Třicítka je jen začátek, naše akce se budou stupňovat. Vězení se nebojím, říká aktivista Arne Springorum

Žádné zvíře nechce zemřít pro člověka. Přijatelný chov pro maso neexistuje, říká hudebník a aktivista Lukáš Vincour

Čtvrtek, 9. února 2023, 12:00DomácíBez servítků

Hudebník, držitel dvou žánrových Andělů, ale také aktivista za osvobození zvířat, fotograf a příznivec životního stylu straight edge. Lukáš Vincour společně se spolkem Zvířata nejíme upozorňuje především fotografiemi a videi na podmínky, které...

Kdo je Arne Springorum?
Je to otec čtyř dětí. Mám ženu Češku. Ona pochází z Prahy, proto tu taky žijeme. Žil jsem ale v řadě zemí. Před pěti lety jsem se stal Čechem a jsem tu velmi rád. Celý život jsem aktivista. Nikdy jsem ale nedělal tak radikální věci, jako teď. Aktivním občanem jsem byl ale vždy. Leta jsem podporoval organizaci, která řeší hlad ve světě. Jsem vystudovaný geolog a posledních deset let jsem řešil s mojí firmou úspory energií. Myslel jsem si, že vlastně pracuji na řešení situace a pak jsem si uvědomil, že to je kapka do oceánu. Jako geolog se orientuji ve vědeckých článcích a myslím, že jsem dobře informovaný. Plně se ztotožňuji s tím, co řekla Greta Thunberg před nějakými třemi lety. „Když nepanikaříte, nedáváte pozor,“ řekla. Je to opravdu trefné. Když se občas nepozastavíte nad stavem světa, tak nedáváte pozor.

Sám jste řekl, že se vaše aktivity stupňují. S tím přichází poměrně velká negativní odezva veřejnosti. Nemáte obavy o své bezpečí?
Cítím se bezpečně, opravdu. Ale když mi někdo hrozí útokem, tak to oznamuji policii. Porušuje to můj smysl pro spravedlnost. Nikdo by neměl o sobě číst na sociálních sítích, že ho chce někdo zabít. Tohle je za hranicí všeho. I když máme různé názory, diskutujme v nějakých mezích. Jinak se ale cítím opravdu v bezpečí. To, že mi někdo v noci volá, aby mě probudil, už ani neberu nějak špatně. Zrovna předevčírem mi volali nějací kluci a předstírali, že jsou od policie. Chechtali se u toho a já se u toho taky chechtám. Přijde mi to spíš roztomilé.

Na druhou stranu jste otec od rodiny. Jak ten tlak snáší lidé kolem vás?
Je to pro rodinu nepříjemné a dost často těžké. Navíc když jsou se mnou solidární, má to následky i pro ně. Máme ohledně mých aktivit také spor uvnitř rodiny, ne všichni členové se mnou souhlasí. To mě asi nejvíc mrzí. Přímo ale má žena a děti respektují, co dělám a snaží se „nepřilévat olej do ohně“. Ono to dost intenzivně hoří i bez toho.

Momentálně je Poslední generace spojena především s bojem za „třicítku“ ve velkých městech. Z čeho vycházíte, že je právě „třicítka“ nutná?
Když se na to podíváme, všude v západním světě je třicítka běžná. Takhle, dvacet je pomalé a čtyřicet moc rychlé. „Třicítka“ je ten správný kompromis, kdy má skoro každý šanci přežít při střetu s autem. Zároveň máme při té rychlosti pocit, že se poměrně pohodlně přemístíme z bodu „A“ do bodu „B“ autem. Povím to otevřeně, třicítka je pro nás také nástroj. Nejsem klimatický aktivista, abych zavedl „třicítku“ jen ve městě. Jsem klimatický aktivista, který požaduje „třicítku“ k tomu, abych získal větší podporu a pozornost. Je to vlastně příprava na další akce. A jelikož je situace extrémně vážná, tak další akce přijdou. Nemůžeme si dovolit končit „třicítkou“.

Ve většině diskuzí slýcháte argumenty, proč „třicítku“ nezavádět. Je nějaký, který vy sám považujete za relevantní nebo se nad ním pozastavíte?
Možná jediný takový argument, kde to není úplně jednoznačné, jsou emise. „Třicítka“ má buď menší emise, nebo stejné, jako aktuální jízda. Je faktem, že motor, který je ve vyšších otáčkách, má i vyšší emise. Také je faktem, že ve městě nejedete jako v laboratoři, tedy třeba celou hodinu v kuse „třicítkou“. Ve městě brzdíte a zase se rozjíždíte, a to pořád dokola. To je tedy jediné, v čem nemám jasno, ale není to podstatné. Důležité je to, abychom o tom mluvili. Těch výhod pro „třicítku“ je ve všech aspektech tolik, že kdo není demagog, musí souhlasit. Mrzí mě, že se tu rozjela kritika, že chceme plošnou „třicítku“. Vždyť to není třeba ani v Paříži, tam je takhle omezená rychlost na devadesáti devíti procentech silnic. Na jednom procentu je rychlost vyšší, padesát a někde sedmdesát. To samé si dokáži představit u nás. My se nebudeme hádat se zastupiteli, pokud nechají „padesátku“ v tunelu Blanka. Tam nejsou chodci ani cyklisté. Všiml jste si také, že když je potřeba někde zvýšit plynulost provozu, třeba na dálnici, tak se nezvyšuje rychlost, ale snižuje, třeba na osmdesát? Není tedy pravda, že „třicítka“ omezí plynulost. Stojím si za tím, že díky snížení rychlosti bude plynulejší doprava a méně hluku v ulicích.

