KOMENTÁŘ: Aféra Poche, cui bono?

Je celkem jasné, že ve skutečnosti příliš nejde o to, jestli je Poche skutečně „vítač“, jak se o něm tvrdí. Jde o vcelku obyčejný boj o voliče. Aféra nejspíše pomůže většině aktérů s výjimkou ČSSD. Ta je ve velmi špatné situaci, kdy v podstatě jakýkoliv výsledek popudí část straníků a voličů. Jan Hamáček je navíc v osobně prekérní situaci, jelikož Pocheho vliv výrazně pomohl k jeho zvolení předsedou strany.

Pro KSČM a zvláště pro ANO je tato aféra vítaným prostředkem jak demonstrovat, že rozhodně nejsou pro přijímání migrantů. To je pro obě strany důležité, jelikož určitě cílí i na současné voliče SPD. Pro Babiše je tento spor také možností, jak ukázat ČSSD její reálnou sílu a vliv v budoucí koalici. Navíc mu to dává možnost vyobchodovat podporu prezidentovi za něco jiného. Třeba i za něco, co bude potřebovat v budoucnu.

Motivace prezidenta Zemana je v zásadě jednoduchá. Je to prosté vyřizování účtů. Odporem proti Pochemu se jednak mstí jemu osobně zato, že podpořil v prezidentské volbě Drahoše, a také je to úder proti progresivnímu křídlu v ČSSD, se kterým již měl v minulosti spory. Také tím svým voličům ukazuje, jak „bojuje proti migrační vlně“. Pokud si projdete některá vyjádření Zemanováých fanoušků na sociálních sítích, dáte mi za pravdu – ti jeho odpor k Pochemu vnímají jednoznačně (a iracionálně) jako boj za národní zájmy. 

Jak kauza skončí, se zatím nedá úplně odhadovat. Všichni zúčastnění pronášejí silné výroky, ale to je v politice celkem běžné. Jsou v zásadě tři základní varianty, bud ustoupí ČSSD, nebo prezident a komunisté, nebo vláda vznikne jako menšinová koaliční vláda. Případně může ANO dojednat podporu pro svou menšinovou vládu jinde než u ČSSD, nejspíše u SPD. Krajní variantou jsou pak předčasné volby – s každým dalším překonaným kotrmelcem ve vyjednávání je ale jasné, že ty ve skutečnosti vůbec nikdo nechce.