Slováci chtějí pod zem ukládat rozebrané reaktory. Vyhořelé palivo zatím považují za surovinu k přepracování

Skladování a ukládání radioaktivních odpadů zajišťuje na Slovensku státní akciová společnost JAVYS. Podobně zodpovídá i za přípravu budoucího hlubinného úložiště. Vysoce radioaktivní odpad a veškeré vyhořelé jaderné palivo se dlouhodobě skladuje v Integrálním skladě (IS RAO) v Jaslovských Bohunicích. Nízko a středněaktivní odpad z provozu a vyřazování jaderných elektráren se ukládá v Republikovém úložišti (RÚ RAO) Mochovce.

Jak vyplývá z informací periodika Jaderná energie (vydavatelem je Centrum výzkumu Řež s.r.o., pozn. aut.) a ze Zpravodaje Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), která je českým protějškem JAVYSu, první studie k problematice hlubinného úložiště byly na Slovensku zpracované začátkem 90. let. Následně na ně v letech 1996 až 2001 navázal program vývoje hlubinného úložiště, jehož výsledkem byl návrh pěti perspektivních lokalit. V roce 2004 došlo k privatizaci Slovenských elektrární, v jejichž gesci do té doby hlubinné úložiště bylo. Nástupnickou organizací se stala právě společnost JAVYS, která byla v roce 2010 pověřená ministerstvem hospodářství SR, aby v programu pokračovala.

Na rozdíl od české SÚRAO se JAVYS, jejímž stoprocentním akcionářem je slovenské ministerstvo hospodářství, zabývá i úpravou radioaktivních odpadů před uložením, kam patří jejich třídění, spalování, lisování, cementace či zalévání do skla. JAVYS provozuje i mezisklad vyhořelého paliva v Jaslovských Bohunicích. Oproti tomu v Česku spadají všechny mezisklady pod společnost ČEZ.

Vyhořelý odpad jako surovina

Zatímco v Česku životnost jaderných reaktorů ještě neskončila (s odstavením dukovanských bloků se v současné době počítá zhruba v letech 2035 až 2037, tedy po padesáti letech, pozn. aut.), na Slovensku tento problém už řeší. Podle zástupkyně JAVYS probíhají i diskuse o tom, zda do hlubinného úložiště vůbec dávat i vyhořelé jaderné palivo.

„Vyhořelé jaderné palivo v současnosti nepovažujeme za radioaktivní odpad, ale za použitelný zdroj, který se může přepracovat,“ uvedla Miriam Žiaková, šéfka komunikace JAVYS s tím, že se jedná o strategickou surovinu. „Je tedy otázkou, zda by byly vysoké investice do definitivního uložení vyhořelého jaderného paliva do hlubinného úložiště efektivní a zda se nemáme zaměřit na jeho budování jen pro ukládání středně a vysoko radioaktivních odpadů z vyřazovacích procesů jaderných elektráren,“ rozvíjí myšlenku Žiaková.

V Česku naopak převládá oficiální názor, že palivo zamíří natrvalo pod zem, protože jeho přepracování je minimálně nyní ekonomicky příliš náročné a nedává smysl. Dnešní reaktory na něj nejsou připravené. I po přepracování navíc zůstane odpad, i když ho bude méně.

Podle Žiakové by se na Slovensku vše mělo vyjasnit v rámci procesu aktualizace „Vnútroštátneho programu nakladania s VJP a RAO“, jehož součástí by měla být i nová ekonomická analýza celého projektu. „Po jeho schválení chceme a budeme primárně diskutovat s veřejností a s představiteli dotčených obcí,“ reaguje Žiaková na námitku, že slovenská veřejnost, na rozdíl od té české, není zatím do projektu zapojena. Zmíněný program je v gesci Národného jadrového fondu, ten nicméně odkázal Ekonews s dotazy zpět na JAVYS.

Z pěti lokalit na dvě

Na Slovensku uvažují, pokud jde o horniny, pro hlubinné úložiště kromě granitu (neboli žuly) i jílovce. Podle slovenského resortu životního prostředí nicméně v zemi od roku 2001 neproběhl žádný průzkum na téma technického řešení hlubinného úložiště.

Oproti Česku se situace na Slovensku liší v tom, že tam nejsou zvažované lokality navázané na určitou obec, ale na území mezi vícero obcemi. JAVYS i slovenské ministerstvo životního prostředí hovoří o pěti lokalitách. Jedná se o střední část pohoří Tríbeč, jižní část Veporských vrchů, jihozápadní část Stolických vrchů, východní část Cerové vrchoviny a západní část Rimavské kotliny.