Proč ale brát v tomto boji jako „rukojmí“ řidiče a blokovat je na silnicích. Proč nedemonstrujete třeba u pražského magistrátu?
My nejsme proti řidičům, není to útok na ně. Oni si to tedy velmi často myslí, ale není to tak. Je to akce proti dopravní situaci. Vždyť nikoho nemůže těšit to, že vloni v Praze zemřelo při dopravních nehodách nějakých sedmnáct lidí. Takový systém nikdo nemůže chtít bránit. Řada politiků tyhle argumenty chápe a vlastně i souhlasí, mezi námi to i potvrdí, ale před voliči ne. Také často říkají, že nechtějí plošnou „třicítku.“ Ale to nechci ani já. Samozřejmě najdeme místa, třeba zmíněný tunel, kde být nemusí. Jde mi především o místa, kde se mohou vyskytnout chodci nebo cyklisté.

Během červnového pochodu aktivistů z hnutí Poslední generace najelo do několika účastníků na magistrále auto.

Mluvíte o sedmnácti obětech nehod. Shodneme se ale na tom, že ne všechny nehody musela zavinit vysoká rychlost, že?
Myslím, že neshodneme. Ten důvod není, že by někdo jel ve městě sedmdesát. Řidič mohl jet legální padesátkou a někdo mu nečekaně skočil pod auto. Není to pak vina řidiče, ale jen on s tím musí zbytek života žít. Navíc rodina oběti pak truchlí, protože přišla o člena rodiny. Vezměte si taky, kolik by se ušetřilo na cedulích. Například celá Praha 6 má stovky cedulí s omezením na „třicítku“.

Zpátky k těm nehodám. Ke smrtelné nehodě může dojít i při couvání nebo vinou technické závady. Tam pak těžko budeme hledat příčinu v rychlosti.
Já rozumím, co chcete říct. To nemůžu zpochybnit.

V Německu jste skončil na necelé dva dny v cele kvůli vašim aktivitám. Bojíte se, že skončíte nejen ve vazbě, ale také ve vězení?
Nemám z toho obavy. Už jsem byl ve vězení dvakrát, v obou případech v Anglii a vždy na týden. Jako aktivista to používám jako nástroj pro komunikaci. Když v Německu dostanu pokutu tisíc euro, nikoho to nezajímá a ani vy se na to nezeptáte. Zajímá vás vězení. Je to emocionální nástroj komunikace. Musíme se tak ozývat. Už za druhé světové války lidé věděli, že jejich židovští sousedé strádají, ale nedělali s tím nic. Přesně takhle žijeme teď. Jsme v podobné situaci. Bolí to, když si to máme přiznat. I tenkrát byli v Německu lidé, kteří se ozvali a řekli, že takhle dál nemůžou žít a bojovali za svůj názor. Většina z nich zaplatila životem. Jsem proto strašně vděčný, že žiju v právním státě a můžu takovým způsobem protestovat proti tomu, s čím nesouhlasím. Všechny následky, jako pokuty a vězení, akceptuji. V kontextu, ve kterém to děláme, to za to stojí. Jde o životy našich dětí.

Když se ohlédnete za posledními měsíci a zhodnotíte úsilí, které jste věnovali pochodům, vyplatila se vám vložená energie do nich? Podařilo se vám něčeho docílit?
To je dobrá otázka. Všichni říkají, že jsou naše aktivity kontraproduktivní. Není to tak. Kontraproduktivní by znamenalo, že se lidé vykašlou na klima a situace se zhorší. Nemám ale důkaz, že to tak je. Spousta lidí naopak kvůli společenské diskuzi více přemýšlí o klimatické krizi. Není to ale měřitelné. To nic nemění na tom, že jsme neoblíbení. Víme, že třeba v Německu pětaosmdesát procent lidí nesnáší naše metody. Na druhou stranu o nás vyšlo 30 tisíc článků během jednoho roku. Opakovaně se naše téma stávalo nejkomentovanějším v německých médiích. Je nevídané, co tak malá skupina lidí vytvořila bez používání násilí. I v Česku jsme vytvořili podle mého největší dopravní diskuzi od zavedení „padesátky“. A jsme neskutečně efektivní, stačilo nám k tomu nějakých 15 nebo 20 tisíc korun.

Mluvíte o tom, že nepoužíváte násilí, ale v Německu jsme před nedávnem viděli zapálené vozy SUV klimatickými aktivisty. V jiných městech naopak docházelo k vypouštění pneumatik větším vozům v centru měst. Není to už za hranou?
Tyhle případy ale s námi nesouvisí. Není to naše iniciativa. Jsou to třeba klimatičtí aktivisté, ale jiná skupina.

