Slunečnicové oleje obstály, ale ke smažení se nehodí

Mohou za to i výrobci, kteří takové použití na obale doporučují. Časopis dTest zjišťoval kvalitu 17 rafinovaných slunečnicových olejů z českých obchodů. Jak obstály v testech?

Laboratorní zkoušky měly za úkol zjistit, zda se skutečně jedná o oleje ze semen slunečnic a zda nejsou žluklé. Zaměřily se také na obsah vitamínu E i nežádoucích látek. „Testy ukázaly, že koupí v podstatě jakéhokoli slunečnicového oleje nemůžete udělat chybu. Složení mastných kyselin odpovídá danému typu oleje a žádný výrobek neměl problémy s nežádoucími látkami, jako jsou pesticidy či karcinogenní látky. Spotřebitel se tak může rozhodovat klidně podle ceny,“ shrnuje výsledky testu Daniel Pavlis, vedoucí redakce dTestu. A dodává: „Zaměřili jsme se také na informace uváděné na etiketách. Mrzí nás, že velká část výrobců na obalu neinformuje o konkrétní zemi původu či výroby. Navíc často doporučují nesprávné použití slunečnicového oleje.“

Většina etiket testovaných výrobků obsahovala podrobný výčet toho, na co lze olej použít, včetně doporučení ke smažení a fritování. Jen na třech (Brölio, Promienna/Lidl a Tesco Value) se ale lze dočíst, že maximální doporučená teplota, na kterou je vhodné slunečnicový olej zahřívat, činí 175 až 180 stupňů Celsia. Zahřátím nad tuto hranici přitom vznikají ve slunečnicovém oleji škodlivé látky. To se může při dlouhém smažení či fritování za vysokých teplot lehce stát, ve fritéze se navíc olej používá opakovaně, k čemuž ten slunečnicový není vhodný. Z rostlinných olejů se ke smažení lépe hodí rafinovaný řepkový, který má vyšší obsah kyseliny olejové. Nebo olej ze speciální odrůdy slunečnice s označením high oleic.

Průzkumy bohužel říkají, že ke smažení a fritování používají slunečnicový olej až tři čtvrtiny českých domácností. Je však vhodnější jej používat k přípravě jídel za studena – do majonéz, dipů, omáček, salátových zálivek. K tepelnému zpracování jej lze doporučit například pro pečení či restování.

Laboratoř se zaměřila i na množství vitamínu E, který se ve slunečnicovém oleji přirozeně vyskytuje. Téměř všechny vzorky vyhověly poměrně širokému rozpětí, které udává Sdružení evropských výrobců rostlinných olejů – 450 až 900 miligramů na kilogram. Výjimkou byly čtyři oleje, které ho obsahovaly méně. „Oleje Lukana a Vegetol přitom na etiketě shodně uvádějí, že obsahují přidaný vitamín E. Pro zákazníka z toho plyne, že obohacený výrobek nemusí znamenat opravdu bohatý,“ podotýká Daniel Pavlis.

Žádný z testovaných výrobků nevykazoval známky žluklosti, což potvrdily i senzorické testy. Všechny oleje splnily se stejným, velmi dobrým výsledkem požadavky na neutrální vůni, chuť, olejovou konzistenci, adekvátní barvu a čistotu. Vítězi testu se staly oleje Brölio a Vénusz se shodným celkovým hodnocením.

Zdroj: ČTK
Foto: www.fidespartner.cz