Nicméně už v roce 2014 sdělil v pořadu Radiožurnálu Slovenského rozhlasu divizní ředitel JAVYS Miroslav Božik, který ve společnosti nadále působí, následující: „V současnosti se to zúžilo na dvě lokality. Měla by to být buď Rimavská kotlina nebo pohoří Tríbeč.“ Také JAVYS uvedl, že ve dvou nejperspektivnějších lokalitách už byly realizované průzkumné vrty.

Podle Žiakové by výběr finální a záložní lokality měl být hotov do roku 2030 a do roku 2038 by měl být definitivně potvrzen. S výstavbou hlubinného úložiště se pak stále počítá do roku 2064. Jeho zprovoznění je plánováno na rok 2065. Do roku 2025 by ještě mělo dojít k „sérii odborných a podpůrných činností“. Ta zahrnuje například geologické práce s průzkumnými vrty nebo návrh projektového řešení. Jednou z největších aktuálních výzev bude prý vypracování „podrobného plánu rozhodovacího procesu, který zohlední i zapojení všech dotčených aktérů“.

Jak poukazuje slovenské MŽP v odpovědích pro Ekonews, narozdíl od Česka není na Slovensku zatím ani legislativně stanovený poplatek za ukládání radioaktivních odpadů.

Chybí transparentnost

Na Slovensku není příliš nevládních organizací a aktivistů, kteří by hlubinné úložiště měli ve své agendě. Jako je například v Česku dlouhá léta působící Platforma proti hlubinnému úložišti, neziskové společenství obcí a spolků. Ekonews se podařilo spojit se dvěma experty, kteří se zabývají různými aspekty jaderné energetiky na Slovensku. Oba se shodují, že celý proces není minimálně ve vztahu k veřejnosti dobře veden.

Peteru Mihókovi z CEPTA (Centrum pre trvalo udržateľné alternatívy) vadí především nízká transparentnost celého procesu. „Na Slovensku je problém s přístupem k informacím. Z české zkušenosti navíc vidí, že čím více se diskutuje, tím je to problematičtější. Navenek to vypadá, že jsme za Českem, ale v zákulisí už se výběr de facto zúžil na dvě lokality. Zápisy z porad, kde by se to řešilo, ale chybí,“ říká Mihók.

Ještě intenzivněji se jadernou problematikou zabývá Michal Daniška ředitel OZ „Chceme zdravú krajinu“. Ten je ale primárně vytížen protesty proti zpracování a úpravě radioaktivního odpadu ze zahraniční a organizací petice na toto téma.

„Tématu hlubinného úložiště se věnujeme méně intenzívně i z důvodu, že tento projekt je na Slovensku fakticky zmražený. Hlavní námitky OZ Chceme zdravú krajinu směřují k úrovni transparentnosti a včasného a efektivního zapojení veřejnosti do rozhodovacího procesu, nastavení implementačního schématu a zejména tomu, že neřešení závěrečné časti palivového cyklu na Slovensku je proti principu nezatěžování budoucích generací,“ píše Daniška s tím, že netrvají na řešení formou hlubinného úložiště, ale požadují, aby se závěrečná část intenzivně řešila.

Vyvézt „to“ někam jinam

Žiaková z JAVYS navíc připomíná, že musí být přehodnocen i postoj k účasti Slovenska na projektu mezinárodního úložiště, která je údajně stále jednou ze zvažovaných variant. O „československém“ projektu hovořili například ex-premiéři Andrej Babiš a Peter Pellegrini.

Po čase se k myšlence mezinárodní spolupráce na nedávném Evropském jaderném fóru (ENEF) vrátil i nynější slovenský premiér Eduard Heger. „Společná akce je nezbytná i v případě hledání řešení pro hlubinné ukládání jaderného odpadu. Vždy, když postupujme společně, najdeme nejefektivnější řešení,“ řekl Heger na kamery.

Mluvčí SÚRAO Martina Bílá nicméně Ekonews potvrdila, že radioaktivní odpad není podle našich zákonů možné dovážet ze zahraničí. „Naše legislativa to neumožňuje a stejně je to prakticky všude v ostatních zemích,“ sdělila.

Nejasnost do celé věci vnáší ještě slovenské MŽP, které uvádí, že na technické úrovni se nikdy nepracovalo na společném výzkumném projektu, ani se neuvažovalo o vývoji společného úložiště. „I když Slovensko deklaruje zájem o mezinárodní úložiště, nejedná se v tomto případě o společný projekt s Českem,“ sdělilo tiskové oddělení MŽP.

Hlubinné úložiště zatím nefunguje nikde na světě. Už příští rok by ho ale mělo spustit Finsko. V pokročilé fázi stavby hlubinného úložiště pro jaderný odpad jsou také Švédsko, Francie nebo Švýcarsko. Ani jedna ze zemích o zahraniční jaderný odpad nejeví zájem.

Článek je součástí série Kam s jaderným odpadem, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.