A souhlasíte s podobnými kroky? Nemyslíte si, že podobné aktivity klimatických aktivistů poškozují i vás?
Asi ano. Proto to nedělám. Chápu ale, že jsme v různorodé společnosti a někdo to může považovat za správné. Máte ale pravdu, že s nimi nechci být házen „do stejného pytle“. Na druhou stranu, pokud někdo dělá extrémnější akce, my jsme poté považováni za ty „dobré“. To například funguje mezi českými klimatickými hnutími. Vytvořilo se jich několik a jelikož jsme v Česku považování za radikály, jiná, třeba hnutí Duha, jsou brány veřejností jako přijatelnější varianta. Spousta lidí odmítá naše aktivity, ale díky nim začne uvažovat nad tím, že by se mělo něco dělat pro klima. Proto občas můžeme být považováni za „užitečné idioty.“

Podle vašich slov jsou pochody za „třicítku“ pouze jedním z kroků. Co plánujete dál?
Máme osvědčenou strategii. Podívejte se, co děláme třeba v Německu nebo ve Francii. Narušíme společnost a ukážeme určitou míru obětavosti. Poté eskalujeme. Nutno dodat, že i tu „třicítku“ děláme velmi mírně. Několikrát jsem se chtěl přilepit k magistrále, ale pokaždé mi kamarádi řekli: „Ještě ne, Arne.“ A měli pravdu. Na to je čas. Taky bych chtěl uvést na správnou míru to, co mi je často předhazováno. Já nejsem proti kapitalismu. Vyrůstal jsem v něm a rozhodně nechci, aby nějaká vláda rozhodovala, kdo bude stavět turbínu větrné elektrárny nebo solární pole. Chci, aby o tom rozhodoval volný trh. Zároveň ale chci, abychom jasně regulovali to, co nám ničí budoucnost. To musíme řešit okamžitě.

Takže máte v plánu přilepování se k silnici a například blokování letišť, tak jako aktivisté v zahraničí?
Teď se ptáte na to, co by bylo ideální do titulku. A já vám na to odpovídám – jasně! Pokud naše vláda nebude makat na tom, aby nám zajistila budoucnost, tak samozřejmě. Česko hluboce spí, proto musíme debatu o klimatu zintenzivnit.

Aktuálně nejsme schopni v předpovědi rozlišit, zda vznikne, nebo nevznikne tornádo, říká meteorolog Petr Zacharov

Čtvrtek, 13. července 2023, 12:00Domácí

Tornádo. Extrémní jev, který máme spojený především s Amerikou. Před dvěma lety se ale jižní Moravou prohnal silný větrný vír, který napáchal škody za zhruba patnáct miliard korun, vyžádal si šest lidských životů a stovky lidí byly zraněny. Jak...

Nedávno jste čelili otázkám, zda nejste financování Ruskem. Na základě opakovaných dotazů jste některým novinářům dovolili nahlédnout do financí Poslední generace a podle jejich závěrů tomu nic nenasvědčuje. Nenahráli jste určitou netransparentností financování právě podobným spekulacím?
Myslím, že ne. Všechno se ukázalo a dopadlo to skvěle. Několik dní jsem byl ale hodně naštvaný, že celá společnost řeší financování našeho mini spolku. Deník Referendum se nakonec podíval na naše finance a nic takového, o čem se spekulovalo, nenašel. Největší částky na fungování přispívají členové rodiny. To ale mluvíme o jednotkách tisíc eur. Možná by bylo zajímavější mluvit o tom, co si vydělá pan Beneš v ČEZu.

Proč jste vlastně vybrali pouze určité novináře, kterým jste ukázali financování? Podle čeho jste je vybírali?
Řekněme podle osobních vztahů. Přesněji to ale asi nedokáži popsat.

Ukázali byste financování všem médiím?
Myslím, že pokud by o to měla další média zájem, neměli bychom s tím problém. Neschováváme před veřejností nic.

Řekněte mi závěrem, v čem se klimatický aktivista chová ve svém životě zodpovědněji než průměrný občan?
Pokud míříte na emise nebo recyklaci, tak o tom to vůbec není. Není to o tom, že musíte být vzorovým občanem. Za poslední čtyři roky jsem třeba letěl letadlem jen jednou na služební cestu. Zpět jsme jeli vlakem. Nevlastním ani auto, což komplikuje běžný život. My doma žádné nemáme a když ho potřebuji, tak si ho půjčím. Ušetřím tím mimo jiné spoustu peněz. Nejdůležitější je vnímat to, že změnu nepřinese jiné chování jedinců. Cesta dopředu jsou systémové změny. Musí se ze strany politických garnitur vytvářet určité výhody. Třeba když si místo auta koupíte lítačku, mějte ji za korunu. Nechci někomu nakazovat, že nesmí mít velké auto. Ať ho má, ale ať zároveň za parkování svého Porsche v Pařížské ulici platí výrazně více. A naopak ať ti, co se chovají zodpovědněji, platí méně a jsou motivováni.