Hornictví už je v ostravsko-karvinském revíru minulostí. Vědkyně nyní sbírají příběhy bývalých havířů
Hutnictví a k němu přidružený těžký průmysl byl od devatenáctého století neodmyslitelnou součástí regionu. V posledních letech ovšem dochází k jeho výraznému útlumu, k výrobě energie místo fosilních paliv slouží řada alternativních zdrojů. Těžební společnost OKD přislíbila, že těžbu na svém posledním činném dole ČSM ukončí na přelomu roku 2025 a 2026. Vědkyně z Ostravské univerzity proto chtějí v rámci projektu REFRESH zaznamenat vzpomínky pamětníků.
Vědkyně nyní sbírají příběhy bývalých havířů a hutníků. Chtějí s nimi sdílet nejrůznější okamžiky z jejich profesních i soukromých životů. „Útlum uhelného a ocelářského průmyslu je součástí transformačního procesu našeho regionu. Lidí, kteří museli za posledních třicet let opustit průmyslové podniky, je v Moravskoslezském kraji desetitisíce," uvedla socioložka Nicole Horáková, která se dlouhodobě zabývá sociologií práce.
Výzkum se zaměřuje také na to, jak se tito lidé vyrovnávají se ztrátou zaměstnání a jak se dokázali adaptovat na nové podmínky.
„S kolegyní z USA Dawn Norris oslovujeme horníky a hutníky, ale i další lidi, kteří pracovali v přidružené výrobě, ženy i muže, aby se s námi podělili o své zkušenosti. Podobné výzkumy existují v Polsku i Spojených státech, ale v České republice se dosud řešila jen technická stránka věci, nikoli ta společenská. Náš výzkum by měl být o základním pochopení toho, jak tito lidé subjektivně vnímají či vnímali svou situaci,“ popsala Horáková.
Výzkum může pomoci lidem ohroženým ztrátou zaměstnání. „Chceme zjistit, jak se tato profesní skupina vyrovnává s touto proměnou, a tím bychom chtěli pomoc i jiným profesím ohroženým změnami pracovního trhu, který je ovlivněn automatizací či umělou inteligencí. Lidé se budou muset umět těm změnám přizpůsobit. Rády bychom nabídly nějaké strategie, jak těmto lidem pomoci, protože dosud na toto téma neexistuje ani žádná literatura,“ vysvětlila Horáková hlavní záměr výzkumu.
Socioložka Dawn Norris má s podobným výzkumem zkušenosti z USA, kde sledovala schopnost takzvaných bílých límečků vyrovnat se nejen se ztrátou zaměstnání, ale i s doprovodným stresem. „Po příchodu do České republiky jsem zkoumala, jak se po sametové revoluci lidé vyrovnávali se společenskými změnami, především co pro ně znamená změna či ztráta zaměstnání,“ přibližuje Norris.
Vědkyně momentálně hledají co největší množství lidí, kteří pracovali nebo stále pracují v těchto manuálně náročných profesích. „V rozhovorech s horníky a hutníky chceme jít co nejvíce do hloubky. I literatura, která se věnuje transformaci, se zabývá převážně jen statistikou nezaměstnanosti, nikdo už ale nesleduje, co se stalo s lidmi, kteří pracovali v uhelném a ocelářském průmyslu," dodaly socioložky.
