Rod.

Potvrzují se předpoklady, že se názory jednotlivých zájmových skupin střetávají především u výše tzv. skládkovacího poplatku, který bude determinovat způsob nakládání s odpady v následujících letech. Zásadním bodem zákona o odpadech je tak stanovení výše poplatku za skládkování ve spojení s avizovaným zákazem skládkování využitelného odpadu od roku 2024. Proměnlivé nastavení výše poplatku v čase má celý sektor směřovat k žádoucí vyšší míře energetické využitelnosti odpadu, bez jejichž budování se neobejdeme. K tomu, aby společnost dostala zásadní impulz k recyklaci většiny komunálního dopadu, by se totiž stávající poplatková politika  musela zvýšit zhruba sedminásobně.

„Tato výše by byla samozřejmě zcela nepřijatelná pro obce i domácnosti, na jejichž bedra by byly přeneseny zvýšené náklady. Kompromisní řešení v podobě vazby výše poplatku na splnění recyklačních cílů dané obce představuje elegantní řešení využívající pozitivní ekonomické motivace. S napětím tak budeme sledovat, zda tato konstrukce přežije následující legislativní proces, v němž očekáváme ostré útoky zájmových skupin hájících status quo,“ vysvětluje Rod.

Zásadní body navrhovaných legislativních změn odpadového hospodářství v České republice:

• Zákon o odpadech
  • Využití odpadu: Zásadním prvkem regulace EU je požadavek na zákaz skládkování využitelného směsného odpadu do r. 2030. ČR přijímá v r. 2024.
  • Skládkovací poplatky: Poplatek za skládkování využit jako prohibitivní nástroj ovlivňující motivace zúčastněných aktérů – zvýšení míry využití odpadu. 
  • Spalovny odpadu: Regulace (zákaz skládkování) determinuje potřebu spaloven odpadu, výstavba naráží na nejistotu (budoucí regulace) a ekonomická rizika. 
  • Mechanicko-biologická úprava odpadu: Zařízení na úpravu odpadu vytváří ekonomické externality a konzervují stávající vzorce chování (skládkování).
  • Obce a města: Motivace recyklovat odpad (tzv. recyklační sleva obcí) naráží na motivace obcí skládkovat odpad (výnosy pro cca 150 obcí se skládkami).
  • Recyklační cíle: Závazky recyklovat představují výzvu zejména u komunálního odpadu (nejasná statistická definice komunálního vs. průmyslového odpadu).
  • Neodpad: Regulatorní požadavky na nakládání s odpadem vytváří vysoké požadavky na definici stavu, kdy odpad přestává být odpadem (tzv. EoW).

• Zákon o výrobcích s ukončenou životností
  • Povinná osoba: Systém zpětného odběru bude fungovat při jasném vymezení práv a povinností všech subjektů (sběrná síť a pozitivní hodnota odpadu).
  • Vznik kolektivního systému: Efektivnost systému neurčuje kvantita, ale kvalita participujících kolektivních systémů (EPR – rozšířená odpovědnost výrobce).
  • Čínská zeď: Eliminace ekonomického propojení mezi kolektivním systémem a zpracovatelem je zásadní podmínkou fungování systému zpětného odběru.
  • Náklady: Konkurence mezi kolektivními systémy vytváří perverzní motivace chránit ekonomickou rentu (nežádoucí) spotřebou vzácných zdrojů.
  • Historické poplatky: Netransparentní hospodaření některých kolektivních systémů může vést k násobným platbám spotřebitelů za jednotlivé výrobky.
  • Role státu: Otázka odpovědnosti za plnění kvót zpětného odběru jde ruku v ruce s nastavením systému a povinnostmi jednotlivých aktérů na všech úrovních. 
  • Obce, města a kraje: Větší počet kolektivních subjektů a rozšiřující se legislativní nároky vytváří aditivní administrativu pro obce, města a kraje.